Můj muž si ničeho z toho, co jsem pro něj dělala, nevážil, nakonec mi utekl s milenkou. A tehdy jsem konečně začala naplno žít!

Manžel míval dokonalý servis. Navařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno. Jakživ si toho nevážil. Asi i proto byl stále takový zachovalý fešák – protože doma nedělal vůbec nic.

Dbal na to, aby se pěkně oblékal, ve společnosti byl jako ryba ve vodě, a tak není divu, že si našel milenku. Našim dcerám bylo v té době dvanáct a patnáct let. Možná si umíte představit, jak mi tehdy bylo.

Ta milenka byla cílevědomá a rychle manžela dohnala k rozvodu. Tehdy jsem si říkala, že nechci žádného chlapa ani vidět. Leda by byl opakem mého bývalého muže…

Nudný život

Pak jsem se seznámila s třídním učitelem starší dcery Andrejky. To byl chlap podle mého gusta. Byl milý, žádný ředitel zeměkoule jako můj manžel. Navíc jsme měli podobný životní příběh, doneslo se ke mně, že i on se rozvádí.

A proto jsem se na nadcházející třídní schůzku patřičně vyšňořila. A povedlo se, když třídní schůzka skončila, pozval mě na kávu. Vyprávěl mi o svém zkrachovalém manželství a já jemu o svém.

Shodli jsme se, že jeho žena a můj muž měli určité společné rysy, nestrpěli jakoukoli diskusi, nevážili si, co pro ně ten druhý dělá, a závěrem si oba našli jiné partnery, ač neměli důvod odcházet, jen si prostě chtěli zpestřit život.

Byli to nevděčníci, pohrdající obyčejným štěstím. „Teď si budou stavět štěstí na troskách svých rozbitých manželství, a to nemusí dopadnout dobře,“ upozornil třídní učitel mé dcery. Jmenoval se Roman.

A máš to!

Bála jsem se, co na náš vztah řeknou mé dcery, ale Roman si získal i je. Dostali jsme jejich požehnání, a za rok jsme se brali. Konečně jsem žila ve spokojené rodině.

Jakživa jsem to nezažila a musím říct, že je to krásné, vracet se do báječné domácí atmosféry. Roman mi se vším od začátku pomáhal, neváhal luxovat či mýt nádobí, dokonce i skvěle vaří.

Zažili a zažíváme spolu pěkné dny. Jednou jsme náhodou potkali mého bývalého muže s jeho milenkou, nyní již manželkou. Nevšimli si nás. Tlačila kočárek a on na ni křičel:

„Neříkej mi, že doma není navařeno! To si děláš srandu. Nic neděláš, jsi akorát doma s děckem, které beztak v jednom kuse spí, a ani nenavaříš?“ Mladá žena vrtěla hlavou a utírala si slzy. Máš, co jsi chtěla, řekla jsem si v duchu. Přesto mi jí bylo trochu líto.

Alena (66), Turnovsko