Domů     Manžel měl černé myšlenky
Manžel měl černé myšlenky
5 minut čtení

Můj manžel, vždycky tak veselý a pozitivní, se začal zaobírat smrtí a vším, co s ní je spojené. Naše úspory vydal za hrobku a rakev si předplatil.

Povaha se mi na mém manželovi líbila ze všeho nejvíc a byla tím, co jsem na něm vždycky obdivovala. Nikdy neviděl sklenici napůl prázdnou a nikdy neházel flintu do žita! Na každé, byť sebehorší situaci, dokázal nalézt něco pozitivního.

Dobrou náladu rozdával plnými hrstmi a já ho za to milovala. Vždyť, jaký je život s morousem, který jen věčně na něco hartusí a nic mu není dobré?

Zničehonic se změnil

Poznala jsem to u svojí nejlepší kamarádky. Byla moc hodná, ale s manželem prožívala peklo. Přijít k ní na návštěvu bylo jako projít údolím smutku.

Chtěly jsme si povídat a něčemu se zasmát, ale ten její kakabus nás nenechal a musel nám vyprávět samé katastrofické historky. A ještě se domníval, jaký je zajímavý!

„Příště půjdeme někam do cukrárny, tady je to k nevydržení,“ špitla mi kamarádka do ucha a já jen němě přikývla. Konečně si to uvědomila. Až doteď manžela omlouvala, i když marně. Těšila jsem se domů, na svého muže.

Na jeho úsměv a vlídná slova, která pro mě vždycky měl. Ale ten den byl asi nějaký začarovaný. Přivítal mě totiž ten samý kakabus, jakého jsem si užila v předchozích hodinách.

Všude měl fotografie

„Co ti je? Co se stalo?“ vyptávala jsem se svého Jindřicha v domnění, že ho něco bolí, nebo se mu událo něco hodně nepříjemného v práci. On ale jen pokrčil rameny a zavřel se ve svém pokoji.

Měl totiž z kumbálku udělanou takovou malou pracovnu s počítačem a stolem na nějaké to malé kutění. Nesměla jsem mu tam uklízet, aby neztratil přehled! Alespoň tak to říkal.

Nelenila jsem, a když se šel Jindřich večer sprchovat, do jeho království jsem se vplížila. V naději, že objevím důvod jeho špatného rozpoložení. A také že ano! Na stole byly rozházené letáky rakví a vedle nich nějaký zpravodaj o pohřbívání.

Na zadní straně byly fotografie uren, jejichž cena byla téměř astronomická. Ani mě nenapadlo, jak je dnes všechno drahé. Monitor počítače byl spuštěný a na jeho ploše byla fotografie hrobky. Hodně velké a zdobené hrobky!

Takové té strašidelné, jako z nějakého hororu. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet.

Úspory utratil za hrobku

Hned, jak vypochodoval manžel z koupelny, jsem na něho udeřila: „Co to má znamenat? Ty už se chystáš umřít, či co?“ vyjela jsem na něho a čekala, že mi vše vysvětlí. On ale jen přikývnul a ani se nerozčílil, že jsem bez povolení vnikla na jeho výsostné území.

Tak to bylo zlé! Druhý den ráno Jindřich vstal a řekl mi: „Už mi nějaký ten pátek je, a já si z ničeho nic uvědomil, že všechno skončí. Chci mít krásný pohřeb a tu nejlepší rakev, jaká je k sehnání!“ Kdyby to nebylo tak smutné, musela bych se smát.

Bylo to přece směšné, takhle se chystat. Měli bychom cestovat a užívat si vnoučat a on – rakev a hrobka! Náš život se od té chvíle radikálně změnil. Jako bych měla doma úplně jiného muže! Stále jen řešil záležitosti kolem pohřbu.

Jednou na stole ležela smlouva na hrobku, za kterou vydal skoro dvě stě tisíc. Veškeré naše úspory! Tak to už byla na mě moc.

Skočil mi na lest

„Ty ses snad zbláznil!“ Vyjela jsem na něho, ale potom mě něco napadlo. Musím na Jindřicha zapůsobit jeho vlastními zbraněmi! Něčím, co ho zaujme a přijde při tom na jiné myšlenky! „Jindřichu, měla bych takové poslední přání.

Ještě než zemřeme, nemohli bychom jet na poslední dovolenou? Takovou vzpomínkovou. Navštívili bychom místa, kde jsme byli s dětmi, když byly malé, nebo ještě před nimi, když jsme spolu chodili.

Mohli by nám potom fotografie promítat na pohřbu!“ Byl to bláznivý nápad, ale Jindřich se chytil do pasti. Ta myšlenka se mu zalíbila! Sbalil si to nejhezčí oblečení, co měl – prý, aby na těch fotografiích vypadal co nejlépe.

A mně dal dokonce peníze, abych si koupila něco hezkého. Aby mi to slušelo! A tak jsme se vydali na cesty. Navštívili jsme i hlavní město a hezky si po něm pochodili.

Změnil názor

Na Karlově mostě jsme nebyli už asi dvacet let a koukali, jak se všechno změnilo. Uplynul týden a Jindřichova nálada se začala zlepšovat. Možná to zapříčinila změna prostředí a možná i dobré jídlo, které jsem si na té „poslední“ cestě dopřávali.

Dovolenou jsme si protáhli o další týden a do práce se nám vůbec nechtělo. Nebyl to ale problém, oba jsme měli těsně před důchodem a v zaměstnání už stejně čekali, až se po nás uvolní místo pro nějaké mladší.

Večer, u krásně prostřeného stolu v jednom malém hotýlku v Jižních Čechách mě pohladil Jindřich po ruce. Po mnoha týdnech se na mě mile usmál. Skoro tak hezky, jako kdysi. Pohlédl mi do očí a řekl: „Mařenko, mně se najednou nechce umřít.

Co kdybych to na chvilku ještě odložil?“ Chvilku jsem přemýšlela, zda mě jen tak nezkouší, ale když se pořád tvářil tak mile, dala jsem si podmínku: „Ale prodáš tu příšernou hrobku!

Víš, co bychom si za ni mohli pořídit dovolených?“ Rozesmál se a hned souhlasil. Prý vůbec neví, co měl za chmurné nápady!

Marie S. (66), střední Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé