Protančila jsem celou noc. Takovou energii a elán jsem dlouho nezažila. Za vše nejspíš mohly ty šperky. Už moje babička říkala, že mají velkou moc.
Moje babička nosila náušnice a řetízek s rudými českými granáty. Všichni je obdivovali. Jednou jsem se chystala na ples a babička mi ty své šperky půjčila, abych prý s nimi na plese všem vytřela zrak.
Na plese mě ale zničehonic hrozně rozbolela hlava. Měla jsem pocit, že se mi vaří krev v žilách. A měla jsem chuť rozběhnout se hlavou proti zdi. Navíc jsem se strašně motala.
Všichni si mysleli, že jsem opilá, já ale ten večer nevypila ani kapku alkoholu. Když jsem ty náušnice a náhrdelník sundala a zavřela do kabelky, cítila jsem se zase normálně.
Teta čiperka
Babičku si ale bez těch českých granátů vůbec neumím představit, měla je na sobě pořád. Říkala, že jí dávají sílu žít a bojovat s nemocemi, kdyby je neměla, už dávno by prý nedokázala vstát z postele. Když zemřela, vzala si ty šperky moje teta.
Moje maminka o ně nestála. Je ovšem pravda, že zemřela dost brzy, nebylo jí ještě ani šedesát, zatímco teta byla čiperka ještě v osmdesáti. Viděla jsem v ní babičku. Také ty šperky nesundala. Než teta zemřela, darovala ty šperky mně. To mi už bylo pětašedesát.
Až do rána
Jakmile jsem si je vzala, měla jsem pocit, že mě hřejí v dlaních. Vzpomněla jsem si na to, jak silně na mě působily tehdy na plese, ale neodradilo mě to. Musela jsem je na sebe navěšet.
Za dva týdny jsme měli se spolužáky třídní sraz a já se rozhodla, že si je vezmu. K černočervenému kostýmku se hodily parádně. Nevím, jestli to bylo nedočkavostí, ale letěla jsem do té restaurace jako na perutích.
„Ty jsi snad omládla!“ divili se všichni, jak dobře vypadám. Byla jsem tak plná energie, že jsem protančila celou noc. Zatímco spolužáci už dávno jeli domů, já byla královnou parketu. Domů jsem přišla v šest ráno, ale vůbec se mi nechtělo spát.
Udělala jsem si kávu a vzpomínala na babičku a tetu. Ty věděly, jakou sílu ty šperky mají! Už ty české granáty nedám nikomu! V mládí jsem s tou energií asi neuměla pracovat, ale dnes na mě působí jako životabudič.
Ema (74), Třebíč