Můj muž na mě žárlil. Částečně za to nemohl, točilo se kolem mě chlapů vážně až příliš. A on měl, jak se říká, jen jedny nervy. Bývala jsem vyhlášená krasavice, chlapi se na mě lepili jako mouchy na mucholapku. To ovšem nedělá v manželství dobrotu. Můj muž z toho šílel, ač jsem ho ujišťovala, že si sice ráda zakoketuji, ale nikdy nic víc. Skoro jsme kvůli tomu přestali jezdit na chatu, kde jsem

První svatba byla z nutnosti. Druhá vyústila v katastrofu. O třetí jsem ani nesnila. Ale osud to zařídil jinak. Vyrostla jsem v menším městě, takže v podstatě po dovršení osmnáctin jsem vnímala, že bych měla jít pod čepec, jak se říká. Měla jsem chlapce, Rosťa se jmenoval. Když mne požádal o ruku, okolí ani nemyslelo, že by to skončilo jinak než veselkou. Nakonec jsem se vdávala v 19 letech, za

Zprvu rytíř na bílém koni, posléze citový vyděrač. Stále si jen stěžoval a nic mu nebylo dobré. Stala se ze mě jeho ošetřovatelka. Ale také kuchařka a nakonec i služka. Všechno jsem si ale líbit nenechala! Chodili jsme spolu dva roky a já se domnívala, že ho dobře znám. Byl milý a citlivý, inteligentní, a dokonce i vtipný. Také, proč to nezmínit, se mi moc líbil. Dokonce tolik, že i po těch dvo

Manžel vždy byl chlap jako hora a zdravý jako řípa. Teď je na tom ale zdravotně špatně. Místo lékaře ale navštěvuje jen bylinkářky a podivné léčitele. Můj muž byl od dětství velký sportovec. Také proto jsem si ho zamilovala. Znali jsme se už od školy a měli jsme bezva partu dalších sportovních nadšenců. Co se s ním stalo? Chodili jsme spolu po horách, hráli tenis, volejbal, jezdili na kol

Před třemi lety jsem se seznámila s Martinem, který mě hned okouzlil. Když mi pak prozradil, že je spisovatel, můj obdiv vzrostl. Seznámili jsme se v čítárně knihovny. On sháněl nějaké přírodovědecké podklady, já knihu o vaření. Propojil nás stolek, k němuž jsme si sedli. Rána nás seznámila Po očku jsme jeden druhého pozorovali, až jsem při tom nešikovným pohybem shodila jednu knížku na z

S manželem jsme výborní houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačila k tomu chvilka nepozornosti. O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. Pobudou vždycky čtrnáct dní a vzájemně se na sebe moc těšíme. Jednou se ale stalo něco hrozného. Je to pro mě zkušenost, že člověk musí s malými dětmi předvídat opravdu cokoli. To osudové léto, dnes je tomu už patnáct let, b

Blížil se květen. A v květnu se přece všichni musí zamilovat! To je téměř povinnost. Však se to taky každému podaří – kromě mě. Byla jsem tenkrát plná hořkosti a hněvu. Holky z naší třídy 3. B střední ekonomické školy normálně chodily na rande, považovalo se to za samozřejmost, a já byla jako kůl v plotě. Jen jsem si psala s vojákem, a to mi ještě jeho adresu přenechala spolužačka, které se nec

Tak dlouho jsem si chodila do knihovny půjčovat detektivky a horory, až jsem se stala obětí. Knihovnice si na mě zasedla a šikanovala mě při každé návštěvě. Ani nevím, proč se něco takového stalo. Vždyť jsem jí nic neudělala. V knihovně jsem rozhodně nedělala nic nepřístojného. Do knihovny mě naučil chodit už v dětství můj milovaný tatínek. Byl náruživý čtenář a já s ním jeho vášeň ráda sdílela

Od školy jsem snila o princi na bílém koni, a když jsem viděla film Pretty Woman, umínila jsem si, že můj život bude také jako z pohádky. Vždy jsem si říkala, že láska je asi o něčem jiném než o penězích, ale když se žena zamiluje do boháče, tak je to plus. A já ani do svých pětadvaceti let nepotkala nikoho, kdo by mi ukradl srdce. A tak jsem se rozhodla vybrat si dle svých preferencí, což znam

Slavila jsem s kamarádkami třiadvacáté narozeniny. Bylo skoro strašidelné, že mě Miloš sledoval až k vinárně a pak do ní vrazil. Bylo to děsivé, chodit se žárlivcem. Jenomže zpočátku jsem netušila, jaký je doopravdy. Seznámili jsme se na diskotéce. Byla jsem šťastná, že mám kluka. S mou silně introvertní povahou to byl vlastně malý zázrak. I máma mě pobízela, ať chodím mezi lidi, že nemohu s