Když se řekne závislost, myslí většina lidí na drogy, alkohol nebo třeba hraní na počítačích. Jenže závislost může být mnohem méně nápadná a přitom stejně škodlivá. Ani já ani manžel nemáme vysokou školu. Oba ale odjakživa milujeme knihy a umění a dobré vzdělání pro děti pro nás bylo na prvním místě. Obě holky jsme vedli k lásce ke knihám a přesvědčovali je, že to, co mají v hlavě jim nikdo nev

Dlouhá léta jsem si myslela, že naší dceři rozumím. Po tom, co se stalo, si tím už ale jistá nejsem. A poprvé v životě nevím, jak bych se měla zachovat. Jana je jedináček. Nebudu zapírat, chtěli jsme to tak. Narodila se pár let před sametovou revolucí a protože jsme začali podnikat, sotva to bylo možné, rozhodli jsme se, že zůstane jedináček. Bylo nám jasné,že víc dětí a práci k tomu bychom zvl

Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Dnes mi bude šedesát a vím, že jsem před čtyřiceti lety udělala chybu, která se mi vymstila. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. "Pepiku, víš co? Já si tě nevezmu," oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslel

Příbuzné si člověk nevybírá, A to platí i o té, kterou si berete se svým protějškem. Bratr mého manžela se pro mě stal noční můrou. Svého manžela jsem milovala od první chvíle, a to nejen proto, jak vypadal, ale také pro jeho dobrou duši. Byl vždycky tak ochotný a starostlivý. Jenže s jeho bratrem jsem se nemohla nikdy moc sžít. Jako by to ani nebyli sourozenci. Už když jsme se s Jiřím poznali,

Rodiče odjeli k moři, a tak jsem měla volný byt. Asi si umíte představit, co mě napadlo. Konec školního roku voní po růžích a po jasmínu, z té vůně se až točí hlava. Zejména když si vzpomenu na konec školního roku, když jsem chodila do třídy 3.B gymnázia. Všechny holky zbožňovaly píseň Vítězslava Vávry Holky z gymplu, která o gymnazistkách vyprávěla s pochopením. Mají v hlavě trochu zmatek, zpíva

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje. Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší. Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření

S manželem jsme žili v jednom domě s rodinou našeho syna Matěje. Před rokem jsem ovdověla a přepsala dům na syna. Byla to největší chyba mého života. Maminka mi zemřela, když jsem byla v pubertě, Táta se už nikdy neoženil, po mamince truchlil, až se utrápil k smrti. Krátce před jeho smrtí jsem se vdala a otec se ještě dočkal narození mého syna. Matýsek zůstal jedináčkem, další dítě jsme s manže

Díky dobrému skutku jsem se seznámila s bezdomovci a získala jejich důvěru. Netušila jsem, že mezi nimi vládnou kasty a nenávist. Přimotala jsem se do vyřizování účtů. Sousedovic Madlenku jsem znala od dětství, vyrůstala s mými kluky a já jsem k ní měla mateřský vztah. V podstatě jsem ji brala jako dceru. Holčičku mi totiž osud nedopřál, tak jsem strojila ji. Se sousedkou jsme si děti vzájemně hl

V dešti jsme se schovali ve zdech starého stavení. Netušili jsme, že tam číhá děsivá minulost. Duše zemřelých nás přivítaly. Mlýn patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Naši předkové opředli vodní mlýny hrůzostrašnými příběhy. Jedním z nich, kde mi naskočila husí kůže, a na rozdíl od otrlých trempíků bych tam nespala ani minutu, jsou ruiny Dolského mlýna u Jetřichovic. Přesto tomu o

Probudil mě děsivý sen. Svou holčičku jsem zastavila v poslední chvíli před smrtelným nebezpečím. K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat kamarádkou. Byl to ozdravný pobyt pro postižené děti, a já v něm měla zajistit večery s cvičením a meditací pro maminky a babičky, aby si od svých nelehkých povinností odpočinuli. Svou malou dceru Kristýnku jsem vzala sebou. Zabydleli jsme se na zámku s ve