Vlastních dětí jsem se nedočkala, a tak jsem ráda pomohla své sestře s hlídáním její dcery. Dnes mi vyčítá, že mě Janička miluje víc než ji. Mou sestru Marcelu měli mí rodiče až v pozdním věku, je o dvanáct let mladší, než já. Snažila jsem se jim ulehčit, a tak jsem se o ni starala. Nějak mi to zůstalo až do dospělosti. Nepřišlo mi vůbec divné, když se sestra vdala a požádala mě, zda bych jí ob

Ze své mladší dcery jsem byla nešťastná. Byla tak problémová, že ani nedokončila základku. Nevěřila jsem, že z ní bude někdy slušný člověk. O naši starší dceru Jit­ku jsme nikdy neměli strach. Ve škole se učila dobře, byla poslušná a spolehlivá. Po maturitě si našla zaměstnání, hodného a pracovitého muže a své děti vychovávala dobře. Bylo to naše štěstí. To se nedalo říct o její mladší sestře

Markéta byla labilní ženská, se kterou se nedalo vyjít. Taková snacha za trest. Díky ní si ale nyní náš syn upřímně váží své druhé manželky. Když k nám náš Vojta přivedl Markétku, moc se mi líbila. Zdála se mi jako milá, tichá a hodná holka. Radovala jsem se, že si vybral dobře. Jak ale čas plynul, začala se projevovat jako velice labilní a žárlivá ženská. Její hysterické scény opravdu stály za

Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje

Celá naše rodina byla vždy považována za slušnou, poctivou a pracující. Jenže pak stačily geny někoho jiného. Narodil se synovec a je to peklo. Měli jsme pevné zázemí, starali se o sebe navzájem a snažili se žít tak, abychom nikomu neubližovali, naopak spíš jsme pomáhali. Jenže všechno se začalo komplikovat, když si moje sestřenice Klára našla muže, který do naší rodiny nepatřil. I když se pak

Když jsem svůj příběh poprvé vyprávěla lidem, mnozí nevěřili, že se něco takového může stát v reálném životě. Ale ano, a já to nyní píšu. Ostatní si mysleli, že takové situace se dějí jen ve filmech, kde je vše přehnané a dramatické, a že běžný život je mnohem jednodušší. Přesto je to pravda. Po letech hledání a nespočtu neúspěchů jsem konečně našla svého bratra, kterého jsem ztratila už jako m

Byl to krásný šperk a já z něho byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem je proto darovat nepřítelkyni. Kolem toho starožitnictví jsem chodila často, ale nikdy jsem u vitríny dlouho nestála. Jen občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného, aby si moje oko užilo. Úplně mě očarovaly Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak oh

Rodinný hrob jsem navštěvovala pravidelně už od školních let, kdy mi zemřela babička. Jednoho dne se tam přihodilo něco neuvěřitelného. Stalo se to už před několika lety, ale dodnes, když si na to vzpomenu, mi po zádech přeběhne mráz. Návštěva hřbitova mi přinesla jednoho dne hrůzný šok. To jméno jsem nikdy neslyšela Nejprve jsem si myslela, že jsem omylem přišla k jinému hrobu, ale když

Ten šperk probudil moje věštecké schopnosti. Ve snách jsem se vracela do minulých životů a dokázala věštit i dalekou budoucnost. Před několika lety jsem dostala od přátel k narozeninám náhrdelník z drobných kousků křišťálu. Měla jsem z něj náramnou radost, ale to jsem ještě netušila, že je to nejen hezký šperk, ale i dobrý kamarád a věrný pomocník. Nová chuť do života Od chvíle, kdy jsem

Tak výjimečný muž, a vzal si takovou čúzu! To mi letělo hlavou, když jsem se vracela po třetí schůzce s Michalem k sobě domů. Je takové klišé: „Moje žena mi nerozumí.“ Kdyby něco takového řekl, vysmála bych se mu, ale on to neřekl. Vůbec mě nenapadlo zpochybňovat, co říká, přemýšlet o tom, jestli to je úplně pravda, nebo ne. A tak jsem mu poskytla láskyplnou náruč. Nebylo mi divné ani to, že žá