Domů     Mé srdce zase hoří velkou láskou
Mé srdce zase hoří velkou láskou
5 minut čtení

Myslela jsem si, že v důchodu mě už nic nového nečeká. Pak mi ale do života vstoupil soused a už v něm i zůstal. Láska zkrátka nezná věk.

Když je člověk v důchodu, život se umí zpomalit až na hranici únosnosti. Vždycky jsem byla společenská a měla ráda kolem sebe lidi. Jenže když mi krátce po odchodu do důchodu zemřel muž, všechno bylo najednou jinak.

Syn s dcerou bydleli na opačném konci republiky, takže se společně s mými vnoučaty ukázali jen zřídka. A tak se mým jediným každodenním společníkem stala televize a internet.

V takové rutině jsem se utápěla několik měsíců, aniž bych čekala, že by mohlo přijít něco nového a hezkého.

Soused vdovec

Miloš bydlel naproti. Tak blízko, že jsem občas slyšela, jak si pouští vodu v koupelně. Žil také sám, protože jeho žena zemřela před lety na rakovinu. Občas jsme se zahlédli přes okno, načež jsme oba rychle uhnuli pohledem, jako by to byla náhoda. A možná i byla, ale jen do jisté doby.

Povídání u čaje

Jednoho dne se pode mnou v kuchyni s rachotem zlomila stolička. Nic vážného se mi nestalo, ale jak jsem tam ležela na zemi, cítila jsem neskutečný vztek na celý svět – na stáří, samotu a na to, že nemám koho požádat o pomoc.

Po chvíli jsem se podívala z okna a uviděla ho, jak tam sedí s novinami. Impulsivně jsem sebrala kabát a vyšla ven. Zeptala jsem se, jestli by mi nepůjčil vrtačku.

Místo toho, aby mi jen podal nářadí, přišel o pět minut později sám. Mlčky a soustředěně stoličku opravil. Když jsem mu nabídla čaj a sušenky, s vděčností přijal.

U stolu jsme si povídali o počasí a rostoucích cenách v obchodech. Poprvé po letech jsem se necítila zbytečná. Při odchodu mi řekl: „Kdybyste ještě něco potřebovala, tak stačí zaklepat. Rád pomůžu!“

Protančili jsme večer

Uplynul týden a zaklepal on. V ruce držel sklenici vlastnoručně naložených okurek. Pozvala jsem ho dál a smáli jsme se, jak byly kyselé. Zeptala jsem se, jestli nezůstane na večeři.

V lednici jsem měla jen pár brambor, cibuli a vejce, ale pro nás dva to byla hostina. Zatímco se v troubě pekly brambory, zeptal se, jestli mám ráda hudbu. Než jsem se nadála, pustil ze svého telefonu nějaký starý hit.

Vzal mě za ruku a začali jsme tančit v mé malé kuchyni. Jeho ruka na mém pase, moje hlava na jeho rameni. V tom pomalém, nemotorném tanci bylo víc blízkosti, než jsem zažila v posledních letech. Bylo mi krásně jako už dlouho ne.

Když hudba dohrála, zeptal se mě Miloš, jestli mám chuť na další písničku. Nakonec jsme ten večer protančili několik hodin. Od toho večera jsme se vídali stále častěji. Někdy přišel na čaj, jindy si jen „půjčit“ cukr.

Sedávali jsme spolu u stolu, sledovali vědomostní soutěže a komentovali je, jako bychom byli pár odjakživa. Nebo jsme hráli karty nebo Člověče, nezlob se. A pokaždé jsme se při tom tak nasmáli.

Naše noc

Jednoho deštivého listopadového večera zazvonil bez ohlášení. Vidím ho, jako by to bylo včera. Byl promočený, zkřehlý a v očích měl hluboký smutek. „Už jsem nemohl být sám,“ řekl tiše. Beze slova jsem ho pustila dál.

Seděli jsme v tichosti, dokud jeho ruka nespočinula na mé. „Je mi zima,“ zašeptal. V ložnici jsem nerozsvítila. Vše se odehrálo klidně a beze spěchu. Pak jsme se k sobě přitulili a leželi. Nemuseli jsme nic říkat.

Zato klepy se začaly šířit rychleji, než jsem čekala. Nejdřív to byly jen kradmé pohledy, pak šepot na lavičkách. Sousedka, která vždycky věděla všechno nejlíp, se začala vyhýbat mému pohledu.

Někteří se na náš vztah ptali se starostlivým výrazem, jiní s neskrývanou nadřazeností, jako by se v mém věku neslušelo toužit a cítit. Prožila jsem toho v životě příliš mnoho, než abych se teď měla stydět za to, že mě někdo drží za ruku u čaje.

Miloš to slyšel také a nabídl se, že pokud mi to vadí, může se odstěhovat. Jen jsem se zasmála a řekla mu, že jestli se odstěhuje, půjdu s ním, abychom mohli společně rozčilovat nové sousedy. Začali jsme spolu chodit na procházky i na nákupy a přestali jsme se skrývat.

Už nechci být sama

Když se podívám do zrcadla, vidím vrásky a šedivé vlasy, ale mé oči jsou živé. Tuto kapitolu života jsem neplánovala. Myslela jsem, že láska a blízkost jsou pro mladé. A přesto jsem ještě našla něhu. Nelituji jediné minuty. Nejsme dokonalí.

On chrápe, já mám věčně něco se zažíváním a hádáme se o ovladač od televize. Ale jsme tu. Jeden pro druhého. Děti byly zaskočené, nakonec však řekly, že pokud jsem šťastná, jsou šťastné taky. A to mi stačí.

Nevím, co bude dál, vím jen, že už nechci sedět u stolu v kuchyni sama. V důchodu jsem si našla chlapa. Ne proto, že bych se zbláznila, ale proto, že jsem si připomněla, že život ještě nekončí.

Zdena Č. (70), východní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může