Tak věrný a oddaný dokáže být jen čtyřnohý přítel. Ten můj mě provázel dvanáct let. Mohl tu být ještě déle, ale osud tomu nepřál.

Už jsem udělala třetí kolečko kolem celého bloku. Tolikrát jsme to s Bobískem vždycky obešli. Tři kolečka, třikrát denně. Jen jsem trochu změnila časy svých současných procházek. Nechci potkávat tolik známých pejskařů. Zase by se mě ptali, kde mám Bobíska.

Nebo ti zasvěcenější, kdy si pořídím nového pejska. Takto potkávám jen lidi, co jdou do práce nebo z práce a zřejmě si o mně myslí, že jsem nějaký blázen. Chodit dokola kolem baráků a občas si povídat pro sebe, jim jistě nepřijde normální. Ani se jim nedivím.

Je pořád se mnou

Jenže já si s Bobískem povídám i doma. Vidím ho úplně před sebou. Vždycky mě napjatě poslouchal, jako by mi doopravdy slovo od slova rozuměl. A já jsem přesvědčená, že mnoho věcí moc dobře chápal.

Byl to chytrý pejsek, který mi dokazoval svou oddanost a lásku na každém kroku. Bohužel až moc.

Nešťastná chvíle

Jako obvykle na mě Bobísek čekal před obchodním centrem. Vracela jsem se z druhé strany a když jsem přecházela silnici, protrhla se mi papírová nákupní taška a vše vysypalo na silnici. Bobísek na nic nečekal, vytrhl se i s vodítkem a běžel mě „zachraňovat“.

Bohužel vlítl pod kola právě projíždějící motorce. Udělala veliké salto a dopadl do křoví. Dodnes slyším to zoufalé kňučení.

Sice přežil, ale…

Bobísek se z tohoto úrazu ještě dostal. Ale byl celý pochroumaný. Navíc seu něj projevila poúrazová epilepsie. Strávili jsme spolu mnoho času na veterině. A nakonec mi zemřel doma v náručí. Odešel předčasně a to kvůli mně.

Kdybych ho byla lépe přivázala vodítkem u vchodu, kdybych si vzala ty tašky na nákup dvě,,, kdyby. Dnes už to nikdo nevrátí zpět. A mě je doma hrozně smutno. Ale nového pejska už nechci. Ten by pravděpodobně zase přežil mě. A to mu nechci udělat. Moc to bolí.

Zdena V. (76), Prostějov