To místo je tiché a nevraživé. Podle legend tam bývalo obětní místo starých Slovanů. Jejich bůh podsvětí tam ale nejspíš stále touží po obětech! Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to nezažila. A mám na to svědka, svou dobrou známou. Tehdy jsme vyrazily na výlet do jižních Čech. Byla to naše pravidelná letní dovolená. A při té příležitosti jsme hledaly místa opředená historií, jako jsou různé zří

Všichni obyvatelé měli v tom domě problémy psychické i zdravotní. A přesto stačilo tak málo! Překopat sklep a vyhnat zlo. Dlouho jsem se v tu dobu už zabývala prací s virgulí a hledáním negativních energií. Ve svém okolí jsem se tak stala známou a lidé se na mě začali běžně obracet se svými problémy. Dokázala jsem nejen hledat negativní místa, ale i vyhledávat vodu v zemi vrbovými proutky. Neby

Naši rodinu postihla tragédie, která změnila mě i mou dceru Blanku. Zemřela nám teprve pětiletá Adélka. Sluníčko naší rodiny navždy přestalo svítit. Světlo vysvitlo až před několika měsíci, a to v podobě plamenu ze svíčky, kterou mi kdysi vnučka darovala. Náš andílek Dcera Blanka si vždycky přála mít holčičku. Její přání se vyplnilo a stala se maminkou úžasné Adélky. Ta byla už od prvního

Po matčině smrti jsem šla do jejího bytu. Za okno usedla bílá holubice. Když jsem si ji vzala na ruku, zjistila jsem, že v jejích očích je něco známého. Matčin odchod byl nečekaný. V životě by mě nenapadlo, za jakých okolností zemře. Celý život se o sebe starala. Dbala na zdravou výživu. Vždycky hodně sportovala. Nepila alkohol, nekouřila. I přesto onemocněla agresivní formou leukémie. Léčba

Kartářka sdělila mé sestře nepříjemnou zprávu. Kdyby si ji sestra nenechala pro sebe, mohla svého muže zachránit? Tomu, že někteří lidé vidí do budoucnosti, jsem věřila odjakživa. Po rodinné tragédii to vím na sto procent. Hrozivá předpověď kartářky, která se týkala naší rodiny, se totiž naneštěstí do půl roku vyplnila! Nadpřirozeno mě vždycky lákalo Stejně jako moje sestra Petra, i já js

Najednou se dveře s průvodkyní i dalšími návštěvníky zavřely. Kolem se objevily postavy v historických šatech a lákaly mě dál. Cíl našeho prázdninového výletu? Starý hrad. Vypravily jsme se tam s vnučkou Adél­kou. Ani nevím, proč právě tam? Jako by nás k tomu místu cosi táhlo. Už týden před rozhodnutím, že na hrad vyrazíme, byl doslova magický. Obě jsme měly podivné sny a v nich jsme se pohybo

Večer jsem trávila na nábřeží, kde jsme prožily s mou matkou spoustu času. Jenže ona tu už nebyla. A pak se najednou vedle mě objevil ten stín… Mám to místo moc ráda. Stejně, jako ho milovala moje maminka. Celý život se věnovala mně a svým žákům, které na základní škole učila. Tatínka si nepamatuji, ten zemřel, když mi byly pouhé dva roky. Pro maminku to tenkrát musela být hrozná rána. Proto sv

Tak jsem se nechala strhnout houbařením, že jsem došla až do míst, která mají magickou historii. Najednou bylo všude kolem hrobové ticho... Celý život jsem bydlela uprostřed města, v rušném centru. Po rozvodu jsem se ale odstěhovala na jeho okraj, do klidné oblasti, tam, kde podle legendy stávalo staré keltské sídliště! Tehdy jsem o tom ale mnoho nevěděla, nepřišlo mi to zkrátka nijak důležité.

Při zdolávání strmé skály jsem měl tehdy více štěstí než rozumu. Málem jsem spadl, ale zachránilo mě pevné lano. V bezvědomí jsem měl děsivý sen. Vítr nesl píseň tesknou jako hřbitovní pochod. Přibouchl jsem za sebou dveře malé horské chatky, která byla postavena na úzkém skalním ostrohu. Byl jsem sotva půl hodiny na cestě od vrcholu, když se nebe náhle zatáhlo. Vichr s deštěm zaútočil na kolm

Jako dítě jsem se málem utopila. Když jsem si myslela, že přišla moje poslední chvíle, stal se zázrak. Vody jsem se bála už jako malá holka. Neměla jsem v lásce mytí vlasů ve vaničce a vyváděla jsem tak, až na nás jednou zvonili sousedi. Plavání ve škole pro mě bylo utrpením, šťouchali nás do vody dřevěnými holemi a my, neplavci, jen lapali po dechu. Naučila jsem se tam jen víc se bát vody.