O podnikání jsme nikdy s manželem nepřemýšleli, natož v seniorském věku. Nápad se zrodil během chvilky a jeho realizace netrvala o moc déle! Do odchodu na zasloužený odpočinek mi zbýval sotva měsíc a mně se začalo zmocňovat zděšení. Na zdi v kuchyni jsem měla kalendář, kde jsem si odškrtávala jednotlivé dny, a málem počítala hodiny, kdy už budu konečně volná. Ale teď, když ta chvíle měla konečn

Tu hračku musela Adélka mít. Od chvíle, co jsme jí tu pannu koupili, to už najednou nebyla naše hodná holčička. I když měla dcera panenek plný pokojík, trvala na tom, že jí musíme právě tuhle koupit. „Já tu pannu chci!“ zakřičela, padla na kolena a začala pěstmi bušit do podlahy i regálu. Manžel na mě pohlédl. Sáhla jsem po panence, podala ji zuřící Adélce a zamířili jsme k pokladně. Prodava

Naše opatrnost nestačila. Realitní kancelář nás lehce a rychle připravila o bydlení. Bydlíme v jedné pronajaté místnosti a o naše tvrdě vydělané peníze se soudíme. Dům, který jsme kdysi koupili v dezolátním stavu a opravovali celý život, nám najednou byl k nepotřebě. Děti odešly a my neměli peníze, abychom zbytečně vytápěli pět místností. „Odstěhujeme se. Dům prodáme, něco si schováme na zadní

Byl idolem naší školy. Holky ze všech ročníků si na něj myslely. Byl pohledný, chytrý, skoro dokonalý. Jednu chybu ale měl. Byl to náš učitel. Byla jsem právě v prvním ročníku na gymnáziu, když k nám nově nastoupil profesor se specializací na biologii a zeměpis. Všechny holky jsme na něm mohly oči nechat. Byl vysoký, tmavší typ a často jsme s holkami diskutovaly, proč za pár peněz pracuje ve šk

Když mi manžel řekl, koho miluje, málem to se mnou seklo! Naštěstí pravda byla úplně jiná. Nevím, proč takhle zkouší moje srdce. Už jsem ho skoro neviděla. Po příchodu z práce se načančal, dal mi pusu na čelo, jako bych byla jeho sestra a ne manželka. Potom trádá! Byl pryč. Zprvu jsem se domnívala, že chodí na procházky. Potom, když se začal parádit čím dál víc, jsem ho začala podezírat z nevěr

Už coby malá holka sestra neudržela korunu. A nezměnila se ani po padesáti letech. Nadělala dluhy, a všude podepsala mě. Složenky se mi kupily ve schránce a nakonec na mě zazvonil exekutor. Až do té šokující chvíle, kdy vám stojí na prahu cizí chlap a vyhrožuje, jsem nebrala problém příliš vážně. Spíš jsem si ho nevšímala. „Je to nějaký omyl. Podvod. Nějací šmejdi to na mě zkoušejí,“ myslela

Když jsem si myslela, že pro mě všechno krásné skončilo, osud mi přichystal nový začátek. Stal se doslova zázrak. Když jsem se v pětačtyřiceti letech stala vdovou, dusila jsem se žalem. Nevěděla jsem, co si počnu. Pravicí mi potřásal zástup známých a kolegů, které jsem pro slzy nevnímala. „Upřímnou soustrast,“ ucítila jsem pevný stisk velké ruky a skrz vlhký závoj řas jsem se podívala vzhůru.

Kdybych řekla, že se stydím za to, co se stalo, lhala bych. Máma byla přísná na mě, a ještě přísnější na svého dobráckého přítele! Osud nás spojil. Byla jsem už dlouhou dobu celkem šťastně rozvedená a nikoho si nehledala. Ne že bych občas nezatoužila po přátelském objetí a společnosti nějakého příjemného a vtipného chlapa. Jenže kde takového vzít? Od rána do pozdního odpoledne v zaměstnání,

Moje babička vždycky říkávala: Odříkaného největší krajíc. A měla naprostou pravdu. Díky tomu jsem teď zamilovaná a šťastná. Pozoruji Vojtu, jak kmitá v kuchyni. Je to úžasná podívaná. Nikdy by mě nenapadlo, že povoláním právník může vařit jako profesionální kuchař. Moc ráda ho pozoruji, jak se s tím jídlem doslova mazlí. A jak to pak božsky chutná na talíři. Skutečné umělecké dílo. Poprvé,

Chtěla jsem se stát mámou co nejdřív, a tak jsem se vdala brzy. Jenže Miloš, jak se ukázalo, byl zřejmě ten nejhorší manžel na světě. Pocházím ze čtyř dětí, a i když bylo doma rušno, dětství to bylo moc hezké, plné lásky, legrace a báječných zážitků. Už v dospívání jsem byla přesvědčena, že moje budoucnost je jasně narýsovaná – vdám se a budu mít rodinu, stejně šťastnou, jako byla ta naše. Ale