Myslela jsem si, že mé dny jsou už sečtené. Pak mi ale maminka řekla o svém snu, ve kterém jí stará bylinkářka poradila, co mám dělat.
Na severu Moravy máme chalupu. Kousek od ní, na našem pozemku, je skála, ve které je sklípek. Před dávnými roky v něm bydlela stařena, co sbírala byliny a uměla léčit. Pomohla i mně a já jí za to dodnes zapaluji svíčku.
Vážná nemoc
Do důchodu mi scházel necelý rok. Starala jsem se o těžce nemocnou maminku a hlídala dceři dvouletou Barušku, aby mohla alespoň částečně chodit do práce. Jako samoživitelka to měla těžké. Když jsem onemocněla rakovinou, měla jsem největší starost právě o ně.
„Co s nimi bude, až tady nebudu? Kdo se o ně postará?“ Tyto otázky mi nedaly spát.
Modlila se za mé zdraví
Nikomu jsem o své nemoci neřekla. Nechtěla jsem svým blízkým přidělávat starosti. Jenomže jednou v noci začala moje maminka ze spaní hrozně křičet. Když jsem k ní přiběhla, objala mě. „Janičko! Mně se zdálo, že jsi zemřela!“ Tehdy jsem nemoc přiznala.
Maminka se za mě modlila dnem i nocí. Často sedávala pod borovicí v koutě zahrady, tam, kde jsme měli ve skále sklípek. Občas tam i usnula. Jednou se probudila a celá nadšená se belhala za mnou do kuchyně.
Prý se jí zjevila stará žena, která podle starých pamětníků v našem sklípku kdysi žila.
Jasné instrukce
Povídala mamince, ať se nebojí, a dala jí jasné instrukce. Prý mám jít o úplňku přesně o půlnoci na Sojčí vrch a tam natrhat ten modrý plevel, co roste u studánky. Ať si tam naberu také vodu a té vypiji každý den alespoň dva litry.
Maminka nedala jinak. Trvala na tom, aby udělala přesně to, co stařena řekla. Ona těmto věcem vždycky věřila. Už její babičce vyléčila studánka nemocné oči.
Noční výprava
S dcerou jsme tedy vyrazily, zatímco maminka hlídala malou Barušku. Měsíc nám krásně svítil na cestu. Dobře jsem ta místa znala, protože jsem nadšený houbař. Studánku jsme našly v kapradí a také nějaká drobná modrá kvítka rostla kolem.
Natrhala jsem jich plný košík a pak si z nich doma vařila čaj a popíjela vodu ze studánky.
Stal se opravdu zázrak?
Nevím, jestli to bylo opravdu tím čajem z plevele a vodou ze studánky, nebo mě uzdravila moje víra, ale já jsem se nakonec opravdu dostala z nejhoršího.
Strom odešel s ní
Maminka každý den zapalovala v našem skalním sklípku svíci za starou babku bylinkářku, která tu prožila poslední roky svého života a léčila lidi i zvířata. Také stromy ji milovaly.
Maminka pak také jednoho dne zemřela a tehdy i naše borovice na zahradě, pod kterou roky sedávala, začala postupně chřadnout.
Jana D. (65), Šumperk
