Za týden začínaly maturity. Jely jsme se se spolužačkami učit na chatu u řeky. A tam mě čekala ta pravá zkouška z dospělosti ‒ osudová láska. Začínal svatý týden. S Věrou a Helenou jsme se domluvily, že se budeme hned od soboty učit v chatě Věřiny tety, která nám ji za tímto účelem na týden zapůjčí. „Dny teda budou strašný,“ vzdychla Věra. „Ale večery by zas tak strašný být nemusely. Je tam řek

Byl to jedináček a já pro něj chtěla jen to nejlepší. Vše jsem mu dovolila. Tu chybu už asi nikdy nenapravím a teď mám strach, co s ním bude. Můj manžel od nás odešel, když byly malému Kamilovi tři roky a můj táta zemřel krátce nato. Už nebyla v rodině žádná pevná mužská ruka. Snažily jsme se s mou mámou malému vynahradit všechno. Kromě svého zaměstnání jsem chodila uklízet a máma dělala věnce.

Stále jsem jen přibírala. Doma mě přesvědčovali, že to máme v rodě, že s tím nic nenadělám. Tolik se mýlili! Se svou postavou jsem nebyla spokojená. Od prvních vzpomínek si sama sebe vybavuji jako tlustou holku s culíky. Doma jsme byli oplácaní všichni. Máma, táta, babička i můj starší brácha. Byli jsme prostě tlustá rodina a s tím se nedalo nic dělat. Tak mě alespoň všichni doma uklidňovali. „

Všechny ty povinnosti ve škole jsou pro děti velkou zátěží. Když nastanou prázdniny, měly by si je pořádně užít. Dcera a zeť to ale nechápou. Na své dětství vzpomínám ráda. S bratrem jsme byli vedeni k poslušnosti, je pravda, že náš táta někdy sundal řemen a nějakou jsme schytali přes zadek. Nikdy to ale nebylo tak hrozné! Vždycky jsme si ten výprask zasloužili. Co se ale týkalo prázdnin, naši

Osud nebyl našemu manželství a děťátku nakloněn. Můj muž to dával za vinu mně a raději mě zbaběle opustil. Životní štěstí si mě ale přece jen našlo, právě včas! Byla jsem tak mladá! Nebylo mi ještě ani dvacet let, když jsem se šíleně zamilovala. Jaromír byl v mých očích dokonalý, pozorný a spolehlivý. Vždy dodržel vše, co slíbil. Byla jsem přesvědčená, že mám toho nejlepšího muže na světě! Všec

Chodili jsme spolu, když nám bylo šestnáct. Ladislav se pak s rodiči odstěhoval do Prahy a k mému žalu mi úplně zmizel ze života. Byla to první láska. Byla jsem přesvědčená, že celoživotní. Chodili jsme rozkvetlým parkem sem a tam a přísahali si věrnost. Plánovali jsme, kde budeme bydlet a kolik budeme mít dětí, jak se budou jmenovat a jaké budou mít záliby. A pak nám do toho osud hodil vidle.

Jako bych neměla ani jinou vlastnost. To všem tolik vadí, že mám ráda hezké věci a že se ráda oblékám? Podědila jsem to po mámě, která si na oblečení potrpěla stejně jako její maminka. Ta ovšem chodila do salonu paní Podolské. Dědíme to Zvláštní bylo, že i mámě začal manžel vyčítat, že je marnivá. To, že si vyhlédl krásnou holku na tancovačce, která měla šmrnc, to nějak nespojoval s ničím

Kdysi jsem se zamilovala do jednoho spolužáka a rozhodla se mu napsat milostné psaníčko. Jenže pak se to celé nějak zamotalo. Byla jsem už mladá žena, když se u nás oficiálně začalo mluvit o Valentýnu jako o svátku lásky. Líbilo se mi to. A protože jsem byla tenkrát zamilovaná do jednoho spolužáka z vysoké školy, poslala jsem mu valentýnku a doufala v to nejlepší. Jmenoval se Richard. Byl to vy

Rodiče mi pořídili sourozence až po dlouhých šesti letech. Jak moc jsem se na malou sestřičku těšila a jak jsem byla šťastná, když jsem ji poprvé spatřila. Když byla malá, ráda jsem ji vozila v kočárku, uspávala a rozesmávala jsem ji v kolébce. Myslela jsem si, že mě potkalo to nejlepší na světě. Bohužel v průběhu let se naše vztahy začaly pomalu, ale jistě měnit. Sestra byla od mala velmi vzte

Moje nejlepší kamarádka po dlouhém hledání našla muže, do kterého se zamilovala. Chodila s hlavou v oblacích a neustále o něm básnila. Přišla mi jako puberťačka, přitom je už babičkou. „Nikdy jsem tohle nezažila. Je to tak krásný pocit! Nejradši bych ho celého snědla, je rozkošný a zároveň tak sexy,“ chrlila na mě dokola a já ji s úsměvem poslouchala, přestože s tím už byla vážně otravná. Prost