Celý život jsem se těšila na to, až „budu mít hotovo“. Až děti odrostou, vystudují a odstěhují se. Malovala jsem si, jak si s manželem konečně užijeme. Plánovali jsme si, jak budeme cestovat, číst knížky, jezdit na výlety a v neděli budeme hostit rodinu u oběda. Jenže realita vypadá úplně jinak. Ocitla jsem se v situaci, pro kterou se v psychologii vžil termín „sendvičová generace“. Všechno

Tuhle ženu jsem potkala v divokých devadesátkách, když se všechno měnilo a lidé ztráceli hlavu z vidiny velkého bohatství. Jmenovala se Renata. Byla o patnáct let mladší než já, tehdy jí mohlo být kolem pětatřiceti, a vypadala jako ženská z reklamního katalogu. Dlouhé blond vlasy až do pasu, vysoké podpatky i při cestě pro rohlíky a make-up dokonalý od rána do večera. Tvrdila, že pracuje jako k

Stárla jsem a věřila, že už mě toho moc nepřekvapí. Myslela jsem, že už mám ve svém věku lidi přečtené. Ale pak přišla ona. Na první pohled ztělesněná dokonalost. Štíhlá, upravená, s hlasem tak medovým, že byste jí svěřili i klíče od trezoru. Můj syn Hynek zářil štěstím. „Mami, ona je anděl,“ říkal mi, když mi o Pavle poprvé vyprávěl. Já mu to přála, opravdu. Jenže tenhle anděl měl i temnou tvá

Vždycky jsem si myslela, že my ženy držíme spolu, protože rozumíme nuancím života, které muži nikdy nedokážou pochopit. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že kamarádce může člověk bezmezně důvěřovat. S Alenou jsme se znaly už od gymnázia. Prošly jsme spolu prvními láskami, porody, krizemi v manželství i odchodem dětí z domova. Říkala jsem jí úplně všechno. Byla to moje vrba, moje druhé

Na pobyt v lázních jsem se moc těšila. Jenže jsem netušila, že si tam ustřihnu ostudu jako hrom. Ale jen díky ní mám dnes úžasného manžela. Dva týdny před odjezdem jsem si do obýváku postavila kufr a každý den jsem do něj něco přidávala. Kromě věcí na cvičení a plavek jsem si přibalila i pár elegantních halenek a černou sukni. Moje sestra Eva mě přesvědčila, že musím být připravená na taneční v

Kamila jsem poznala na střední škole. Líbil se mi, i já jemu, a vše nasvědčovalo tomu, že spolu začneme chodit. Pak ale do našich životů zasáhl osud. Všechno to začalo, když mi v patnácti letech zemřel tatínek. Po jeho smrti jsme se přestěhovaly s mamkou k prarodičům na venkov. Do školy jsem dojížděla do sousední vesnice, kde bydlel Kamil. Shodou náhod chodil i do stejné třídy jako já. Rozum

Můj manžel byl skoro anděl, všechny kamarádky mi ho záviděly, žádná totiž tak hodného a laskavého muže neměla. Škoda, že jsem byla taková nevděčnice. Odpustit bývá těžké, někdy tak těžké, že skoro nemožné. Bývá to však obrovská úleva, která je odměnou za odpuštění. Odpustíte-li, upřímně a celým srdcem, nikoli jen tak naoko, přestanete se užírat a drásat. Někdy to však trvá roky, ne-li desetilet

Byla to náhoda, když jsem se připletla k ošklivé nehodě. Duše zemřelého si mě ale asi vybrala a začala mě ve spánku navštěvovat. Začala jsem z toho být šílená! Měla jsem to tak po celý život – nehody, zejména ty tragické na silnici, mi nedělají dobře na psychiku. A dokonce i ve chvíli, když se v televizi objeví záběry z nějakého neštěstí, zavírám oči, přepínám na jiný program nebo odcházím z mí

Našla jsme ji na půdě v krabici po dědečkovi. Vzpomněla jsem si, jak o té skleněnce vyprávěl. Byla prý kouzelná a plnila i ta nejtajnější přání. Když jsem byla malá a jezdila k dědečkovi a babičce na venkov, ráda jsem si s nimi povídala. Babička vyprávěla o místních pověstech a legendách, dědeček zase o pokladech, které se ve zdejším kraji skrývaly. Byl to velký dobrodruh, který snil o tom, že

Nikdy jsme s manželem nemuseli řešit žádné zásadní problémy, vše jsme zvládali na jedničku, nebo přinejhorším na dvojku. Vše, až na tchána. Tomu manžel musel rázně domluvit. Musím říct, že mám báječného manžela, zaplaťpánbůh za něj. Čas ukázal, že je spolehlivý, věrný a pracovitý. Neměli jsme to vždy jednoduché, zpočátku jsme bydleli v paneláku s mými rodiči v jejich třípokojovém bytě, dokonce