Když jsem na Svátek zesnulých zapálila na rodinném hrobě svíčku, oslovili mě pozůstalí od vedlejšího hrobu. Až později jsem si uvědomila, s kým jsem asi měla tu čest. Tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá. Pohřbili jej do rodinného hrobu v naší vísce. Nedaleko něho byl hrob rodičů mé maminky. Kdyby stály ty dva hroby vedle sebe, určitě by se z nich stala rodinná hrobka, ale mezi nimi

Nikdy jsem žádného ducha neviděla, záviděla jsem těm, kteří takový zážitek měli. Pak mi zemřeli během roku dva nejbližší. Na Svátek zesnulých přišli, aby mě utěšili. Můj život byl poklidný. Vlastně jsem až do svých čtyřicátých narozenin nezažila žádnou vážnou ztrátu někoho, na kom bych byla citově hodně vázaná. Proto jsem neznala žal ze ztráty blízké osoby. Snažila jsem se chápat ty, kterým se

Trápila jsem se nešťastnou láskou. Rozhodla jsem se, že nemá už smysl žít. Moje rozhodnutí zastavil zářící objekt na obloze. Nebyla to hvězda. To, co se mi stalo v mém mládí, se naprosto vymyká rozumu. Nikdy jsem si to nedokázala vysvětlit, a tehdy jsem to ani nemohla s nikým prokonzultovat, protože by mě nejspíš zavřeli do blázince, nebo to vzali jako provokaci. Prožívala jsem první lásku a by

Dědeček i babička stromy milovali, měli k nim úctu. Tvrdili, že stromy mluví a umějí zpívat. Jednou jsem je slyšela taky. Volali na mě, abych jim dala pít! Mí prarodiče svou zahrádku milovali a starali se o ni s velkou láskou a péčí. Tvrdili, že jsou potomci starých Keltů a moc si na tom zakládali. Nikdo z rodiny jsme jim to nevyvracel. Naopak nám to lichotilo a můj syn Vilém se dokonce o Kelty

S kamarádkami jsme vyrazily společně na hřbitov. Zastavily jsme se u hrobu, kde ležela největší drbna z vesnice. Za naše slova se nám obratem pomstila. Stalo se nám to před pěti lety přesně na Dušičky. Už léta chodím společně se třemi spolužačkami ten den na náš vesnický hřbitůvek. Je to takový náš rituál, který vždycky zakončíme v naší oblíbené hospůdce, kde si dáme lahvinku vína, nebo dvě. T

Manžel mě i po smrti navštěvoval. Rozhodla jsem se, že jeho duši dopřeji klid, a vydala jsem se na hřbitov. Když mi manžel zemřel, zničilo mě to. Vždycky jsem věřila, že spolu zestárneme. Karel byl mojí první láskou. Zakoukala jsem se do něj už v patnácti. Věřím na to, že každý na světě má k sobě svoji druhou polovinu. Tou mojí byl právě Karel. Jako lidé jsme byli vnitřně spojeni, naše láska by

Když mi zemřela dcera, skončila jsem v psychiatrické léčebně. Po návratu domů jsem doufala, že začnu žít trochu normálně. Moje dcera Natálka zemřela, když jí bylo šest let. Její smrt jsem neunesla a na rok jsem skončila na psychiatrii. Doufala jsem, že mám ještě šanci na normální život. Utíkala za balónky Natálka vnesla do mého života světlo a radost. Jenom díky ní jsem se začala na svět

S manželem Bedřichem jsme vyrazili na dovolenou na Šumavu. Během jedné procházky tamějším lesem jsme zažili nadpřirozené setkání. Ocitli jsme se s manželem Bedřichem v situaci, která nejprve působila jako smrtelně nebezpečná. V hlubokém lese jsme potkali přízrak z dávných časů. Příběh o nešťastné lásce Zdálo se však, že nám duch ublížit nechce, naopak se nás snažil o něco poprosit. Pak ná

Zamilovala jsem si ten dům už na fotografii, která byla zveřejněná u inzerátu. Něčím mě přitahoval, vyzařovala z něj zvláštní síla, dávné tajemství... S manželem jsme si říkali, že musí být ta fotografie domu barevně upravená v počítači, ty barvy byly neskutečné. Dlouho jsem si ji prohlížela, cosi mě na ní fascinovalo, kupříkladu to, že v podkrovním okně na tom snímku někdo stál. Snad bývalý m

Sny se mi moc často nezdají, když ale přijdou, tak stojí za to! Na tenhle nikdy nezapomenu, svíce mého života v něm pomalu dohořívala. Kráčel jsem úzkou chodbou do podzemí. V ruce jsem držel svíci. Její plamínek vzdoroval průvanu, který nad mojí hlavou načechrával jemné pavučiny. Vůbec jsem netušil, proč jsem se vydal do nitra objektu, který jsem neznal. Byl jsem navíc bosý a na sobě jen pyžamo