Najít milého životního partnera je určitě velmi těžký úkol. A někdy se to při nejlepší snaze nepovede. Mně se to kupříkladu nepodařilo, byla jsem svobodná matka. Zůstala jsem s dcerkou sama, partner zmizel zanedlouho poté, co jsem mu oznámila, že bude tatínkem. Bylo mi jí líto, vyrůstat bez otce není pro dívku jednoduché, připravilo ji to o spoustu radosti. Zato jsme k sobě ne­uvěřitelně přilnu

Když se dostala vnučka Hanička do problémů a lékaři i rodiče nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. V přírodě a mezi zvířaty přišla na jiné myšlenky. Krátce po základní škole se u mé vnučky Hany projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla uzavřená, v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. S věkem se to jen horšilo. Haně se v hlavě začal

Když mi bylo šedesát, myslela jsem si, že je můj život už pevně daný. Jenže pak přišla zpráva, která všechno změnila. Bydlela jsem v malém domku na kraji města, obklopená zahrádkou, kterou jsem léta pěstovala. Všechno bylo, jak má být. Klid, rutina, občas návštěva syna a vnoučat. Potom přišel šok! Měla jsem se vystěhovat! Netušila jsem, že mě čeká nový začátek plný radosti. Rozhodnutí mě zas

Nikdy jsem si nemyslela, že v mém věku ještě narazím na někoho, kdo mi obrátí život naruby. Dnes o ní mluvím jen jako o mrše. Milena vždy vystupovala jako žena, která ví, co chce. Byla upravená, vždy s nejnovějším účesem, uměla lidi pobavit, vtipkovala a vůbec působila velmi sebevědomě. Pro nás ostatní, šedé myšky po padesátce, byla jako zjevení a my ji skrytě, nebo i otevřeně obdivovaly. Um

Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového dopustím. Nejsem typ, co střídá chlapy nebo vede dvojí život. Ale najednou v tom jsem. A čím déle to trvá, tím víc se v tom topím a neumím se z toho vyvléct. S Petrem jsme se znali roky. Byl můj nadřízený v reklamní agentuře, kde jsem dělala grafičku. Skvěle jsme si rozuměli, ale byl to vždy jen profesionální vztah. On měl rodinu, já taky. Když odešel

Znaly jsme se od základky. Alena byla vždycky ta, která všechno organizovala, všechno věděla nejlíp a všechny kolem sebe ovládala. Dnes vím, že to byl jen začátek jejího celoživotního manipulování. Bohužel jsme si to uvědomily až příliš pozdě. Byla krásná, sebevědomá, vtipná. Když jsme se ve dvaceti rozhlížely po klucích, ona si vždycky vybírala první. „Tenhle je můj,“ řekla suverénně o nějakém

Většina žen říká, že by pro svoje děti dýchaly. Já jsem v sobě nikdy podobné pocity neměla. Říkají o mně, že jsem krkavčí matka. Mně to ale nevadí. S manželem jsme se potkali na jedné divoké party. Zdál se být do světa, tak jako já. Vždycky jsem si chtěla užívat, něco dokázat, hodně cestovat a hlavně se nevázat. To byl můj sen. Všichni mi tvrdili, že s narozením dítěte se všechno v ženě změní.

Je to hrozný pocit, když zjistíte, že vás už nikdo nepotřebuje, že jste zbyteční. Když mě ta úzkost přepadla, vstoupila mi do života bytost, která mi radost vrátila. Doufala jsem, že tuhle větu nikdy ne­uslyším: „Je mi líto, ale musíme snížit stavy.“ Šéfová se na mě dívala přes brýle a měla ten svůj bleděmodrý pohled hyeny nad mršinou. Sklonila jsem hlavu. Tohle jsem si nezasloužila. Manžel z m

Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu chvíli osaměla, neboť holky šly na řetízák, kde se mi dělá špatně, tro

Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak