Bratranec rád cestoval a byl to společenský člověk. Jednou si přivezl z cest podivný suvenýr a od té chvíle se změnil. Soška chtěla škodit. Můj bratranec Pavel byl po celý život nadšeným cestovatelem. Vydělával si dost peněz a mohl si tedy dovolit jezdit i do různých exotických zemí. Z každé své výpravy přivezl i spoustu suvenýrů. Některé si nechával na památku, jiné rozdával příbuzenstvu a 

Nevadí těch pár let věkového rozdílu, s Růženkou jsme dobré kamarádky, třebaže je starší. Ale je také rozumnější, jak říkám, a obě se tomu rády zasmějeme. Je také mým andělem strážným, má tak silný ochranářský pud, že by snad pro mě vlezla i do hořícího domu. Jen kamarádi Růžence bylo divné, že taková holka jako já pořád nemůže zavadit o nějakého slušného kluka. „Jasně že všichni dobří ch

Stala jsem se mámou příliš brzy. A protože otec dítěte mě nechal na holičkách, byla jsem tenkrát sama úplně bezradná. Bylo mi osmnáct, když se Anička narodila. Byla jsem dítě. Je to dostatečná omluva? Ba ne, myslím, že není. Bylo mojí povinností co nejdřív dospět, uvědomit si, co je důležité, srovnat si žebříček hodnot. Selhala jsem na celé čáře. Trpěla jsem pocitem, že když budu tlačit kočá

Tu nabídku jsem přijala ráda. Potřebovala jsem se zotavit po dlouhé nemoci a příroda by mi určitě udělala dobře. Jenže jsem nepočítala s duchem. Když mě opustil manžel kvůli mladší milence, žila jsem delší čas osaměle. Naštěstí mě často navštěvovala dcera Irena i se svým manželem Jakubem. Nepřipadala jsem si tak opuštěně. Jenže pak jsem dlouhodobě onemocněla, a tak mi dcera nabídla, že mě odvez

Naše manželství bylo šťastné a spokojené. Když ale přišla krize a manžel si začal románek, použila jsem všechny zbraně, abych tu ženu vypudila. S Tomášem jsme se poznali v době studií a museli jsme se vzít. Uteklo hodně let, ze mě se stala lehce obtloustlá žena a z manžela unavený a prošedivělý muž. Náš vztah kolísal jako na houpačce. A tak jsem jednou, krátce po oslavě našeho třicetiletého

Za výlohou mě úplně uhranuly. Musela jsem si je koupit. Byly poslední a měla na ně políčeno i jiná žena. Chodila si je zkoušet v noci ke mně domů jako duch. Zamilovala jsem se do nich na první pohled. Stály vystavené ve výkladní skříni obuvi, která tvořila roh malebného náměstíčka v našem městečku na dlani. Kolem pospíchaly zástupy lidí a mě připadalo zvláštní, že si takových nádherných bot nik

Nevím, kde jsem k té fobii přišla. Připadám si jako blázen a okolí se mi směje. Ten problém na mě skočil jednoho dne zničehonic. Jak člověk stárne, může nejspíš selhat cokoli. A jak jsem se přesvědčila sama na sobě, stačí k tomu zážitek, se kterým bych se ještě před deseti lety bez problémů vypořádala. Všechno začalo před pěti měsíci, kdy jsem zůstala viset ve výtahu skoro dvě hodiny… Po půl

Když mi bylo pětačtyřicet, dozvěděla jsem se, že mám rakovinu prsu. Najednou jsem měla pocit, že všechno, co jsem do té doby dělala a měla ráda, je nenávratně pryč. Tehdy jsem byla docela spokojená, plná sil, měla jsem spokojenou rodinu, dvě skvělé děti, práci, kterou jsem měla ráda. Samozřejmě i nějaké běžné starosti byly, ty mi teď už ale připadají jako nicotné. První náznaky Pochopitel

V manželství jsem byla dlouhá léta spokojená, pro rodinu a manžela jsem byla ochotná udělat snad cokoli. Mělo to tak být napořád, jenže to jsem ještě netušila, co mě potká. Musím říct, že manželství s Láďou mě od začátku zcela naplňovalo a cítila jsem se šťastná. Když dostal pracovní nabídku do vzdáleného města, po které vždycky toužil, ani chvilku jsem neváhala a nevadilo mi, že se odstěhujeme

Jak je možné, že všechny jiné ženy, které byly v kuchyni neschopné, se časem naučily vařit? Jenom já jsem zůstala to největší trdlo. Je mi padesát dva. Už to samo o sobě je katastrofa, že ve svém věku neumím uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až dosud nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, dvanáct let jsme spolu bydleli, ale co se jídla týká, dotyčný se nejraději stravoval mimo d