Zatímco se naši vrstevníci jen občas potěší s vnoučaty, my jedeme na plný úvazek. A aby se nám žíly nezkrátily, máme psí útulek a dvě babičky. Všechno začalo úplně nevinně a naprosto banálně. Rozvodem naší dcery! Samozřejmě že to bylo nemilé, ale protože to ta naše holka nebrala jako nějakou tragédii, snažili jsme se i my s tátou, moc nad tím nehořekovat. Vzali jsme to jen jako nemilou událo

Obyčejná odpolední procházka lesem spojená se sbíráním hub se během okamžiku změnila v boj o holý život. S mým přítelem Radkem jsme se kdysi vydali k bývalému vojenskému objektu. Říkalo se o něm, že ho stále hlídají duše zemřelých vojáků. Jakmile prý někdo vstoupí do lesa, kde bunkr stojí, oslepne a už z něj nevyjde živý. Já jsem těmto báchorkám nevěřila a smála jsem se jim. Ovšem ne dlouho.

Při cestě na Slovensko jsem se ubytovala v jednom penzionu. V noci jsem tam viděla malého chlapce. Byl to jenom sen? Nikdy jsem vyloženě nevyvracela posmrtný život nebo duchy. Vždy jsem věřila v nějakou vyšší moc, ale detailně jsem se o to nikdy nezajímala. Až jednoho dne jsem si sama na vlastní kůži zkusila, jaké to je, spatřit přízrak. Cesta za rodinou Část své rodiny mám na Slovensku.

Pověrčivost, která věští neštěstí, se mě nikdy netýkala. V životě mi vycházelo vše. Ovšem jeden pátek třináctého překonal vše, co jsem kdy v životě zažila. Toho dne bylo opravdu ošklivé počasí. Jako kdyby se za okny čerti ženili! Hlava mě bolela jako střep, a tak jsem se, zcela proti svým zvyklostem, rozhodla spolknout tabletku proti bolesti. Měla jsem ji až v horní skříňce kuchyňské linky. Pos

Hlídat osmiletého chytrého kluka nemusí být tak lehké, jak by se mohlo zdát. Chtěl mě vylepšit! Možná to bylo tou bolestí hlavy, možná únavou. Polkla jsem prášek a zapila sklenkou vína, i když vím, že se to nedělá. Když přišel můj vnouček Zdeněček, přivítala jsem ho úsměvem. On se ale na mě zahleděl víc než přísně: „Babi, jsi hrozně nemoderní. Chtělo by to změnu!“ Chtěl mi ukázat, co umí

Když už jsem si myslela, že mě v životě nic hezkého nečeká, potkala jsem Tomáše. Nikdy by mě ale nenapadlo, co tato pozdní láska způsobí. Alena k nám do práce nastoupila už před pěti lety. I když je o více než patnáct let mladší, brzy jsme se spřátelily. Jí maminka zemřela velmi brzy, a tak ji ve mně asi trochu viděla a já, která jsem vychovala dva raubíře, byla šťastná, že mám konečně s kým vé

Manžela jsem si vyvzdorovala proti všem. Moc toho dnes lituji! Kdybych poslechla, nikdy bych si ho nevzala. Jenže já si myslela, že mi ho závidí! Bohužel, svého manžela miluji i dnes stejně jako na začátku! I když je mnoho lidí přesvědčených, že manželství je zabijákem lásky, kterou nahradí jen stereotyp a šeď všedních dní, já věřila v opak. Možná i proto se můj manžel právě teď stěhuje k milen

Díky dědictví jsem odešla z města na vesnici. A právě tam jsem znovu potkala kluka, se kterým jsem si kdysi dávno dala první pusu. Notář mi podal složku s podepsanými papíry a oznámil mi, že jsem od této chvíle bohatá žena. „Kdybyste chtěla chalupu prodat, měl bych pro vás kupce,“ nabídl mi už mimo úřední jednání. Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Ne, děkuji za nabídku, ale chci se tam odstěhovat,“

Některých krásných zvyků bychom se neměli zbavovat. Přítel mě naučil každé ráno začínat písničkou. Často se sama sebe ptám, proč nejkrásnější věci na světě trvají tak krátce. Měla jsem za sebou náročný rozvod. Ono téměř dvacet let manželství člověk jen tak ze svého života nevyškrtne. Bylo to hodně náročné období a teprve dva roky po rozvodu jsem byla schopná znovu začít „randit“. Po několika

Měla jsem své sny a snažila jsem se vyplnit si je. Protože se mi to podařilo, jsem spokojená. Odjakživa jsem měla ráda děti a věděla jsem, že budu učitelkou v mateřské škole, zatímco si ostatní spolužačky plánovaly nějaká šílená povolání. Tři dcery na vdávání Manželství se mi také celkem vydařilo a moje tři dcery mi dělaly velkou radost. Trochu jsem se bála, co mi tak asi přivedou za ženi