Byla jsem malá holčička, chodila s proutkem po zelené louce a žlutá housátka za mnou pochodovala jako za svou mámou husou. Naše rodina nebyla zámožná, když se mí rodiče vzali, museli několik let bydlet u babičky a dědečka. Byt v paneláku dostali až poté, co se narodil můj mladší bratr. To mi bylo pět. Do školky jsem nechodila, protože ta ve vesnici nebyla, hlídala mě babička. Dědeček chodil ješ

Moje manželství neklapalo, byli jsme s mužem každý jiný. Ideální partner přitom žil za zdí ve vedlejším bytě, a ani jeho vztah už dlouho nefungoval. L idé ve vztahu často potlačí své já, aby se zalíbili tomu druhému. Můj manžel byl vždy hlavně praktický chlap. Do romantického snílka měl daleko. Ale mně se honila vždycky v hlavě spousta nápadů. Když se nám narodila dcera, nezbývalo mi nic jiného

Ani ve snu nás nenapadlo, že se přižene tak velká voda a do rána bude celé přízemí pod vodou. Kočka Luisa to ale věděla už odpoledne a nosila koťata do bezpečí. Povodeň v roce 2002 se navždy zapsala do paměti všech, koho postihla. Nikdo z nás tehdy nečekal, že se přižene voda tak rychle, v takovém množství a síle, nikdo nic takového do té doby nezažil. Měli jsme domek nedaleko řeky, ale nikdy s

Najednou jsem začala chrápat. A to tak silně, že můj muž spal raději na gauči. Pátrala jsem, jak se toho problému zbavit. Pomohla nečekaná rada. Každý to určitě zažil. Je to ten nestrašnější zvuk, jakého se můžete v noci dočkat. Budí vás a ráno jste nepoužitelní. Znám několik manželství, která se kvůli tomu dokonce rozpadla. Já to ale u svých partnerů nezažila, měla jsem štěstí, spali tiše a an

Byla to zvláštní žena, ta moje bývalá kamarádka Klára. Všem lhala a byla na sebe ještě pyšná. Když jsme se poprvé potkaly, bylo na ní něco, co přitahovalo pozornost. Bylo jí padesát pět, ale její energie a sebevědomí byly nakažlivé. Byla to žena, která si vždy šla za svým, ať už to znamenalo cokoli. Otevřela se mi Jednou jsme seděly u kávy v malé kavárně na rohu. Klára byla ve své obvyklé

Alena byla žena, která dokázala okouzlit každého, kdo ji potkal. Byla krásná, sebevědomá a nikdy ani nezapochybovala o tom, co od života chce. Uměla to s lidmi, uměla si vždy prosadit svou. Každý, kdo ji poznal, jí byl okouzlen. Když jsem ji poznala, byla pro mne bohyní. Až časem jsem poznala, jak prázdná osoba to je. Zpočátku jsem ale její cílevědomost obdivovala. Co si vzala do hlavy, to t

S manželem jsme spolu pětadvacet let. Měli jsme všechno, co si člověk může přát. Krásnou rodinu, dům, zahradu, auto. O to horší bylo procitnutí… Všechno v mém životě vypadalo jako ta nejkrásnější pohádka. S manželem jsme se znali od školy a vždy jsme platili za perfektní pár. Manželství tak bylo jen dalším logickým krokem. Narodily se nám dvě krásné děti a já věřila, že můj život je prostě výhr

Děsivá příhoda, která nás zaskočila, byla pro mě příjemným zjištěním, že se s tím svým mužem nemusím bát ničeho. Je to chlap do nepohody! Tehdy začínalo léto a my byli s manželem Otou na chalupě. Pracovala jsem na zahrádce, zatímco on si zalezl do kůlny. Podezírala jsem ho, že tam nedělá nic, jen se tak tváří, abych náhodou po něm nechtěla něco spravit. Náš vztah v ten čas procházel lehkou kriz

Byla to naše svatební cesta. Vyrazili jsme do skal a těšili se na romantiku v přírodě. Kolem stanu nám ale v noci cosi dupalo a funělo. Naše fantazie pracovala naplno. Měli jsme čerstvě po maturitě, když jsme se s Jirkou brali. Brát jsme se nemuseli. Byli jsme romanticky založení, rádi jsme se toulali přírodou a poznávali naši krásnou zemi. Pocházeli jsme z malého města, naši rodiče měli domky

Květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka,“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost. Až budu dospělá, otevřu si to