Manžel zemřel před pěti lety a děti by mě nejraději viděly jen v křesle u televize. Ale já ještě potřebuju být užitečná! Nebála jsem se chudoby, důchod mi na skromný život stačil. Děsila mě ale ta hlučná samota a pocit, že můj svět končí u dveří bytu a že už mě vlastně nikdo nepotřebuje. Jako bych přestala být pro ostatní důležitá. „Mami, ty ses snad zbláznila,“ kroutila hlavou dcera, když jsem

Děti člověk vychovává tak, aby pro sebe jednou, až tady jejich rodiče nebudou, mohly fungovat jeden pro druhého jako opora. U nás to však selhalo. Ale spletla jsem se. Skutečné peklo začalo ve chvíli, kdy se z mých dětí, které kdysi usínaly v jedné posteli s propletenýma rukama, stali dva cizí lidé, kteří se nenávidí tak vytrvale, až mi to hlava nebere. Místo klidného podzimu života se tak každ

Byla to tichá, plíživá katastrofa, která nepřišla jako blesk z čistého nebe, ale začala takovým příjemným chvěním v mém nitru. A pak se daly věci do pohybu. Říká se, že vášeň je oheň, který hřeje. Jenže v mém případě to byla spíš ledová sprcha nebo jed, který mě pomalu rozežíral zevnitř, až nakonec zničil všechno, na čem mi záleželo. Nuda je dost nebezpečná Ještě před rokem bych o sobě s 

Jsem sama a kladu si otázku, zda mě k samotě nepředurčilo už mé dětství, kdy jsem nikoho neměla. Nakonec mě zradil i vlastní otec. Kdysi jsem záviděla všem spolužačkám a nechápala, jak mohou nadávat na své sourozence. Já trpěla pocitem osamění a ve svých představách jsem vozila kočárek, ze kterého se na mě smála moje malá sestřička. Co dělám špatně? Dodnes se snažím přijít na to, kde se v

Deset let jsem zasvětila sepisování kroniky našeho městečka. Sbírala jsem příběhy pamětníků, fotky, dopisy. Já sama, ne ona! Moje sousedka Milada o mé práci věděla a dlouhé roky mi fandila. Občas si četla moje texty a povzbuzovala mě, abych pokračovala dál. To, co začalo jako obyčejný koníček, se postupně proměnilo v rozsáhlou kroniku mapující historii našeho městečka. Milada měla kontakty na z

Žila jsem tak jako řada žen mého věku, kterým už osud vzal partnera. Sama, ale s dobrou kamarádkou po boku. Byla jako moje sestra... Pětačtyřicet let jsme spolu sdílely recepty na koláče, radost z prvních krůčků dětí i slzy po odchodech našich manželů. Dana pro mě byla jistotou v nejistém běhu života. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona mi jednou zničí úplně všechno. Síla přátelství? Všec

Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd

Dcera s kamarádkou mi chtěly za každou cenu najít chlapa. To se jim ale nepovedlo. Monet mě zachránil před osamělostí víc než jakýkoliv člověk. Po smrti manžela jsem měla pocit, že se můj svět zastavil. Dva roky jsem se učila žít sama, až se do toho vložily moje dcera Anna a nejlepší kamarádka Radka. Obě byly přesvědčené, že žena před šedesátkou nemůže zůstat zavřená doma, a tak mi bez mého věd

Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho

Na svůj dokonalý pořádek jsem byla pyšná. Nakonec se ale z mého chorobného uklízení stala nesnesitelná nemoc, před kterou každý utíkal. Moje maminka byla posedlá uklízením, což se na mně nepochybně podepsalo.V té dokonalé čistotě jsem se našla. Stal se ze mě snad ještě větší pedant na úklid a na hygienu, než byla ona. Navíc jsem byla odjakživa hrozný hypochondr. Stačí jediná bakterie nebo virus