S přítelem jsme se vydali do hor, když se spustil prudký liják. Poblíž byla jeskyně a tak nás napadlo, že se tam na chvíli schováme.
Na odlehlém místě jsme se s přítelem Tomášem dostali do nebezpečné děsivé pasti. Během jedné naší dovolené jsme vstoupili na místa, která v sobě ukrývala tajemnou hrozbu. Chybělo málo a už bychom se z magického místa nikdy nedostali! Mohli jsme tam zemřít!
Nový partner
Stalo se to před dvanácti lety. Měla jsem tehdy po rozvodu a seznámila jsem se s novým přítelem. Jeho velkým koníčkem bylo cestování a turistika. To mi imponovalo.
Měli jsme rádi turistiku
Radostně jsem se v tomto směru k Tomášovi připojila, protože můj bývalý manžel byl spíše pecivál, který stále více jen vysedával doma na gauči a koukal na televizi. Přitom já jsem byla vždycky spíše sportovní typ a turistiku jsem měla moc ráda.
Nejezdili jsme s Tomášem ani tak moc po památkách jako spíš do přírody. Neomezovali jsme se pouze na Česko, vyráželi jsme i do okolních zemí.
Poznávali jsme různé země
Kritická situace, do které jsme se dostali, nás zastihla u našich sousedů na Slovensku. V jedné horské oblasti se nám během dne „podařilo“ docela slušně zabloudit. Nepropadali jsme panice, vždycky jsme se z každé situace během našich cest dostali.
Daleko od civilizace
Když nás ale cesta zarostlá trním dovedla až ke vchodu do jeskyně místo někam blíže k civilizaci, začala jsem být poněkud nervózní a také trochu propadat panice. Když se v tu chvíli dalo navíc do deště, byla jsem nakonec celkem ráda, že se máme kde schovat.
Kdybych ale bývala tušila, co nás v jeskyni čeká, dala bych přednost promoknutí venku. Byli jsme na své túry docela dobře vybaveni, takže jsme s sebou měli i baterku. Ačkoliv vchod do jeskyně nebyl velký, prostory uvnitř nás překvapily svojí rozlehlostí.
Přítel chtěl jeskyni prozkoumat
Mně stačilo zůstat tam, kde jsem, ale přítel byl hodně zvědavý, a tak chtěl jeskyni více a do hloubky prozkoumat. Sledovala jsem světlo baterky, jak se ode mě vzdaluje, a zmocňovala se mě tíseň. Zavolala jsem proto na Tomáše, že jdu za ním.
Zmocnil se mě strach
Vchod do jeskyně se nám začal pozvolna ztrácet v dáli. Strach už jsem měla v tu chvíli docela pořádný. Řekla jsem Tomášovi, že bychom se raději měli vrátit zpátky. V ten okamžik se světlo jeho baterky zastavilo na stěně jeskyně a oba jsme strnuli.
Prapodivné nápisy na zdi
Byly tam podivné nápisy, připomínající staré magické knihy. Skládaly se z nesrozumitelných slov a znaků. Budily respekt až hrůzu. Ani nevím proč, ale přečetla jsem ta slova nahlas – a pak se to stalo. Nejprve nás vyděsilo zahřmění, které se ozvalo venku.
Déšť tam vystřídala silná bouřka. Mnohem víc nás ale vystrašilo to, co následovalo uvnitř v jeskyni.
Strašidelný šepot
Uslyšeli jsme podivný strašidelný šepot v cizí řeči. Netušili jsme, odkud přichází ani o jakou řeč se jedná. Vzápětí se ozvalo podivné skřípění a my jsme s hrůzou sledovali, jak nám cestu zpátky ke vchodu uzavírá obrovský kámen.
Sunul se tak, jako by s ním pohybovaly nějaké nadpřirozené síly. Než jsme stačili k tomu místu doběhnout, bylo už pozdě. Stali jsme se nedobrovolnými vězni v jeskyni, o níž jsme ani nevěděli, kde se nachází. A zdálo se, že jsme v moci nějaké temné magie!
Zoufalství a beznaděj
Už jsem dál nedokázala skrývat, jaký mám strach, a na Tomášovi jsem viděla, že ho také zaplavily velké obavy. Nikdy předtím jsem se necítila tak zoufale a beznadějně, jako v tu chvíli, kdy mi došlo, že tu v jeskyni asi zemřeme hladem a žízní.
Šance na přežití byly mizivé
Navíc tu bylo i něco temného a nadpřirozeného, o čem jsem nevěděla, kdy a jak zaútočí. Šance, že by nás někdo našel, v podstatě neexistovala, stejně by se za námi do prostoru za kamenem nedostal.
Znovu jsem přečetla nápis
Věděla jsem, že světlo v baterce nám zanedlouho zhasne a pak se ocitneme v naprosté tmě, vydáni na milost a nemilost nějaké černé magii. Naštěstí měl Tomáš spásný nápad. Uvědomil si, že se vše dalo do pohybu poté, co jsem přečetla nápis na zdi.
Navrhl, abych ho přečetla znovu, třeba se pak vše znovu vrátí do původního stavu. Zatímco svítil na tajemný nápis baterkou, já jsem třesoucím se hlasem četla ta slova beze smyslu. A opravdu to zafungovalo!
Jakmile jsem dočetla, začal se kámen odsunovat zpátky a my jsme znovu spatřili vchod do jeskyně.
Byly to minuty hrůzy
Hned jsme se tam rozběhli. Venku jsme pak navíc zjistili, že mezitím přestalo pršet a svítí sluníčko. Nakonec jsme našli i správnou cestu, která nás vyvedla z hor zpátky do civilizace.
Cestu do penzionu jsme pak už našli snadno. Občas se mi ale ještě i po letech zdá o tom, jakou hrůzu jsme v té jeskyni prožili!
Dana Č. (61), Přelouč
