Při zdolávání strmé skály jsem měl tehdy více štěstí než rozumu. Málem jsem spadl, ale zachránilo mě pevné lano. V bezvědomí jsem měl děsivý sen. Vítr nesl píseň tesknou jako hřbitovní pochod. Přibouchl jsem za sebou dveře malé horské chatky, která byla postavena na úzkém skalním ostrohu. Byl jsem sotva půl hodiny na cestě od vrcholu, když se nebe náhle zatáhlo. Vichr s deštěm zaútočil na kolm

Věčně jsme se hádali. Můj soused byl neurvalý a drzý, choval se jako hulvát. Zato jeho stará maminka byla dobrota sama. Zase jsme se s tím hulvátem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po té jeho. Stříhal ho však tak neurvale, že poškozoval i ten můj. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu ro

Byla jsem na tom lépe, než ostatní děti. Měla jsem tatínky dva a oba mě milovali. Přišla ale chvíle, kdy se mi tahle záležitost vymstila. Hádky mezi tátou a mámou byly na denním pořádku. Nechodila jsem tehdy ještě ani do školy, přesto na to období nikdy nezapomenu. Když se rozešli, vlastně se i mně ulevilo. Poté se situace celkem uklidnila, uměli se slušně domluvit – a já měla najednou dva domo

Zdálo se, že to je hodný chlap, jen nezdravě lpí na všem, co doma má. Mezi tím harampádím se nedá žít. Mám o svou dceru strach! Dcera si našla muže, který má zvláštní koníček, nebo spíše hloupý zvyk. Sbírá staré haraburdí. Byt má jako skládku, není tam k hnutí. Dcera byla tak šťastná, když ho potkala a dali se dohromady. Měla radost, že ji někdo chce se dvěma dětmi. Ale po nějaké době, co žila

Mému muži vstoupila s padesátkou do života energická dívka, která vzala osudy nás všech do svých rukou. Musela jsem jí to zatrhnout! Byli jsme tak skvělý pár, když jsme se brali. Všichni říkali, že se k sobě báječně hodíme a naše děti jsou úžasné, krásné, chytré a talentované. Jenže člověk nikdy neví, kdy se co v životě pokazí. Stalo se to v nejhorší možnou chvíli. Manžel oslavil padesátiny a m

Jako dítě jsem se málem utopila. Když jsem si myslela, že přišla moje poslední chvíle, stal se zázrak. Vody jsem se bála už jako malá holka. Neměla jsem v lásce mytí vlasů ve vaničce a vyváděla jsem tak, až na nás jednou zvonili sousedi. Plavání ve škole pro mě bylo utrpením, šťouchali nás do vody dřevěnými holemi a my, neplavci, jen lapali po dechu. Naučila jsem se tam jen víc se bát vody.

Bylo pozdě večer, tak jsem si zkrátila cestu domů přes les. Mám pro strach uděláno, ale té noci jsem zažila něco velmi děsivého. Věřím tomu, že ve chvílích ohrožení našeho života se o nás postarají nadpřirozené bytosti, nebo nějaké vyšší dobré síly. Sama jsem to před lety zažila! Před nebezpečím mě zachránilo tajemné modré světlo – možná to byla lesní víla nebo můj anděl strážný… Poslední sp

Zažila jsem něco, čemu se dá jen stěží věřit. Ve snu jsem zabránila matce v sebevraždě a dala rodiče dohromady. Pomocí snu jsem dokázala ovlivnit realitu. Jenom díky tomu se rodiče nerozvedli. Když jsem byla v pubertě, rodiče se často hádali. Jednoho dne tátovi bouchly saze a řekl mamce, že nadobro odchází. Ta to podle všeho nečekala a zhroutila se. Svěřila se mi, že i když se hádají, pořád tát

Naše dcera nám vždy dělala jen samou radost. Od patnácti chodila po brigádách a za vydělané peníze si kupovala parádu, po které toužila. Dostala se na vysokou a my viděli její budoucnost v zářivých barvách. Až do osudného seznámení. „Mami, tati, to je David,“ oznámila nám jednou. Vedle ní stál vysoký pohledný mladík s nápadným tetováním. Že je instalatér a nemá ani maturitu, to nám nevadilo,

Mé dětství a dospívání se datuje do dob komunismu. Tehdy jsem nechápala, že jsou hranice, přes které někdo nemůže nebo že kádrový posudek může ovlivnit, zda budete studovat. Už jako malá holka jsem věděla, že budu jednou lékařkou. Když jsem se po maturitě v roce 1983 opravdu dostala na vysněnou medicínu, skákala jsem radostí. Studium byl můj svět a nic kolem mě nezajímalo. Zajímala mě jenom