Poznali jsme se na setkání turistů, tehdy jsem neměla tušení, jak mi ta chvíle ovlivní další život. Převrátil se mi naruby. Ale krásně... Nová kolegyně Šárka byla v mém věku, měla tři děti a sympatického manžela. Brzy jsme se všichni skamarádili a my dvě jsme začaly chodit s partou turistů na výšlapy. Mého muže hromadná turistika nebavila, raději šel s kamarády na fotbal a pivo. Manželství mé k

Možná jsem tak moc chtěla mít toho chlapa za muže, že jsem i proto samu sebe přesvědčovala, že se koní vlastně nebojím. Lež se mi vymstila. Mám z koní strach, přiznávám. Ano, teď už to naplno přiznávám sobě i každému, kdo se na to zeptá. Jenomže Davidovi jsem při našem seznámení zalhala. „Líbí se mi koně,“ řekla jsem, když mi položil přímou otázku, aby věděl, jak jsem na tom se vztahem k těmhle

Byla jsem vždycky toho názoru, že žena si musí chlapa vychovat a předělat k obrazu svému. Chvíli se mi to dařilo, poté jsem ale přestřelila. S Jindrou jsem strávila dva roky. Nebyl to žádný krasavec, nebyl ani bohatý, byl úplně obyčejný. Vlastně jsem ho původně nechtěla. Jeho rodina byli burani z vesnice. Hned po první návštěvě u nich jsem mu řekla svůj názor. Někteří jeho přátelé byli hrozn

Po tolika letech už bylo naše soužití bez vášně. Žili jsme spolu ze zvyku a zapomněli na své přednosti. Až najednou přišla událost, která probudila můj obdiv k muži. Tehdy byla zima otravná. Stejně jako naše manželství. Dlouhé, unylé, bez života a nových situací. Děti už byly dávno dospělé. Netrpělivě jsme s mužem vyhlíželi sluníčko a těšili se na jaro, až vyrazíme na chatičku. Na čerstvý vzduc

Tolik vtípků a poznámek na blondýny jsem už zažila, že je snad ani pořádně nevnímám. Nechává mě to klidnou. Jedině tak všechny smíšky potupím. Jako malá jsem si každou zmínku o hloupé nebo blbé blondýně brala strašně moc k srdci. Maminka mi to rozmlouvala, říkávala mi, že to je jenom závist, ale říkejte to malé holce, která ze všeho nejvíc chtěla vlasy havraní, aby se podobala ostatním. Přiš

Do vedlejšího bytu se přestěhovala prima sousedka s dcerou. Hned jsme si padly do oka i přes desetiletý věkový rozdíl. V té době mě už docela zrazovalo zdraví, a tak mi občas chyběla má obvyklá síla. Bohužel akční nálada mě neopouštěla, tak jsem doma stále něco kutila. Ivu bavila má kreativita, a tak mi občas ráda pomohla se stěhováním těžkých věcí, už jen proto, že jsme si u toho popovídaly.

Kamarádka a její muž se chystali do kulturního centra na přednášku o pěstování hmyzu a jeho konzumaci. Přemluvili mě, abych šla s nimi. Vyplatilo se mi to. Ke všemu hmyzovitému co leze, mám odpor, tedy kromě berušek, včel a motýlů. Když jsem viděla všelijaké bedýnky, ve kterých lezli červi, jak malí, tak pořádně velcí a tuční, cvrčci a kobylky, včetně švábů, oklepávala jsem se odporem, ještě př

Žena s dítětem si mezi muži nemůže příliš vybírat. Byla jsem ráda, když se objevil Petr. Ale nebyl romantik a neměl rád kočky. Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou, jaksi mimoděk, a abych pravdu řekla, trochu mě to zasáhlo. Správný chlap by přece měl mít rád zvířata, no že ano? Petr nesnášel kočky. Časem jsem nad tím mávla rukou. Ženská s dítětem si nemůže příliš vybírat. Na prince jsem čekal

Ta představa, že budu bába, byla pro mě strašlivá, přímo nepřijatelná. Začala jsem bojovat s časem, ale nakonec jsem to vzdala. Když nám syn oznamoval, že bude otcem, lekla jsem se. „Já budu babička?“ zhrozila jsem se. Ten večer jsem seděla na posteli a přemýšlela nad životem. „Chápeš to? Z tebe bude děda,“ stěžovala jsem si manželovi. „A já budu bába s šátkem!“ Ta představa mě strašila i ve

Byla na mě vždycky hodná a vlídná. Mnohokrát mi pomohla. Přesto jsem nemohla jednat jinak. Podvedla jsem ji! Byly jsme stejně staré, a někteří lidé dokonce tvrdili, že si jsme podobné. Já na to měla jiný názor. Švagrová Alena byla o hodně hezčí než já. Také drobná a hezky rostlá. Ale měla takový ten šmrnc, charisma, které jsem postrádala. Vídaly jsme se docela často, ale povídaly si jen o dětec