Byla to taková chudinka. Samoživitelka se dvěma dětmi a dluhem na krku. Byla na všechno sama a měla přece jenom mě.
Nastěhovala se jednou odpoledne, tiše a jakoby kradmo. Alespoň mi to tak přišlo. S nikým se nebavila. Upekla jsem koláč a šla ji přivítat. Bylo zřejmé, že jí moje gesto udělalo radost. Do bytu mě ale nepozvala. Tušila jsem, co za tím vězí. Neměla skoro žádný nábytek.
Vymetala hospody
Její dvě dcerky spaly na zemi na matracích. V domě bylo teplo, tak to ničemu nevadilo, ale přece jen. Holky chodily hodně chudě oblékané a taky jsem měla pocit, že mají hlad. Stále se totiž bavily jen o jídle.
Začala jsem je zvát na svačiny a později i na večeře, když jejich máma nebyla doma, což bylo víc než často. Tvrdily, že je v práci a já tomu věřila. Netušila jsem ovšem, o jakou práci se jedná.
Jednou si je přišla vyzvednout až kolem desáté večer, protože u mě usnuly při televizi. Byla na mě naštvaná a málem mi vynadala, že jsem je nešla uložit k nim domů.
Táhly z ní cigarety a alkohol. Oči měla rozmazané a na sobě tričko s výstřihem až snad do pasu. Po chvíli se uklidnila a vyloudila ze mě opět stovku. Jako vždycky.
Šlo jí jen o peníze
Těch stokorun už jsem jí napůjčovala nepočítaně. Nemohla jsem ji odmítnout, když tvrdila, že je to na jídlo pro děti. To by mi svědomí nedalo. Coby důchodkyně jsem penězi samozřejmě neoplývala, ale těch pár stovek jsem oželet mohla.
Jen kdyby je použila na to, k čemu byly určené! Její chování se mě dotklo. Nečekala jsem žádný vděk, ale tohle? Všimla jsem si jejího čerstvého tetování na paži a taky rudých nehtů, které ji musely stát v salónu majlant.
„Tak na jídlo pro dcery nemá a na tyhle parádičky ano?“ Nalákala jsem děvčata na langoše a vyptala se jich na příbuzné. Zajímalo mě, zda mají nějakou babičku a dědu. A co otec?
Holky jen krčily rameny. „Táta je blbec, říkala máma,“ tvrdila Sárinka. A Vaneska se málem rozplakala. Prý si pamatuje na moc hodnou babičku, ale netuší, kde bydlí.
Spokojená děvčata
Tvrdila, že u babičky dokonce i občas bydlely, ale já nevěděla, zda je to pravda, nebo jen zbožné přání. Dlouho jsem přemýšlela, jak s informacemi naložit. Ale když šla obě děvčata opět do školy o hladu, navíc ve špinavém oblečení, rozhodla jsem se.
Připadla jsem si jako udavačka, když jsem vše vyprávěla sociální pracovnici. I ona na mě zprvu koukala jako na nějakou žalobnici. Myslela, že se chci asi sousedce pomstít, či co. Ale dle svého slibu se přece jen přišla podívat, a nakonec mi dala za pravdu.
Všechno totiž ověřovala i u děvčat ve škole. Holkám nebylo u jejich mámy dobře! Našla jejich babičku, a dokonce i tátu. Ten o dcery zájem neměl, ale babička ano. Byla to sympatická paní v mém věku. Maminka jejich otce.
Holky se na ni vrhly a už se nechtěly pustit. Nakonec je získala do svojí péče a pronajala si byt nedaleko toho jejich. Aby nemusely měnit školu. Vše dobře dopadlo, i když mi sousedka nikdy neodpustila. Ale je mi to jedno, hlavně když jsou holky v pořádku!
Věra M. (64), Karviná
