Domů     Tchyně nám skoro zničila manželství

Tchyně nám skoro zničila manželství

5 minut čtení

S manželovou matkou jsem si už od začátku moc nerozuměla. Pro paní inženýrku jsem byla jen obyčejná účetní, která se vychytrale nalepila na jejího synáčka. Naštěstí s tchánem jsem vždycky vycházela dobře.

Po svatbě jsme moc peněz neměli. Rozhodně ne tolik, abychom si mohli dovolit vlastní bydlení. Když přišel manžel s tím, že bychom se mohli nastěhovat do vily k jeho rodičům, moc nadšená jsem nebyla. „Podívej, já chápu, že by nám to ušetřilo hodně peněz.

Jenže tvoje máma mě nemá v lásce. Kdykoli k vám zajdeme,má pořád nějaké rýpavé poznámky. Ani si nechci představovat, jak by to vypadalo, kdybychom se vídaly každý den.“


Chtěli jsme se stěhovat co nejdřív


„Já vím, že je máma divná,“ přiznával. „Ale neboj se, táta jí dokáže srovnat. Nenechá jí, aby nám nějak mluvila do života. Navíc se mu moc líbíš, takže tím spíš si ohlídá, aby na tebe máma nezkoušela ty svoje triky.

A až našetříme na vlastní bydlení, odstěhujeme se…“
 Původně jsme se chtěli přestěhovat co nejdřív, jenže ani ne za rok po svatbě se nám narodila Dorotka.

Na mateřské jsem do rodinného rozpočtu moc přispět nemohla a tak jsme plán na vlastní bydlení na čas odsunuli. Jenže za rok a půl jsem byla znovu těhotná. Čekala jsem dvojčata. To už mi bylo jasné, že se do vlastního jen tak stěhovat nebudeme.

Ale tou dobou už mi to zas tak strašně nevadilo. 


První hádka přišla brzy


Dorotka, Petr a Pavlík rostli jako z vody.

S manželem jsme občas mluvili o stěhování, jenže děti byli zvyklé, že mají dědu a babičku v domě, velká zahrada pro ně byla skvělé hřiště, takže jsme si vždycky nakonec řekli, že bychom jim stěhováním neprokázali dobrou službu.


V době, kdy dvojčata začala chodit na vysokou, tchán onemocněl. Parkinsonova nemoc ho postupně omezovala v pohybu. Bylo jasné, že i kdybychom chtěli, teď nepřicházelo stěhování v úvahu.


Pečovali jsme o něj rádi a když na loni jaře zemřel, byla to pro nás pro všechny rána. Jenže neuplynul ani den od jeho smrti a strhla se první hádka s tchyní.

Zdeněk a já jsme už před časem dostali přesné instrukce, jak by si jeho otec představoval svůj pohřeb. Jenže jsme tvrdě narazili. Zdeňkova matka měla úplně jiné plány. Po hodině domluv ve mně bouchli saze.

Řekla jsem jí, že by měla ctít manželovo přání a nechovat se jako vzteklé dítě. Uznávám, že jsem to trochu přehnala a ani se nedivím, že na mě pak byl Zdeněk naštvaný. Ale to byl teprve začátek.


Byla u nás každý večer


Tchyně nikdy neměla moc přátel a po manželově smrti se nudila. To znamenalo, že u nás trávila skoro každý večer. Navíc přicházela většinou posílená alkoholem. Vždycky si ráda přihnula, ale dokud byl její muž naživu, krotila se.

Najednou jí u nás nic nebylo dobré. Zdeněk se jí snažil mírnit, jenže ona pokaždé vyrukovala s tím, že je chudák vdova, že pro ní nikdo nemá pochopení a i vlastní syn se staví proti ní.


V půlce května, když přijely děti na víkend, jsme se všichni pustili do práce na zahradě. Osázeli jsme záhony, vysadili živý plot. Jenže v úterý po návratu z práce jsem zjistila, že je většina sazenic vytrhaných a túje leží na kompostu.

Tchyně seděla na lavičce, pokuřovala a bylo vidět, jaké má z mého překvapeného výrazu zlomyslné potěšení. Na mojí otázku, proč to udělala, začala hystericky ječet, že jsme s ní o ničem neporadili.

Prý je v domě jak páté kolo u vozu, nejraději bychom se jí zbavili. Na to, že na zahradě nikdy, až do teď, ani nehnula prstem, asi zapomněla.


Vyčítal mi, že nemám trpělivost


Byla z toho ošklivá hádka. Sotva Zdeněk dorazil, začala předstírat srdeční záchvat a nechutné představení se tak protáhlo do nočních hodin. Navíc jsme se pak doma pohádali.

Manžel sice uznával, že to jeho matka přehnala, ale mě vyčetl, že s ní nemám trpělivost.
Od toho dne se tchyně hroutila každou chvíli. Pokaždé udělala nějaký naschvál a sotva jsem se ohradila, už se chytala za srdce. Situace byla čím dál tím horší.

Jednou,když jsem se vrátila domů, jsem ji našla, jak se přehrabuje v mém psacím stole. Než jsem stačila cokoli říct, už na mě opilecky ječela, že jsem rajda, že to ví, a že dřív nebo později najde důkazy, které otevřou Zdeňkovi oči.

To pro mě byla poslední kapka. Než se Zdeněk vrátil z práce sbalila jsem si věci.
Vylíčila jsem mu, co se stalo. „Podívej, tvoje matka má velký problém. A já tu už nemůžu zůstat. Co uděláš ty, je na tobě. Já už ale opravdu nemám sílu to snášet.“


Sbalila jsem si kufry


Samozřejmě, že mě přesvědčoval, abych zůstala. Ale nakonec řekl, že mi rozumí. Od matky prý ale odejít nemůže, zkusí se s ní nějak domluvit. Jen jsem pokrčila rameny a zavolala si taxíka.


Týden jsem byla u kamarádky, když za mnou přišel a řekl mi, že pro nás našel domek. Z větší části ho zaplatil z dědictví po otci, na zbytek si vzal hypotéku. Původně něco takového neměl v plánu.

Jenže když zkusil svou matku přesvědčit, aby šla na léčení, udělala tak nechutnou scénu a řekla takové věci, že pochopil, že s ní zkrátka zůstat nemůžeme. Vím, že ho to stálo hodně sil. A taky je mi jasné, že nám tchyně bude zasahovat do života i nadále.

Naštěstí teď už jen na dálku. Ale jsem nesmírně ráda, že jsme dokázali udělat radikální řez dřív, než by nám úplně zničila život. 


Jana P. (45), Plzeňsko

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit