Moji prarodiče kdysi zdědili venkovské stavení. Rozhodli se, že si ho ponechají a opraví, ale neměli peněz nazbyt. Jedné noci zažili něco neskutečného.

Dávná rodinná legenda celou naši rodinu dodnes fascinuje. Moji prarodiče prožili kdysi tajemný příběh, který měl naštěstí dobrý konec.

Zdědili nemovitost

Došlo k tomu ve starém mlýně. Právě tam se odehrály podivné a tajemné věci, které lidský rozum nedokáže pochopit. Na stěně se postupně objevila čtyři slova. Příběh, který vám píšu, se kdysi dávno stal mojí babičce z matčiny strany.

Vdávala se velmi mladá a nejprve byli s dědou chudí. Žili, jak se říká, z ruky do pusy. Pak si na babičku ale vzpomněl jeden vzdálený příbuzný, byl to její prastrýc, a odkázal jí jednu starou a neobývanou nemovitost na severu Čech.

Bylo třeba hodně oprav

Jednalo se o velmi staré mlýnské stavení. Nejprve to vypadalo, že ho moji prarodiče prodají, pak se ovšem rozhodli, že si ho pro sebe upraví.

Znamenalo to práci na více let, protože dům byl hodně zchátralý, navíc celkem na samotě, kus od jedné vesnice. Obnášelo to samozřejmě také velké náklady, a peníze babička s dědou neměli. Pak se ale stal zázrak.

V noci přišla bouřka

Toho srpnového dne se rozhodli prarodiče ve mlýně poprvé přespat. Měli k tomu upravenou jednu místnost. Byli docela dobrodružně stavění, takže se nebáli. V noci přišla velká bouřka. Střecha byla děravá, a tak na některá místa tekla voda.

Pokoj, kde babička s dědou spali, najednou ozářilo žluté světlo. Nejprve si mysleli, že je to blesk, ale brzy zjistili, že se jedná o nějaký nadpřirozený úkaz. Světlo totiž putovalo po stěně a vytvářelo nápis.

Čtyři záhadná slova

Jakmile je přešlo prvotní zděšení, viděli prarodiče, že ten nápis obnáší čtyři slova: rybník, strom, křivý, dole. Po chvíli se slova začala vytrácet. Nic dalšího se té noci už nestalo.

Babička nevěděla, co si o tom mají s dědou myslet, a skoro až do rána o tom spolu debatovali. To, že byli svědky strašidelného a nadpřirozeného jevu, je rozhodně neodradilo od jejich plánů.

Nápis jim nedal spát

Celou tuto tajemnou událost si nechali prarodiče pro sebe. Věděli dobře, že by jim ostatní lidé nevěřili. Buď by je měli za lháře, nebo za vtipálky a vysmáli by se jim.

Ten nápis je ale nenechal spát a hodně často spolu diskutovali o tom, co měl onen nápis znamenat. Ať se ale snažili sebevíc, nic smysluplného je nenapadlo.

Opravy šly pomalu

Rekonstrukce toho zchátralého stavení šla mezitím hodně pomalu. Děda si pozval na pomoc i několik svých kamarádů, ale práce tam bylo až přespříliš.

Naštěstí ale měli alespoň ten pokoj pro spaní, a tak příliš spěchat nemuseli a mohli si v klidu promyslet nejrůznější detaily, které chtěli na domku provést.

Odpolední procházka

Od toho neobyčejného zážitku uběhl asi měsíc, když se babička s dědou vydali po obědě na procházku po okolí. Došli až k rybníku, který byl na druhé straně vesnice.

A tam jim došlo, co mohl ten nápis znamenat. U hráze totiž spatřili strom, který byl na první pohled nápadný – měl hodně pokřivenou korunu i větve.

Že by byl pod zemí zakopaný poklad?

Tím byla rozřešena tři z těch čtyř slov, která se objevila ve světelném nápisu – rybník, strom a křivý. Zbývalo jen si domyslet, co znamená poslední slovo „dole“. Dědu pak napadlo, že by „dole“ mohlo znamenat pod stromem a že je tam třeba zakopaný poklad.

Truhla skrývala velké bohatství

Večer to pak s babičkou ještě probírali a druhý den se ke stromu skutečně vydali s lopatou a rýčem. Děda kopal a babička hlídala, aby ho někdo nevyrušil. Nejprve to vypadalo na marnou námahu, ale pak lopata narazila na něco kovového.

Ukázalo se, že je to stará truhla. S vypětím všech sil se jim podařilo vyndat ji ze země. Když ji otevřeli, čekalo je šokující překvapení.

Šperky rozprodali

Truhla obsahovala různé šperky a mince a bylo jasné, že mají vysokou hodnotu. Nález pokladu děda s babičkou neoznámili a obsah truhly postupně rozprodali různým zájemcům. Částka, kterou získali, jim pomohla opravit ten starý dům.

Na zvědavé otázky, kde vzali peníze, odpovídali, že vyhráli v loterii. Nikdy ale nepřišli na to, jaká síla vykouzlila onen nápis, který je k pokladu přivedl. Že by to byl duch některého z bývalých obyvatel domu? Kdoví…

Tajemné síly existují

Já už jsem neměla možnost onen dům vidět na vlastní oči, protože za války vyhořel. Prarodiče se pak odstěhovali do Prahy. Jejich příběh se často vykládá při rodinných setkáních.

Dnes už dávno nejsou mezi živými, ale já věřím, že se to stalo právě tak, jak mi to pověděli a jak jsem to nyní popsala i vám. Jsem díky tomuto příběhu přesvědčená, že věci mezi nebem a zemí, které se vymykají zdravému rozumu, skutečně existují. A věřím, že tajemné síly mohou přinášet i dobro.

Alžběta F. (64), střední Čechy