Byli jsme spolu skoro čtyři roky, ale najednou jsem si připadala ztracená. Musela jsem náš vztah ukončit, abych zjistila, co skutečně chci.
Měla jsem za sebou několik nevydařených vztahů, než jsem konečně našla toho pravého. Když jsme se s Michalem seznámili, bylo nám oběma jednadvacet let. Zatímco já jsem chodila do práce a snažila jsem se utáhnout pronájem garsonky, Michal bydlel u rodičů a studoval.
Jeho rodiče byli skvělí lidé a měli navíc dost velký dům, navrhli nám proto, abych se k nim přestěhovala. Souhlasila jsem a záhy mi bylo jasné, že jsem udělala dobře.
Přišla vlna pochybností
Měli jsme se jako v pohádce. Nemusela jsem nic řešit, s Michalovou maminkou nám to skvěle klapalo a měli jsme veškerý komfort. Jenže po třech letech našeho vztahu jsem najednou cítila podivnou prázdnotu. Moje city k Michalovi ochladly a já si najednou nebyla jistá, jestli je to skutečně ten pravý.
Byli jsme úplně jiní
Došlo mi, že sice žijeme spolu, ale to je asi tak to jediné, co máme společné. Michal byl totiž úspěšný hudebník, který měl svůj okruh přátel a svoji specifickou zábavu zahrnující zpravidla jamování se svými přáteli v undergroundových podnicích, a já zase ráda sportovala a navštěvovala různé kurzy sebepoznání.
Společné přátele ani aktivity jsme neměli, nic jsme spolu vlastně nevybudovali a spousta lidí by určitě ani neřekla, že zrovna my budeme pár. Jenže na druhou stranu, nikdy jsme se nehádali a měli jsme se dobře. Nebyla jsem si proto jistá, co mi vlastně vadí.
Útěk na druhý konec světa
Po pár měsících však moje ochlazení citů nabylo na intenzitě a já věděla, že musím pryč. A to co nejdál. S Michalem jsem si promluvila, vysvětlila jsem mu, co mám za problém, a oznámila jsem mu, že si dáme pauzu a já odjedu na půl roku na Nový Zéland.
Zlomilo mu to srdce. Já ale věděla, že to musím udělat, a tak jsem odletěla. Jenže neuběhly ani dva týdny a mně se začalo nepředstavitelně stýskat. Navíc jsem se bála, že o Michala přijdu, protože se mnou přerušil veškerý kontakt.
Žádný telefonát, žádný e-mail. Až na druhém konci světa jsem zjistila, že ho vlastně miluji a že ho nechci ztratit. Zaplatila jsem si nejbližší let zpátky.
Šťastný konec
Hned, jak jsem se vrátila do Čech, jsem vyrazila k němu domů. Dodnes nezapomenu na údiv jeho maminky, která mi otevřela, a následně na Michalovu dojemnou reakci, když mě sevřel v náručí a dlouhé minuty mě líbal. Odpustil mi a vrátili jsme se k sobě. Od té doby už malichernosti neřeším a jsem ráda, že mám harmonický, dnes už několik let manželský vztah.
Zuzana R. (46), Hradec Králové
