Domů     Přítele jsem pořádně vyděsila
Přítele jsem pořádně vyděsila

Jak přimět mého přítele Jaroslava, aby přestal vyhledávat hřbitovy? Jak mu zabránit v neustálém hledání poničených náhrobků? Prosby nepomohly. Co s tím?

S přítelem Jarouškem jsem žila mnoho let. Byli jsme jako manželé, jen jsme na to neměli papír. Oba jsme za sebou měli v mládí krušná manželství, a tak jsme se dohodli, že podruhé riskovat nebudeme.

Ostatně děti jsem mít nemohla, a Jarouš už jedno dítě měl – syna z prvního vztahu. Víc už prý opravdu nechtěl, jak mi řekl krátce po seznámení, a tak nám ve šťastném životě vlastně nic nebránilo.

Byl to snílek

Dobře jsme si rozuměli, Jarda byl pracovitý chlap, co uměl vydělat peníze, a nebyl žádný škrt. Postavili jsme si spolu domek a chystali se na hezké a pokojné stáří. „V důchodu budeme cestovat,“ sliboval. Pak ale vždy přišel s nějakým dalším nápadem.

Jednou to byla koupě zahrádky, potom zase chtěl pořídit posilovnu a naposled začal toužit po domácí sauně a venkovním bazénku s ledovou vodou. S tímto nápadem jsem naprosto souzněla a podporovala ho v něm.

Jenže Jarouš byl tak trochu bláznivý snílek a většinou dřív, než stihl svůj poslední bohulibý nápad zrealizovat, dostal jiný.

Jeho koníček byl nesnesitelný

Ovšem ten poslední byl naprosto šílený! A mě nenadchl ani v nejmenším! Jarda rád a hodně četl. Někdy mi po večerech dokonce předčítal nahlas a já to milovala. Přitulili jsme se k sobě a já si vychutnávala jeho medový hlas. Jednou mě ale zaskočil informací, o kterou jsem opravdu nestála:

„Víš, Kačko, četl jsem teď takovou knížku o hřbitovech. Samá tajemná místa! Hned v sobotu se na jedno takové pojedeme podívat!

Založím si kroniku tajemných míst…“ líčil mi nadšeně a já si v duchu říkala, zda se nezbláznil a že ho to snad pustí stejně, jako většina ostatních nápadů!

Operu bych přežila

Hned o víkendu jsme ale skutečně vyrazili! Nadšená jsem nebyla, moc se mi nechtělo. Venku byla navíc strašná zima a nevlídně. Vůbec mě nelákala představa brodit se sněhem nebo listím po hřbitově a hledat něco, co vlastně ani nevíme, co je?

Ach jo, proč se ten můj Jaroslav nemůže pro změnu zamilovat třeba do návštěv divadla nebo kina, povzdychla jsem si. I nějakou tu operu bych přežila. Ale tohle? To přece nemůže být normální.

Kamarádky mě nepodpořily

Pravidelný čtvrteční sraz s kamarádkami jsem zasvětila sebelítosti. Bylo mi celkem jedno, že má moje nejbližší kamarádka nevěrného muže a ta druhá zase nemocnou maminku. Viděla jsem jen svůj obrovský problém a dožadovala se nějaké pořádné rady.

Tak pořádné, aby by mi pomohla a Jardu přinutila přestat bláznit! „Ty toho naděláš. Párkrát s ním půjdeš a jeho to přestane bavit. Jako všechno předtím!“ konstatovala trochu znechuceně Petra a já musela uznat, že má pravdu.

Přeháním

Musela jsem si přiznat, že přeháním, a ještě se chovám sobecky! Na usmířenou jsem poručila všem děvčatům skleničku vaječného koňaku a v míru odešla domů. Smířená s osudem! Musím se s tím prostě nějak naučit žít, když nechci svého přítele ztratit. A doufat, že ho to jednoho dne pustí a najde si jinou zálibu.

