Domů     Můj příšerný den
Můj příšerný den
4 minuty čtení

Nechtěla jsem utrácet peníze za něco, co jsem mohla mít zadarmo. Vypravila jsem se na ryby a doufala, že ušetřím. Rybaření mě stálo víc, než kdybych jela na drahou dovolenou!

Manžel jen polehával v křesle u televize a já neměla co dělat. Samozřejmě jsem mohla zajít za nějakou kamarádkou, nebo si třeba něco přečíst. Ale nebylo to ono. Jako by se mnou šili všichni čerti. No prostě, nudila jsem se.

Ani tělocvik, na který jsem chodila dvakrát týdně, mě nijak nenadchnul. Byly tam samé ženské v mém věku a pořád se bavily jen o nemocích a vnoučatech.

Našla jsem poklad po tatínkovi

Žádná velká zábava to nebyla, protože slyšet každý týden to samé, to by nebavilo určitě vůbec nikoho. Tedy kromě těch, kteří se potřebují vypovídat. Z nudy jsem se pustila do úklidu půdy. Už dlouho jsem tam nebyla, naposled snad, když byly naše děti malé.

A to už bylo hodně dávno! Chodily si tam hrát a oblékaly se do starých šatů ještě po mých prarodičích. Občas jsem litovala, že jsem tuhle veteš vyházela. Asi už by z toho byly starožitnosti. Ale teď byla půda plná pavučin a krabic s neznámým obsahem.

Rozhodla jsem se půdu vybílit a možná i předělat na nějaké podkrovní bydlení. První, co mi padlo do oka, když jsem smetákem sebrala pár největších pavučin visících od stropu, byly pruty. Staré rybářské pruty ještě po mém tatínkovi. Nebyly už nijak hezké, ale určitě fungovaly!

Manžel se mi vysmál

Okamžitě jsem si vzpomněla, co ryb se táta nanosil, a jak se vždycky maminka z nich radovala. Na oko hudrala, co je s nimi práce, ale vždycky si pochvalovala, kolik peněz ušetří. „Taky budu šetřit, na to podkroví!

Budeme jíst rybky a za uspořené peníze nakoupíme materiál na tu přestavbu. Pár zateplovacích desek a barvu, to zvládnu!“ řekla jsem si nadšeně a hned jsem s pruty pospíchala do kuchyně.

Manžel se zrovna cpal koláčem, a když mě viděl od pavučin a s pruty v ruce, neubránil se smíchu. „Co to zase vyvádíš? Co asi tak na takovéhle ztrouchnivělé klacky chytíš?“ vysmíval se mi. Popadl mě vztek.

Místo aby mi nabídnul, že půjdeme chytat ryby společně, tak se mi pošklebuje! Natáhla jsem si holínky, popadla pruty a hnala se k autu. Dřív, než mi to manžel zakáže! Byl totiž na svoje zánovní autíčko náležitě pyšný a stále ho něčím leštil. Doma by klidně seděl po kotníky v drobcích, ale na auto byl háklivý.

Dostala jsem pokutu

Hodila jsem pruty na zadní sedačku a kyblík, který jsem vzala v naději, že bude plný ryb, také. Na svačinu ani pití jsem si v tom rozčílení vůbec nevzpomněla. K řece jsem dorazila už k večeru, ale bylo mi to jedno.

Už jsem si ani nepamatovala, kdy berou ryby nejčastěji. No, možná nějaká dobrá večeře v podobě žížaly jim zachutná! Ale najít žížalu nebylo vůbec tak lehké, jak jsem si z dětství pamatovala. Už asi vymřely, či co!

Nakonec jsem na háček napíchla kus tvrdé sušenky, co jsem našla v kapse svého starého kabátu. Nahodila jsem udici a čekala. Za chvíli něco zabralo a já vytáhla malou, sotva půl kilovou rybku. Ani jsem nedokázala určit její druh!

„Paní, máte povolení k chytání?“ ozvalo se za mnou. Nějaká ženská mi mávala před očima průkazem a hned tahala blok na pokuty. Moc se mnou nediskutovala a já s ní také ne. Bylo by to stejně marné! Peníze jsem u sebe neměla a tak si papírek s vypsanou pokutou strčila do kapsy.

Rybka mě stála majlant

Zkroušeně jsem se courala k autu. V ruce ten kýbl, na jehož dně se krčila moje malá rybička. U auta ale bylo živo. Policie! „Paní, víte, že je tady zákaz stání?“ ptal se mě mladíček v uniformě a já se místo odpovědi rozbrečela.

Mlčky jsem vytáhla z kapsy tu rybářskou pokutu a on se rozesmál. „No, vy tedy máte den! Budete to mít jen za dvě stovky, že jste to vy…“ A tak jsem do kapsy dala další papírek s další pokutou. Netušila jsem, že můj den ještě neskončil.

Usedla jsem za volant, a když policisté konečně odjeli, rozjela jsem se domů. Měla jsem velký hlad i žízeň, ale nemohla jsem si nic koupit. Byla jsem bez peněz i bez nálady.

S hlavou plnou myšlenek na to, jak velký jsem chudák a jakou mám smůlu, jsem se vydala k domovu. Domů jsem přijela až v noci. Rybičku, třepotající se ve vodě na dně kbelíku, jsem pustila do našeho potoka, co máme za domem. A manžel?

Když viděl, jak jsem unavená, ani se mi netroufnul smát. Jen lístky od pokut jsem mu pro jistotu neukázala! Aby se mi zase nesmál…

Jindra K. (59), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud