Domů     Dcera nechutně vykrmila mého vnuka
Dcera nechutně vykrmila mého vnuka
5 minut čtení

Roztomilé faldíky se změnily v kusy sádla. Pusinku už neměl roztomile naducanou, ale širokou jako Otesánek. Můj prvorozený vnouček se měnil v monstrum!

Hodný manžel, hezké bydlení a spokojená rodina. Tak jsem si idealisticky představovala šťastnou budoucnost mojí jediné dcery. Měla jsem ji pozdě, na poslední chvíli a za svobodna.

Můj vysněný princ utekl hned poté, co jsem mu oznámila radostnou zprávu, že se z něho stane otec.

Rozmazlila jsem ji

Ani jsem toho moc nelitovala a věnovala se jen a jen nádherné holčičce, která se mi narodila. Asi jsem ji trochu rozmazlila. Nebo možná hodně, nevím. Z holky vyrostlo pěkné číslo! Byla krásná, ale chování měla horší, než kdejaký chuligán.

Už na základní škole kouřila a vymetala kdejaký mejdan. Domluvy ani prosby neúčinkovaly. A že jsme jí něco naprosila! „Adélko, buď trochu hodná. Alespoň kvůli mně!“ říkala jsem jí a hladila po té její paličaté hlavince.

Měla krásné vlnité vlasy skoro až do pasu, a kluci se po ní otáčeli! Byla jsem na ni pyšná, ale pořád jsem pociťovala zvláštní tíseň. Jako bych tušila, že se s ní něco stane! Moje obavy byly naštěstí liché.

Adélka s odřenýma ušima odmaturovala a začala pracovat v jedné nadnárodní firmě coby sekretářka, vlastně asistentka ředitele.

Vyhrožoval jí

Bylo to samozřejmě klišé, ale do toho starého proutníka se zamilovala. Ne, že by nebyl pěkný. Charismatický. Ale mohl být jejím otcem! Adéla si samozřejmě nenechala říct. Žila jen pro něho, a stala se z ní taková ta profesionální milenka.

Platil jí byt a chodil za ní kdykoli se mu zachtělo. O rozvodu nepadla ani zmínka. Nechtěl se dělit o majetek! Adélce už táhlo na čtyřicet, když jí zatikaly biologické hodiny, jak se říká. Zatoužila z ničeho nic po miminku! „Mami, já jsem snad úplně nemocná.

Koukám do každého kočárku a všechna ta mimina se mi zdají být tak sladká! Jako by mě někdo očaroval…“ svěřovala se mi, ale já viděla na jejím krásném čele velký mrak. Nemusela jsem být žádný génius, aby mi nedošlo, kde je problém.

Jen jsem zvedla tázavě obočí a Adéla přikývla: „No jo. Je to tak. On nechce o miminku ani slyšet. Prý jestli něco podniknu za jeho zády, vyhodí mě z bytu a zničí mě! Takhle to pravdu řekl!“

Byl jako andílek

Dostala jsem na toho pana generálního štábního vztek. Takhle jednat s mojí dcerou nebude! Zuřila jsem a chystala se k němu na návštěvu. Adélka mě ale zarazila: „Mami, já už to miminko čekám. A sháním si podnájem!“ Za pár měsíců se nám narodil Pepíček.

Dostal jméno po mém milovaném dědečkovi a byl mu dokonce i podobný. Rezavé vlásky a tváře jako slabikáře. Byl to hodný klouček. Neplakal a nevztekal se. Spinkal celou noc! Chodila jsem ho vozit v kočárku a těšila se z jeho přítomnosti. Byl tak moc sladký!

Z mojí denní pomoci se brzy stal neměnný zvyk. Když jsem onemocněla a musela týden ležet v posteli, dcera mi několikrát denně volala. „Mami, kdy už přijdeš? Vůbec to tady sama nezvládám!“ tvrdila a já myslela, že přehání jen proto, aby mi udělala radost. Abych se cítila užitečná a nepostradatelná!

Cpala ho z bezradnosti

K Pepíčkovi jsem se dostala až za dlouhé tři týdny. Angína nebrala konce, užívala jsem troje antibiotika. Pohubla jsem a ztratila sílu. Jako bych zestárla o deset let!

Pomalu jsem se doploužila k dceřině bytu a těšila se, že se konečně trochu pomazlím se svým milovaným Pepíčkem. Hned ve dveřích mě dcera přivítala výčitkou: „Kde jsi byla za tak dlouho! Kašleš na nás!“ Obvinila mě ošklivě a jen máchla rukou, jako abych šla dál.

Miminko, vlastně sedmiměsíční cvalík, mě ohromil. Jako by ho někdo za ten krátký čas vyměnil! Byl snad dvojnásobný, ten kdysi sladký klouček. Ručičky tlusťoučké jako jitrničky. Vůbec si nebyl podobný! „Co se to s ním stalo?

Není nemocný?“ zeptala jsem se opatrně dcery, ale ta na mě vyjela: „Co pořád máš. Je jen takový naducaný. To má z toho, že tolik jí!“

Dieta nám všem prospěla

Řekla mi to tónem, jako by Pepíček chodil a raboval lednici. To přece ona ho musela tolik cpát! Opatrně jsem se zeptala, co papá ten Otesánek. Dcera se zachmuřila. Dala mu jíst vždycky, když zaplakal! Když hned neusnul, nebo dokonce mrskal nožkami.

To pro ni byl pokyn ke spuštění bezbřehého nacpávání! Jen to, co snědl za minulý den, by vystačilo pro regiment vojáků a ne pro jedno miminko. Zděsila jsem se! „No to snad nemyslíš vážně! Vždyť on kvůli tobě onemocní! Dostane cukrovku, a kdo ví co ještě!

Pohádaly jsme se. Hodně. Tentokrát jsem nemínila ustoupit. Pepíčkovi šlo o život! „Toho kluka musíš přestat cpát. Dohlédnu na to!“ oznámila jsem jí kategoricky a už od ní neodešla. Neměla radost, ale vyhodit mě nemohla. Zůstala jsem měsíc a krmila ho.

Chodila s ním ven a dceru brala s sebou. Aby se vzpamatovala! Zhubli jsme všichni. Vlastně Pepíček ne. Ten ze své obezity vyrostl. Je z něho krásný kluk. Stejný, jako byl kdysi jeho pradědeček!

Vlasta P. (72), Hlinsko

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
3 minuty čtení
Naši jedinou dceru jsme s manželem bezmezně milovali. A to byla asi ta chyba, protože nás bez výčitek připravila o střechu nad hlavou. Vše, co jsme kdy dělali, dělali jsme s nejlepšími úmysly. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a nakonec se to povedlo jen díky umělému oplodnění. Naše dcera byla náš splněný sen! Dali jsme jí vše Dělali jsme, co jsme jí na očích viděli. Ano, dnes vím, že to bylo
3 minuty čtení
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno
2 minuty čtení
Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.