Když se člověku ztratí při nákupech dítě, propadne panice. Mrzí mě, že jsem si tehdy dobře neprohlédla, kdo mi Tomáška přivedl. Blížily se Dušičky a já se vypravila na nákup s vnukem Tomášem. Byly mu tehdy čtyři roky. Zastavili jsme na parkovišti u vchodu, vzala jsem vozík, Tom si vzal dětský a vyrazili jsme. Času jsme měli dost. U pokladny jsme se domluvili, že já nákup zaplatím a Tomík odv

Prosila jsem, abych nemusela chodit do tanečních. Ale máma na tom trvala. Byl to pro mě hrozný zážitek, nerada na něj vzpomínám. Marně jsem mámu upozorňovala, že nejsem typ dívky, která by měla chodit do tanečních. Koukala se na mě, jako bych mluvila španělsky. Mlčky vrtěla hlavou a její oči hovořily beze slov, říkaly: Děvenko, jsi v pubertě a veškeré tvoje názory jsou k smíchu. Zapomněla dodat

Náš prapředek se proslavil výrobou kosmetiky a hlavně vůní. Na půdě jsme našli zbytky jeho výrobků. Vůně jednoho z parfémů nás zavedla do dávné doby. Ještě stačily dva kroky po dřevěném schodišti a ocitli jsme se se sestrou před dveřmi na půdu. Byly stlučeny ze starých, vyschlých prken a spíše na zrezivělých pantech volně visely, než seděly. Ocitli jsme se na půdě. Prostor byl osvětlen pouze vz

Připadala jsem si jako ve zlém snu. Vrcholem všeho byl úraz nohy. Belhala jsem se o berlích. Najednou mě ale potkalo milé překvapení. Byl to rok blbec. Smůla se na mě lepila každý den. Nejenže jsem přišla o práci, protože se snižovaly stavy, ale ještě mě okradli v tramvaji, rozhádala jsem se s matkou a zemřela mi fenečka Lajla. Ve finále jsem spadla v baráku ze schodů. Rozbila jsem si nos, v

Tolik jsem se snažila. Studovala jsem, pracovala, starala se o rodinu. Čím víc jsem se ale snažila, tím víc jsem se svému muži vzdalovala. Nikdy nezapomenu, jak mi do mého života vstoupil. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Jako nesmělá středoškolačka jsem poprvé zažila jemné lechtání v břiše. Nepřál mi to Skvěle jsme si rozuměli, chodili na výlety, noční procházky, měli jsme spo

Vím, že lhát se nemá, já jsem ale lhala kvůli svému bratrovi od dětství. Mnoho let jsem jim namlouvala, že se má dobře, i když byl už dávno po smrti. Už jako malá jsem za svého bratra Pepíka žehlila průšvihy. Jen co dospěl, tak se odstěhoval. Domů jezdíval jednou za měsíc se svou ženou Libuškou. Vyprávěl příběhy z velkoměsta, které jsme hltali. Jenže pokaždé, když odjel, tak rodičům zmizely

Ve sňatky a jejich příslib „spolu šťastně navěky“ jsem nevěřila. Sama sobě jsem ale dnes důkazem toho, že mýlit se může každý, i já. V partnerských vztazích bývají obvykle karty rozdané tak, že tím, kdo nechce svatbu, je muž. V našem případě to ale bylo přesně naopak. To já jsem zarputile odmítala závazek podobného typu. Přišlo mi zbytečné a nerozumné, hnát se do svatby za každou cenu. Proč vla

Stalo se to všechno hlavně kvůli mně. A já teď s tím pocitem viny těžko žiju. Bojím se, co bude dál, až se setkáme. Možná mi také půjde o život. Už podruhé čtu Rudův dopis a nevím, mám mít radost, nebo se začít bát? Píše v něm, že jeho žádosti bylo vyhověno a za čtrnáct dní jde domů. Po čtyřech letech. Neumím si to vůbec představit. A také se bojím, že se mi Ruda bude chtít pomstít. Vždyť to kv

Během operace jsem se ocitla v prostoru mezi světy. Obklopilo mě světlo a já jsem v tu chvíli věděla, že opouštím svět. Před mnoha lety jsem měla problémy se srdcem. Po mnoha vyšetřeních se ukázalo, že bude nutná operace. Nikdy předtím jsem na žádném vážném zákroku v nemocnici nebyla, takže jsem se docela bála. Všichni mě sice uklidňovali, že je to jednoduchý zákrok, ale můj strach tím nerozpt

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě. Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý. Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdi