Dodnes řešíme záhadu, kdo nám umožnil překonat partnerskou krizi.
Od jisté doby věřím na strážné anděly. Alespoň já určitě nějakého mám. A můj přítel Vašek také. Stalo se mu totiž totéž, co mně – a vlastně jen kvůli tomu jsme nadále spolu.
Náhodné setkání vyústilo ve vztah
S navazováním dalších známostí jsem to po rozvodu neměla snadné. Jediného syna jsem sice měla už dospělého, ale žádný zástup zájemců o citové sblížení s téměř padesátiletou rozvedenou ženou se nekonal. S Vaškem jsme se poznali čistě náhodou, na jedné výstavě. Byl o tři roky mladší, ale to už v tomhle věku nehraje velkou roli. Dali jsme se tehdy do řeči o obrazech a zjistili jsme, že máme i spoustu dalších společných zájmů. Z výstavy jsme šli ještě do kavárny a strávili tak spolu asi pět hodin, během kterých jsme zjistili, že jsme si asi byli souzeni. A následující měsíce nás v tom utvrzovaly. Nebydleli jsme spolu, ale vídali jsme se skoro denně. Do manželství jsme se také nehrnuli, nepřipadalo nám to důležité. Věřila jsem tomu, že spolu budeme napořád, jenže pak přišla hádka a krize.
Přišlo mi pozvání na schůzku
Dostali jsme se do situace, kdy ani jeden z nás nechtěl ustoupit, přijít za tím druhým a udělat nějaké vstřícné gesto. Odmlčeli jsme se – na týden, na dva, na tři. Bojovala ve mně hrdost s city, ale hrdost zatím vítězila. U Vaška to bylo podobné. Strašně moc se mi tedy ulevilo, když jsem dostala SMS zprávu s návrhem schůzky. Nebyla poslána z Vaškova čísla. Asi mě podezřívá, že bych ji hned smazala, říkala jsem si. Na schůzku jsem samozřejmě šla. S Vaškem jsme si všechno vyříkali a bylo zase dobře. Záhada se dostavila ve chvíli, kdy mi poděkoval za moji SMS zprávu. Ukázalo se, že z téhož čísla dostal tutéž textovku i Vašek! Když jsme se tam zkoušeli dovolat, číslo neexistovalo. A protože jsme nikdy neměli moc společných známých a o naší krizi nikdo nevěděl, věřím, že nás takhle dohromady dali naši strážní andělé – nebo jeden společný?
Martina K. (43), Ostrava
