Domů     Moje první láska mě zachránila
Moje první láska mě zachránila

Zatáhla jsem závěsy, oblékla se do pyžama, vzala si prášek na spaní a lehla si do postele. Rozhodla jsem se, vůbec nevycházet z bytu.

Jak se říká: když se něco sype, tak se to sype. Jako hrad z písku. Můj hrad z písku se celý poroučel k zemi. Kdyby to aspoň udělal pomalu, ale postupovalo to rychleji, než byste si mysleli.

Nejenže se mi zhroutilo manželství, ale dospívající dcera projevila přání bydlet s otcem. „Táta je daleko hodnější než ty!“ ječela na mě. „Ty mi nic nedovolíš. Táta mi dá vyšší kapesné, vezme mě na hory, koupí mi lyže,“ vypočítávala.

Kupoval si ji, já bych na to neměla peníze a zároveň se mi to příčilo. Přijít o manžela bylo zlé, přijít o dceru bylo peklo.

Odešel manžel, i dcera

Poprvé v životě, který dosud běžel v obvyklých kolejích, jsem byla na dně. Když jsem si chtěla postěžovat kolegyni v práci, všimla jsem si, že je bledá jako stěna a má uplakané oči. „Co se děje?“ zeptala jsem se. „Ruší celé naše oddělení,“ zněla odpověď.

Do třetice všeho zlého jsem přišla také o práci. Dostala jsem, pravda, odstupné, ale to nevydrží věčně. Myslím, že jsem se ukázkově zhroutila.

Zatáhla jsem závěsy ve svém prázdném dva plus jedna, natrvalo oblékla pyžamo a svetr, bylo studené jaro, a přestala vycházet z bytu.

Byla jsem na úplném dně

Věděla jsem, že to, co se se mnou děje, není v pořádku, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Přestala jsem se převlékat a dbát na základní hygienu.

Většinu času jsem spala, samozřejmě s pomocí prášků na spaní, tupě zírala do prázdna nebo koukala na hlouposti v televizi. Nic dalšího jsem dělat nedokázala. Když už jsem umírala hlady, přehodila jsem si přes pyžamo zimní kabát a zašla si naproti do krámku.

Mhouřila jsem oči, denní světlo mě neskutečně obtěžovalo. Několikrát někdo zvonil, několikrát telefonoval, ignorovala jsem to. Byla jsem definitivně v háji.

Tupě jsem pozorovala ulice

Také jsem hodně koukala z okna. Vždycky jsem se divila, co všichni ti dědové a babičky na koukání z oken mají, ale bylo na tom něco uklidňujícího.

Dešťové kapky bubnovaly na okenní skla, den byl šedivý a nad lidmi v teplých bundách poskakovaly barevné deštníky. Dívala jsem se na to hodiny. Až mi jeden ten deštník připadal povědomý… Pod okny stála Dana, moje kamarádka.

Pak nejspíš vyběhla nahoru, protože se vedle zvonění ozývalo i bouchání na dveře, které by vzbudilo i mrtvého. Raději jsem otevřela.

Kamarádka zasáhla

Dana vletěla do mého bytu, roztáhla závěsy, otevřela okno a chvíli mě beze slova pozorovala. Postřehla jsem hrůzu v jejích očích. „Někdo ti umřel?“ řekla pak. Mlčky jsem zavrtěla hlavou.

Ona se pak také mlčky dala do úklidu, protože v bytě to vypadalo jako po výbuchu zbraně hromadného ničení. Beze slova ukázala ke koupelně, a tak jsem se tam vydala.

Když se vykonalo to nejzákladnější, Dana uvařila spoustu kávy a sedly jsme si spolu do obýváku, který už zase vypadal jako obývák. „Tohle musí přestat,“ řekla mi. „Chápu, že se necítíš dobře. Ale zamknout se v bytě a zalézt do peřin, to jde možná na týden. Kdybys v tom pokračovala, přijedou si pro tebe z blázince.“

Zazvonil telefon

Asi tři hodiny mi mluvila do duše. Nakonec všechno, co chtěla, jsem jí slíbila, ale brzy jsem se zase propadla do nostalgie. Sotva odešla, zatemnila jsem a lehla si do postele. Pak se ozval telefon.

Nevím proč, asi protože jsem Daně slibovala, že už nechám všech těch hloupostí, jsem ho vzala. Poprvé za tu dobu, co mi bylo tak mizerně. Zamrazilo mě. Ve sluchátku promluvila moje první láska. Nejdřív jsem myslela, že by to třeba mohla být halucinace.

Ve stavu, ve kterém jsem se nacházela, bych se tomu ani nedivila. Ale žádná halucinace.

Pozvání na kafe

„Ahoj, chtěl bych tě vidět,” řekl známý hlas. Hned jsem ho poznala. Roztřásly se pode mnou nohy, musela jsem si sednout. „Petr!“ zašeptala jsem si pro sebe. „Jak se ti daří?“ zajímal se. Po vteřině zaváhání jsem spokojeně odvětila:

„Mám se báječně.“ „Tak to jsem rád,“ poznamenal spokojeně. „Víc si řekneme někde u kafe, co ty na to?“ Domluvili jsme si schůzku. Měla jsem dva dny na to, abych se sebou něco udělala, jenže ve skutečnosti bych bývala potřebovala dva roky.

Bleskurychlá proměna

Strávila jsem několik dlouhých hodin v koupelně, běžela ke kadeřnici a proletěla asi pětadvaceti obchody, než jsem si vybrala jarní šaty, které se ke mně hodily. Když jsem se pak podívala do zrcadla v chodbě, nepoznala jsem se.

Jako by se zoufalá bezdomovkyně mávnutím kouzelného proutku proměnila v docela hezkou ženu. Bylo to neuvěřitelné. Během svého zhroucení jsem zhubla aspoň tři kilogramy, což mě také podstatně vylepšilo.

Do života mi přišlo štěstí

Setkání v kavárně bylo dojemné. Neviděli jsme se víc než dvacet let, nic jsme o sobě nevěděli. „Povídala jsi, že se máš báječně,“ připomněl mi. „Tak teď mi toho pověz víc.“ Moc mu to slušelo. Soukala jsem ze sebe: „Mám se dobře.

Mám dobrou práci…“ Ale protože neumím lhát, poznal na mně, že něco není v pořádku. Kdysi jsme se znali dobře, a tak jsem ho nedokázala oklamat. Díval se tak zvláštně, pak opatrně řekl: „To máš dobrý.

Já se rozvedl už před dvěma roky, kluci zůstali s mámou, ale vídáme se jednou za čtrnáct dní.“ Dál už jsem to nevydržela a pověděla mu celou pravdu. Petr mě utěšoval a povzbuzoval. Můj laskavý anděl z nebes. Moje první láska.

Myslela jsem, že už se nikdy neuvidíme. Přitom jsme se před pěti lety vzali.

Jitka R. (52), Praha

reklama
Související články
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn