Moje dětství bylo těžké. Často jsem se cítila na světě úplně sama. Pak mi stará sousedka darovala plyšového králíčka. Říkala o něm, že je kouzelný. Do pěti let jsem si žila bezstarostný život. Měla jsem maminku i tatínka a také babičku, která mě milovala. Jenže pak se to změnilo. Tatínek měl pracovní úraz, který nepřežil. Maminka se zhroutila a já byla dva roky u babičky. Potom ale babička z

Sousedův syn prosil, že chce pod stromeček pejska. Pak se o něj ale vůbec nestaral a pro rodinu to byla zátěž. Rozhodla jsem se zakročit. Každé dítě asi touží mít doma nějaké zvířátko. Sousedův šestiletý Jiřík si pejska moc přál a prosil, kudy chodil. Nakonec rodiče přesvědčil a oni mu k Vánocům pořídili štěňátko. Bylo roztomilé a živé, pořád pobíhalo po bytě a vše okusovalo. Tak, jak to ště

Petra v práci všichni nesnášeli. Tvářil se jako morous. Zejména mě nesnášel, vlastně to bylo oboustranné. Pak se ale vše najednou změnilo. Nečekaně mi nabídl svou pomoc. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. V budově naší firmy jsme měli jen jedno jediné místo, kde jsme mohli kouřit. Na terase. Vždy se tam sešla skupinka lidí a bylo veselo. Ale když se tam objevil Petr, všechny veselá nálada př

Všichni kuřáci to znají. Leze to do peněz a obtěžujeme tím okolí. Tolikrát jsem si dávala marně novoroční předsevzetí, až mi pomohla náhoda. Byli jsme náruživými kuřáky já i můj muž. Dokud jsme neměli děti, tak nám to bylo jedno. Pak ale přišlo první dítě, druhé a třetí. I když jsme se snažili kouřit pouze v kuchyni, přesto kouři děti zcela neunikly. Trápila jsem se myšlenkou, že za každé jejic

Byla tím vyhlášená! Nevím, jestli si tím něco dokazovala, nebo to byl jen její koníček, ale musela dostat každého muže v okolí. Toho mého jsem uhlídala. Jmenovala se Bára a bydlela o patro výš v paneláku, kam jsme se s manželem a dcerkou přistěhovali. Až do té doby jsme bydleli u jeho rodičů, a nedělalo to dobrotu. Náš nový byt, i když byl malý, pro nás byl vysvobozením. Už mi nebude nikdo kouk

Nechtěla jsem, aby máma zůstala sama, a tak jsem vymyslela plán. Když do školy nastoupil nový učitel, napadlo mě, že by si mohli rozumět. Stalo se to na základní škole, kde moje máma učila matematiku a bohužel ji učila i mě, což byla hrůza. Ve snaze, aby si ostatní nemysleli, že mi nadržuje, byla až zbytečně přísná, někdy i křičela. Věděla jsem, že je v jádru moc hodná. Jaksi však nerozdýchala

Když puberťačce rozbijete domov, je to těžký nápor na její psychiku. O tom ostatně něco vím, prožila jsem to na vlastní kůži. Byla jsem puberťák, kterému se stala křivda. A na tu křivdu jsem se rozhodla reagovat. Strašně, opravdu strašně, mě zklamala vlastní matka. Našla si milence, to se nedělá. Přitom s tátou se měla dobře. Táta byl na dobové poměry bohatý, zahrnul mámu přepychem, měli jsme v

Kurzy jógy jsme vždy zakončili krátkou meditací. To se mi moc líbilo, netušila jsem ale, jak mi to ovlivní další život. Najednou jsem věděla, co lidé cítí. Bylo mi necelých třicet let, když jsem se prvně s jógou a meditací setkala. Za vším byla Monika, kolegyně z práce, která byla posedlá všemi alternativními terapiemi. Ostatní se jí smáli. Já ne, a proto si mě vybrala a byla neodbytná. Povedlo

Jakmile oblohu rozzářil úplněk, objevila se ona. Můj Tomáš ji za oknem spatřil několikrát. Opakoval, že viděl ducha. Nechtěla jsem tomu uvěřit, tak jsem si na ni počíhala. Vchod do naší zahrady vedl skrz starou bránu, po které se vinuly popínavé růže. Každý rok krásně kvetly a voněly. Brána jediná tu zůstala z dob, kdy tu stával malý zámeček. V 19. století shořel poté, co do něj udeřil blesk. K

Chtěla jsem si zkrátit cestu přes les. Déšť mě ale vehnal do opuštěného rozpadlého stavení. Nebyla jsem sama, kdo se tam ukryl. V rohu místnosti se krčila malá liška. Nebylo to poprvé, co jsem si krátila cestu domů přes opuštěnou samotu poté, co mi ujel autobus. Většina z místních to tak dělala, a to nejen ve dne, ale i v noci. Než jsem vyšlapala strmý sráz k lesu, bylo už šero. Po nebi se proh