Zatímco já chodila do zaměstnání, soused trávil u nás téměř každé dopoledne. Hrál karty s mým mužem. A bylo to o peníze! To se mi nelíbilo. Vždycky jsem ho ráda viděla, byla jsem spokojená, že můj Toník má nějakou zábavu, protože jinak se hrozně nudil, jak sám říkával svému pochrupování před televizní obrazovkou. Prostě si ho vyhlédl Byl to takový jeho neměnný rituál. Snídaně, sprcha a tr

Důvěřovala jsem jí a se vším se svěřovala. Byla na mě milá a vstřícná. Nikdy by mě nenapadlo, že mi do očí lže a vůbec jí to nepřijde divné. Prý je to úplně normální! Mně její lhaní normální nepřipadalo. Kdyby se snad jednalo o nějaké prkotiny. Třeba cenu za šaty, kterou nadsadila rovnou o tisíc korun! Mohla bych to brát, že si vše jen přikrášluje, aby byla zajímavější. Vždyť i já si občas něco

Bylo mi tehdy necelých třicet let. Kolega Milan se mi moc líbil. Za krátkou dobu jsem se do něho zamilovala a svedla ho. Po nějaké době našeho vztahu se Milan rozvedl a následně jsme se vzali. A jsme spolu šťastní doteď. Máme spolu spokojené manželství navzdory tomu, že nás všichni odsoudili. Byla jsem svůdkyně Milan byl ženatý. Neměl děti, ale přesto cítil ke své ženě závazek. Dalo mi do

Celý život jsem toužila potkat někoho výjimečného – muže, který by mě přijal takovou, jaká jsem, bez ohledu na mé nedostatky. Přála jsem si slyšet slova: „Pro mě jsi dokonalá, miluji tě.“ Tato jednoduchá slova nesou v sobě tolik – pocit ocenění, porozumění a bezpodmínečné lásky. Pravá láska nehledá výmluvy pro své slabosti a nesnaží se vyvolávat pocit viny. Nikdo, kdo opravdu miluje, neřekne: „

Můj rodný dům. Tak jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem nepřivolala ty děsné tragédie v mém životě. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Nedobytné zázemí. Najednou tu není. Jakoby všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Bylo tam tak krásně Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam i já,

Proč zrovna já? Nebyla jsem snad tak ošklivá, abych nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Zůstala mi ta děsivá otázka. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám ča

S muži jsem si užila své. Proto po krachu druhého manželství jsem si říkala, že chlapa už nikdy nechci. Ovšem děti mi také daly zabrat. Poprvé jsem se vdávala už ve svých 18 letech. Za Ondřeje. Otěhotněla jsem v sedmnácti a silně věřící maminka by se hanbou propadla, kdyby se její dcera nevdala. Popravdě, ona nebyla nadšená, když se dozvěděla, že jsem těhotná ještě jako neplnoletá. Je mi jasné,

Před problémy jsem utekla do hor. Dny i večery jsem trávila sama a byla smutná. Najednou se objevily tři podivné ženy a chtěly se kamarádit. Vyčarovaly mi ženicha a lepší život? Měla jsem šťastné dětství, vystudovala školu, po které jsem toužila, a nakonec jsem prožila i velkou lásku. Nic jsem si nepřála víc, než si Tomáše vzít a mít s ním kupu dětí. Dokonce jsme měli i termín svatby, ani ve sn

Na hřbitově se krást nesmí! To ví asi každý! Přesto to můj syn jednou udělal a od té chvíle se na nás začalo sypat neštěstí snad ze všech stran. Ráda jsem chodila už jako dítě na hřbitovy, bylo to takové zvláštní místo s nádechem jiného světa. To se mi líbilo. Taky jsem v období puberty psala strašidelné příběhy a poněkud ponuré básničky. Největší vztah jsem měla samozřejmě ke hřbitovu v mé rod

Jako děti jsme toužily najít na tajemné zřícenině legendární poklad loupeživých rytířů. Ani voda v podzemí nás nezastavila. Až na nás vyběhl pán hradu. Které dítě nesní o tom, že najde poklad? Truhlu plnou zlata a drahého kamení. My jsme nebyli jiní! Skutečnost, že ji pak budeme muset odevzdat státu, nám naše odhodlání nemohla zkazit! Kdykoli jsme v létě přijeli s bráškou k babičce na prázdniny