Musím se svěřit se svým tajemstvím, které již dál neunesu. Nikdy jsem ho nikomu neřekla, ale teď cítím, že je čas jít s pravdou ven. Jak stárnu, chci mít čistý stůl. Vím, že už mi zbývá jen pár let, tak to chci konečně dostat ven. Ne kvůli pomstě, ale kvůli sobě. Žila jsem svůj život Jako třicetiletá mladá žena jsem se seznámila s Dagmar. Pracovaly jsme obě v účtárně velkého podniku. Já n

Měla jsem dilema, co příteli koupit k Valentýnovi. Když jsem konečně vymyslela ideální dárek, čekalo mě u společné večeře velké překvapení. Čendu, mého nového přítele, a mě tehdy čekal první společný Valentýn. Neskutečně jsem se na něj těšila, milovala jsem tu romantickou atmosféru a těšila jsem se, jak si to všechno spolu hezky užijeme. Spolu se vší tou radostí se ale přede mnou zrodil poněkud

Bylo mi přes čtyřicet let a moje naděje na založení rodiny se pomalu rozplývaly. Pak ale do našeho sdružení vstoupil Martin a všechno bylo jinak. Mikuláš, který se konal před šesti lety, mi obrátil život vzhůru nohama. Ze dne, který měl být jen další dobročinnou akcí, se stalo snad to nejlepší, co mě kdy potkalo. Pohádková akce Pracovala jsem jako dobrovolnice v dětském domově, a když jse

Vyznávat lásku lze všelijak, ale házet svou vyvolenou do ledové vody není ten nejlepší způsob. Ostatně zažila jsem to na vlastní kůži. Toho roku jsem se poprvé koupala venku už v březnu. Ne dobrovolně. Ale protože mě jeden takový nesnesitelný frajírek s motorkou a v kožené bundě, který se do naší obce tehdy s rodinou přistěhoval, ze srandy shodil z mola do jezera. To tady kluci běžně dělávali h

I po letech stále řešíme jenom jeho bolístky. Nikdy se mě nezeptá, jak se cítím já. Nejhorší je, že se pořád lituje a stále mi předhazuje svou matku. S mým manželem Josefem jsme se poznali před čtyřiceti lety v restauraci, kde jsem tenkrát pracovala. Usadil se u baru a dal se se mnou do řeči. Měl prý hrozný den a potřeboval si dát panáka. Tak jsem se stala jeho vrbou. A to byla osudová chyba. V

Každý vztah projde někdy krizí, neznám nikoho, komu by se to nestalo. Snažím se proto přesvědčit dceru, aby vzala na milost Tomáše, má ji rád. S Tomášem žije moje dcera už pět let. On pracuje v cestovce, ona je sekretářkou ředitele ve stavební firmě. Vztah jim pěkně fungoval. Pak ale začala mít dcera podezření, že Tomáš někoho má. To ji dohnalo ke slídění v jeho mobilu. V jeho e-mailové schránc

Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou. Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by jim prospěl čerstvý vzduch. Sehnali j

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je úplný opak, i přes neshody nám to ale klape. Vyrostla jsem v rodině, kde byly dobré vztahy na prvním místě. Máma i táta byli velcí pohodáři. Doma byl klid a pokaždé dobrá nálada. Chodili jsme na výlety a za kulturou, naši milovali výstavy a divadla. Nejspíš proto jsem si vybrala za manžela umělce. Od

S každým dnem jsem cítila, jak mi najednou ubývá energie. Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím i smrt. Vždycky jsem říkala, že mám tuhý kořínek! Ještě v šedesáti jsem byla v takové kondici, že jsem s partou přátel hrála volejbal. Pak to ale najednou začalo. Kamarád oslavil šedesát a týden poté dostal infarkt. Všechny nás to vzalo. To se podepsalo na naší

Stačila chvíle nepozornosti a můj malý vnouček se vypravil do parku ke kašně. Kdyby se mi nezjevila kouzelná bytost, doběhla bych pozdě. Ten náš domek, co jej manžel před pár lety podědil po svých rodičích, se nachází v klidné ulici malého města na jižní Moravě, z jedné strany máme výhled do údolí, na straně druhé nevelký parčík. Rádi tam chodíme na procházky. Po nejnutnějších úpravách, kter