Uvažovala jsem o rozchodu

Jarouše ale jeho hřbitovní blouznění nepřešlo. Naopak, začalo ho náramně bavit! O víkendech jsme pravidelně vyjížděli do čím dál vzdálenějších lokalit. On fotil a já musela vše řádně zadokumentovat.

Lidé po nás koukali jako po bláznech a já jim dávala v duchu za pravdu. Byla jsem stále nastydlá a čím dál otrávenější.

Začala jsem dokonce uvažovat o rozchodu. „Neblázni, proč bys měla opouštět tak skvělého mužského. Vymysli lest!“ radila opět Petra, ale já jen vrtěla smutně hlavou. Jakoupak lest. Nic mě nenapadalo a ji samozřejmě také ne. Tak co to je, sakra, za radu?

Ten nápad mě nadchl

Cestou ze srazu jsem potkala jinou kamarádku, Moniku. Našich pravidelných srazů se nikdy neúčastnila, protože měla jiné zájmy. Hrála ochotnicky divadlo! Na vysedávání u kafe tudíž neměla čas.

Přesto ale o můj problém projevila zájem, a tak jsem jí vše dopodrobna vypověděla. Trpělivě mě vyslechla a potom mi navrhla něco, co by mě nenapadlo ani ve snu.

Vůbec jsem netušila, že by tak nenápadná ženská mohla mít tak naprosto šílené nápady! Ale měla. „Víš, my teď hrajeme takovou morbidní hru. Část se odehrává na hřbitově. Co kdybychom si na tvého přítele počíhali a trochu ho mezi těmi hroby vystrašili?

V kostýmech, samozřejmě… Pro nás by to byla zábava a pro něho poučení. Hrozba. Noční můra!“

Možná něco tušil

Oči jí svítily a tváře zrůžověly nadšením. Najednou se stala úplně někým jiným! Koukala jsem na ni nevěřícně a potom, ke svému údivu, přikývla. Její nadšení bylo asi nakažlivé, či co! Zbývalo jen vše naplánovat do sebemenších detailů. Muselo se jednat o místní hřbitov a v přijatelnou dobu.

Aby byla tma, ale nikdo nemusel čekat až do pozdní noci. Půlnoc byla tím pravým časem, ale nakonec stačila desátá večer.

Mně připadl nejtěžší úkol, vymyslet důvod, abych Jardu nalákala na místní hřbitov, kde už tolikrát byl a kde už podle něj nebylo nic, co by ještě mohl objevit!

„Ty, Jaroušku, víš, co jsem slyšela? Na zdejším hřbitově objevili nějakou novou hrobku a je otevřená. Co kdybychom se tam šli o víkendu podívat!“ navrhla jsem a on si mě podezíravě změřil. Jako kdyby něco tušil!

Asi ho ale překvapila má nenadálá vstřícnost vůči jeho zálibě. Ale zvědavost mu nedala. V očích mu jen zajiskřilo.

Bylo to děsivé představení

Vyrazili jsme už za světla, jak se nemohl dočkat. A já měla co dělat, abych ho brzdila. Nakonec jsem musela předstírat pád, následně vyvrtnutý kotník, lehkou nevolnost a hrozící mdlobu. Konečně se přiblížila desátá.

Stáli jsme na jakémsi rozcestí a hledali domnělou hrobku. Vtom se ozvaly kroky. Hrozivé a těžké. Potom světlo. A postava. Opravdu vypadala, že se vznáší nad hroby! Kdybych nevěděla, že je to trik, asi bych omdlela strachy. I Jarda byl v šoku.

Popadl mě za ruku a já jasně ucítila, že se zapotácel. V tu chvíli jsem zalitovala, že takto riskuji jeho zdraví.

Co kdyby dostal infarkt? Asi jsem sázela na to, že Jarda byl vždy nebojácný a navíc realista. Potom se ozvalo: „Nerušte mrtvé!“ Odpovědí mi byl jen tichý slib pronesený vedle mě: „Už nikdy nebudu. Na hřbitov už nejdu. Nikdy!“

Na hřbitov už nepáchne!

