Domů     V zříceninách jsem slyšela mrtvé
V zříceninách jsem slyšela mrtvé
5 minut čtení

S mými dvěma psy jsme si udělali koncem minulého roku výlet na zříceninu jednoho hradu na Vysočině. A tam jsem se stala svědkem děsivých věcí…

Odmalička mám moc ráda přírodu a výlety. Už jako malá holka jsem s rodiči jezdila po republice a navštěvovala různé památky a všelijaká historická místa. Vždy mně nejvíce učarovaly hrady. Dýchala z nich na mě taková tajemná atmosféra.

A protože jsem, jako dítě, měla velice bujarou fantazii, která mi vydržela i do dospělosti, představovala jsem si, co se kdy muselo v zákoutích oněch hradů dít. Většinou byly moje představy tak silné a reálné, že mě pak ty obrazy pronásledovaly i ve snech…

Procestovali jsme celou zemi

Tato moje vášeň pro turistiku mě v průběhu života nikdy neopustila. Když jsem byla na vysoké, měla jsem partu přátel, se kterými jsme vandrovali nejen po naší republice, ale i sousedních státech.

Pak se ale jeden po druhém postupně oženili nebo vdaly, měli děti a naše výpravy vymizely do ztracena.

Kamarádi z útulku

Čas plynul. Myslela jsem si, že také najdu svou osudovou lásku, muže, se kterým bych založila rodinu, ale v tomhle směru mi štěstí nešlo naproti.

Když mi táhlo ke čtyřicítce a měla jsem za sebou další rozchod s mužem, se kterým jsem byla více jak čtyři roky, řekla jsem si „dost“. Rozhodla jsem se, že hledat dalšího partnera už nebudu, a místo toho jsem si pořídila pejska. A rovnou dva.

Rony i Kevin byli z útulku a do obou jsem se zamilovala na první pohled. A oni mi tu lásku ve velkém opláceli. A právě s nimi jsem se znovu vrátila ke své vášni z dětství, tedy výletům a toulání se přírodou.

Jezdili jsme na výlety

Každý víkend jsme společně vyrazili na nějaký výlet mimo Prahu. Pokaždé jsem se snažila najít spíše opuštěnější místo, kde bych své milované hafany mohla pustit navolno, aby se pořádně vylítali. Oba byli kříženci teriérů, takže měli energie na rozdávání.

Desetikilometrová procházka pro ně byla málo. Pro ně bylo rájem na zemi, když mohli jako zběsilí lítat po lesích nebo po poli. Naštěstí na mě byli silně vázaní, takže jsem se nemusela bát toho, že by mi utekli a už se nevrátili.

Byli chytří, poslušní a po několika hodinách na cvičáku se z nich stali vychovaní a vycvičení psi, kteří vždy přiběhli na mé zavolání.

Viděli jsme mnoho krásných míst

Za tu dobu, co jsme byli všichni tři spolu, jsme navštívili mnoho krásných míst, o kterých jsem neměla ani tušení, že existují a že jsou tak blízko Praze. Jednalo se o různá údolí, naučné stezky, lesy a tak podobně.

Většinou, když jsme na nějaké místo, které jsem předem vybrala, přijeli a prošli ho, tak jsem ještě zapnula v mobilu internet a vyhledala si, zda poblíž není nějaká památka, park nebo přehrada, která by stála za vidění.

Tímto způsobem jsme třeba objevili krásnou Sedlickou přehradu poblíž Humpolce, Jánský kopeček v Jihlavě nebo zříceninu hradu Rokštejn, který se nachází nedaleko města Brtnice na Vysočině.

A právě v těchto místech jsem před několika měsíci prožila něco tajuplného a děsivého…

Výprava na hrad

Bylo krátce před Vánoci, do Štědrého dne zbývaly tři dny. S Kevinem a Ronym jsme si udělali celodenní výlet mimo Prahu.

Původně jsem se chtěla podívat jen do Jihlavy, kde mám sestřenici a navštívit ji a popřát pěkné Vánoce, ale protože návštěva byla krátká a počasí nám přálo, rozhodla jsem se udělat si výlet ještě do okolí. A do oka mi padl právě hrad Rokštejn.

Byli jsme tam sami

Auto jsem nechala stát v nedaleké ulici a k hradu jsme se vydali po asfaltované cestě. Cestou jsme minuli jen několik málo lidí, kteří byli na procházce buď se psy, nebo s dětmi.

Posledních zhruba pět set metrů od hradu už jsme nepotkali ani živáčka, a tak jsem pustila Kevina i Ronyho z vodítka. Okamžitě se rozběhli do přilehlých polí. Nechala jsem je chvilku vyběhat, a pak je přivolala. Oba ihned přiběhli. Ke hradu pak šli už poslušně u mé nohy.

Zůstali stát nehnutě na místě

Už z dáli vypadal hrad úchvatně, ale zblízka byl ještě o moc krásnější. A k mému překvapení byl k němu i volný přístup. I když tam nikdo nebyl, raději jsem psy připnula na vodítko, a až poté jsme vstoupili na území bývalého hradu.

Byla jsem jím úplně okouzlena. Pomalu jsem jím procházela. Kromě pozůstatků hradeb a různých zákoutí jsem spatřila i místo, které bylo vyhrazeno archeologickým vykopávkám. Na to jediné byl vstup zakázán.

Udělala jsem si několik fotek na mobil a už jsem mířila pryč, když vtom najednou Kevin i Rony zůstali zkoprněle stát a upřeně se zahleděli na místo vykopávek.

Hrůzostrašné vytí

Zavolala jsem na ně, ale vůbec na můj hlas nereagovali. A pak jsem zničehonic zaslechla podivné zvuky, jakýsi nářek a vytí, které do té chvíle zůstaly mým uším utajené.

Po zádech mi přejel mráz, a když se přede mnou náhle zvedl vítr a nebe se zatáhlo, celá jsem se zachvěla. Nářek i vytí nabíraly na intenzitě. Na nic víc jsem nečekala. Téměř zhypnotizované psy jsem musela z místa doslova odtáhnout.

Až teprve, když jsme byli zpátky na asfaltce, zvuky ustaly. Dodnes přemýšlím, co jsem toho odpoledne slyšela – že by to byly nářky lidí, kteří na tom místě kdysi zemřeli?

Martina D. (46), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
V bytě na balkoně jsem vídala papouška. Myslela jsem, že někomu ulétl, pak jsem na něj ale narazila na hřbitově – vedle svého hrobu! Manžel byl tehdy na chalupě, po celodenním sobotním úklidu jsem si sedla se sklenkou vína na balkon a relaxovala. Vtom se odněkud snesl pták, uslyšela jsem tlukot křídel a automaticky stáhla hlavu mezi ramena. Myslela jsem si, že to je nějaký holub. Jenomže přímo
5 minut čtení
Ve chvílích, kdy mě moje samota téměř zabíjela, jsem se začala modlit ke svému andělovi a přála jsem si, aby se stal zázrak. Vždy jsem věřila, že existují dobré síly, které nám pomohou, když už dál nevíme, kudy kam. Například naši strážní andělé. Zjevení anděla mi pomohlo Moje obavy ze samoty vyřešilo zjevení právě jednoho takového krásného anděla. Tajemná zářivá bytost mi pomohla najít o
3 minuty čtení
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé