Děda byl tak trochu posedlý tím, že rád předvídal budoucnost. Po jeho smrti jsem našla kalendář, který vyplnil svými vizemi.

Smrt je součástí našich životů. Lehké to říct, horší je to zažít. Nedá se na to připravit, i když víme, že to přijde.

Já si přesně toto uvědomila v době, kdy nám umíral děda. Nikdy na něj nezapomenu. Předal mi tolik užitečných rad do života, že mu budu vděčná po celý zbytek života.

Rodině byl pro smích

Pro co měl děda skutečně slabost, bylo předvídání budoucnosti. Moje matka se tomu vždycky smála, ale mě to zajímalo. Vždycky jsem jeho povídání hltala se zatajeným dechem.

Po jeho bolestivém odchodu jsme velmi dlouho drželi smutek. Čas je lék a tím jsme se řídili. Když přešel prvotní šok a smutek ze ztráty milovaného, rozhodli jsme se pustit do třídění některých věcí.

Půda plná harampádí

Matka chtěla začít půdou, protože to byl její tatínek, tak nechtěla zatím sahat na vyloženě osobní věci. Na půdě toho bylo vážně požehnaně. Od starých gramofonových desek přes dřevěný nábytek až po sbírku známek či malých letadel.

Já usedla ke krabici, kde byly staré fotografie, hned mě dostal smutek. Možná to chtělo ven, aby se mi ulevilo. Našla jsem kalendář. Byl to ale kalendář na další rok, kde bylo dědy rukou u nějakého data vždy napsané, co se stane.

Docela mě to zaujalo, tak jsem si ho vzala domů. Byla tam data, kdy se s někým seznámím, kdy najdu dobrou práci, dokonce kdy mě můj přítel požádá o ruku. Nedávalo to smysl, s nikým jsem nechodila.

Bohužel tam byly i špatné zprávy, jako rozvod mých rodičů. To byl celý děda! On a ty jeho vize do budoucnosti. Uchovala jsem si kalendář jako památku a nějak to neřešila.

Dvě příhody

Zhruba o půl roku později jsem se seznámila s Liborem. Ze zvědavosti jsem se podívala do kalendáře! Ono to sedělo. To může být jen náhoda, říkala jsem si. V té době jsem byla ve výpovědní lhůtě ve své práci, protože jsem chtěla odejít.

Dlouho jsem nezavadila o dobrou práci, až jednoho dne mi vítr do ruky foukl noviny ze země a já tam narazila na zajímavý inzerát. Šla jsem na pohovor a uspěla jsem. Čekal mě nástup do práce, kterou jsem si přála. Opět jsem nahlédla do kalendáře. Neuvěřitelné, opět to sedělo s tím, co tam děda napsal.

Všechno se vyplnilo!

Byla jsem tím velmi dojatá. My jsme se mu smáli, že je starý blázen, ale on vážně uměl hrátky s budoucností. Všechno, co bylo v kalendáři napsáno, se pak postupně vyplnilo. Bohužel, splnilo se i to špatné.

Táta začal mámu podvádět a netrvalo to dlouho a rodiče se rozvedli. Sice je to už pěkná řádka let od dědovy smrti, ale pořád mi velmi chybí.

Gábina M. (60), Litomyšl