V mládí jsem si s oblibou dělávala z mužů legraci. Vymýšlela jsem si různé nesmysly. A moje hloupé lži se mi v dospělosti nepříjemně vymstily. Když jsem nastoupila na střední školu, sedla si vedle mě naprostou náhodou holka, která byla podobné číslo jako já. Spojoval nás zejména smysl pro recesi a ztřeštěný humor. Zjednodušeně řečeno – mlátila s námi puberta, jako s málokým. Se Zdenou jsme v

Žila jsem sama a mužská ruka mi doma scházela. Kamarádky si hodinové manžely pochvalovaly. Říkala jsem si, že tedy taky nějakého vyzkouším... Na internetu seženete všechno. Hodinovými manžely se to tam jen hemžilo. Protože mi chlapská ruka doma scházela, nastřádalo se toho v mém bytě dost, co potřebovalo opravit. Kolegyně a kamarádky si hodinové manžely pochvalovaly, a tak jsem si řekla, že

S Jitkou jsme se seznámily v práci. Je o patnáct let mladší než já, ale hned jsme si porozuměly jako dvě vrstevnice. Teď to mezi námi skřípe. Pracuji v rodinné firmě. Majitel firmy je otec Jitky, kterého znám už dvacet let. Jeho dcera z prvního manželství do firmy nastoupila až po vysoké škole a je jasné, že po otci celou firmu jednou převezme. Byli jsme si oporou Mirek, jak se šéf jmenuj

Když mi můj neurochirurg konečně napsal lázně, byla jsem v sedmém nebi. Ještě nikdy jsem v nich totiž nebyla. Nikdy se mi ale nehodilo na tak dlouho odjet. Nejen kvůli práci, ale především kvůli mému briardovi Bastíkovi a kočce Niky. Kočku by mi sousedé ještě pohlídali, ale rozpustilého psa nikdo. Teď jsem už byla bez práce i bez psa. Vyrazila jsem tedy vstříc lázeňské péči. Nepříjemná žensk

Využili tradice, aby se vloudili do našeho bytu a kradli. Narazili ale na našeho statečného a neohroženého kocoura s ostrými drápy. Tři králové, co jdou k nám! Na ty se všichni u nás doma každý rok moc těšíme! Jak zaklepou na dveře, přednesou koledu, ochutnají, jak se mi letos povedlo cukroví a manželovi slivovice. A pak vezmou křídu a na futra napíšou tu známou zkratku, která bude naše obyd

Zkolabovala jsem při práci na zahrádce. Široko daleko nebyl nikdo, kdo by si toho všiml a zavolal záchranku. Přesto jsem se pomoci dočkala. Říká se, že nejlepším přítelem člověka je pes, mě ale zachránil život kocour Vendelín. Bydlím ve městě, kde k sobě mají lidé sice blízko, ale o to více jsou k sobě nevšímaví. Musím dokonce říct, že mezilidské a hlavně sousedské vztahy jsou mnohdy náročné a je

Miluška s Helenou se bály, že zůstanou na ocet, a tak dělaly všechno možné. Dokonce se vsadily o našeho vedoucího. Seděly jsme v kanceláři tři: Miluška, Helena a já. Kolegyním bylo už přes třicet, mně táhlo na třiadvacátý rok. Všechny tři jsme byly svobodné, a někdy mi připadalo, že to Milušku s Helenou hodně trápí. Lidově řečeno, lezlo jim to na mozek. Bály se, že zůstanou na ocet. Občas si náš

Ochranka vlekla plačící maminku s malou holčičkou k přivolané hlídce. Ukradla jogurt, polívku a přesnídávku. Nemohla jsem se na to dívat... Nebylo mi přáno mít děti. Moc jsem po nich toužila, ale moje zdravotní problémy byly velké. Ačkoliv jsem byla žena, za kterou se každý chlap ohlédl, rozhodně jsem neměla o nabídky nouzi, nakonec jsem vždycky zůstala sama. Ti bezdětní v mém mládí mě nakonec op

Říkala jsem si, že už jsem zkrátka v letech a že na mně už nezáleží. Změnila jsem názor, když mě moje vnučka požádala, abych ji doprovázela na její maturitní ples. Stará ženská. Dívala jsem se do zrcadla a tvrdošíjně si to opakovala. Měla bych si dát novoroční předsevzetí, že nebudu vycházet, aby se na mě lidi nemuseli koukat. Někdy jsem se mučila. Vytahala jsem zpod postele krabice se zažlo

Čas ubíhal a já musela jednat. Najít si manžela a založit rodinu, to byl můj cíl, za nímž jsem si tvrdě šla. Tentokrát jsem to ale vážně přehnala. Je tomu už mnoho let, co jsem nastoupila do práce v jedné zahraniční firmě. Bylo mi přes čtyřicet a cítila jsem, jak mi tikají biologické hodiny. Byla jsem bezdětná a neměla ani žádného přítele. Ve firmě plné pohledných Rakušáků jsem se cítila dob