Ze hřbitova jsme téměř utíkali… A mě stálo velké přemáhání se úlevou nezačít smát. Jarda skutečně naletěl! Až se mi tomu nechtělo věřit. A skutečně dodržel svůj slib a svého podivného koníčka opustil.

Jen díky své lsti jsem se konečně dočkala zájezdu, sauny, a dokonce i nového autíčka. To abychom prý mohli jezdit na hezké výlety! Snad už jej tedy žádný další zcestný nápad nepotká. Snažím se ho prohánět, aby snad zase nezačal mít nějaké roupy!

Kateřina T. (57), Ostrava

reklama
Související články
26.5.2024
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p
25.5.2024
Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
historyplus.cz
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
V břidlicovém pohoří Las Médulas v severozápadním Španělsku je k vidění mnoho červenohnědých skal nejroztodivnějších tvarů. Bizarní krajina však není hříčkou přírody, jak by se mohlo zdát, ale dílem člověka. Kdysi tu býval rozlehlý horský masiv, který Římané kvůli zlatu rozvrtali do současné podoby…   Římská říše je závislá na zlatě…Potřebuje ho k financování válečných výbojů i k
HI-TECH kuchyně
rezidenceonline.cz
HI-TECH kuchyně
Také pro jednu z nejdůležitějších součástí obytného prostoru je důležitá harmonie designu a technologií. Jen tak kuchyně získá nejen potřebnou funkčnost a komfort, ale také moderní estetickou přitažlivost. Jedním z nejvýraznějších trendů v kuchyňském designu je použití pastelových barev, jako je pudrově růžová, šeříková, broskvová nebo vanilková. Ostatně tři ze jmenovaných odstínů se staly uznávanými
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
enigmaplus.cz
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
Křesťanský obřad, který připomíná události poslední večeře Ježíše Krista, se označuje pojmem eucharistie. Ve své podstatě jde o rituální konzumaci chleba a vína, aby byly připomenuty tělo a krev Ježíš
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
skutecnepribehy.cz
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
21stoleti.cz
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
Že vesmír je poněkud děsivé místo, ukazuje několik posledních astronomických objevů. V květnu astronomové oznámili pozorování hvězdy, která právě polyká jednu ze svých vlastních planet. Krátce předtím
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
epochanacestach.cz
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Rožnov leží pod Radhoštěm, a ten bychom rozhodně na svých cestách po tomto kraji minout neměli. Na jeho vrcholku stojí výjimečná kaple svatého Cyrila a Metoděje s byzantskou kopulí, vysvěcená už v roce 1898. Je to jedna z nejvýše položených církevních staveb na našem území a přestože si toho na první pohled sotva povšimneme, stojí jednou polovinou na
Srbský král tušil nebezpečí smrti
epochaplus.cz
Srbský král tušil nebezpečí smrti
Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na trůn Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, nemá jednoduchou pozici. „Jednota Srbů, Chorvatů a Slovinců, která vznikla v ovzduší poválečné euforie, se ukázala v praxi jako těžko realizovatelná. Jak zajistit soužití národů, jež jsou sice stejného původu, ale jejich osudy se od pozdního středověku rozcházely? Ještě
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
nasehvezdy.cz
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
Herečce ze seriálu Ulice Anetě Krejčíková (33) už prý s partnerem, tělocvikářem Ondřejem Rančákem (39), dochází trpělivost. Ze všech stran se k ní dostávají různé povídačky, jak si kde dopisoval a d
Pravdu jsme zjistily až po letech
nejsemsama.cz
Pravdu jsme zjistily až po letech
Někdy stačí domněnka k tomu, aby se rozbilo krásné přátelství. Je snadné někoho obvinit a pak se urazit a přestat s ním mluvit. Vím to až moc dobře, prožila jsem si to na vlastní kůži a dodnes toho lituji. Nikdo jiný to nevěděl Romana byla moje velká kamarádka už od mateřské školky. Od první do deváté třídy