Většina žen touží po tom najít si spolehlivého a hodného muže, po jehož boku prožije krásný život. Ne každé se to však vyplní.

Já jsem v mládí nebyla jiná. Chtěla jsem mít krásnou svatbu s mužem, se kterým budu napořád. To se mi ale nepodařilo a před oddávajícího úředníka jsem v životě vstoupila celkem čtyřikrát.

Mladická nerozvážnost

Svůj první delší vztah jsem prožila na gymnáziu. S klukem o rok starším jsem chodila rok, potom ještě jeden – a pak už jsem potkala Radka, svého prvního osudového partnera.

Byla to z mé strany opravdu velká a bláznivá láska, tak moc bláznivá, že jsem souhlasila se svatbou ještě ve čtvrtém ročníku na gymplu. Byli jsme koneckonců oba plnoletí. Brali jsme to možná spíš jako recesi nebo provokaci, do svatby nás nic nenutilo.

Ještě před maturitou jsme si zajistili obřad, kterého se zúčastnili pouze kamarád a kamarádka jako svědci. Doma z toho byli v šoku, když jsem jim to oznámila.

Matka mi vyčítala, že jsem si zbytečně zkazila život, protože takový vztah nevydrží a já už budu mít věčně cejch rozvedené ženy. Já jsem sice úspěšně odmaturovala, ale pak jsem si začala uvědomovat, jak ta svatba byla vlastně zbytečná.

Nemohli jsme s Radkem ani být spolu, nebylo kde bydlet. On potom odešel do Prahy studovat vysokou školu. Rozvedli jsme se po tři čtvrtě roce a jako důvod jsme uvedli mladickou nerozvážnost.

Nevěrník

Matka měla pravdu s tím cejchem rozvedené ženy. Tehdy se na to ještě dívalo přísně. Ani Luděk, můj druhý manžel, se na tuto informaci netvářil moc nadšeně, když jsem mu ji při našem seznámení řekla. Tentokrát mi ale manželství vydrželo sedm let.

Přivedla jsem na svět syna a myslela jsem si, že Luděk je ten pravý muž pro rodinu. Nebyl. Přišel šok v podobě jeho nevěry. Zjistila jsem, že mě podváděl vlastně po celou dobu, co jsme byli spolu. Pro mě to znamenalo skoro konec světa.

Následoval rozvod, který byl nevyhnutelný – s tou současnou milenkou čekal Luděk dítě. Dokázali jsme se rozumně dohodnout na podmínkách. Luděk se pak zanedlouho s těhotnou přítelkyní oženil. Mně trvalo dlouho, než jsem byla znovu schopná věřit nějakému muži.

Martina jsem poznala přes inzerát. Poměrně dlouho jsme se sbližovali, ale nakonec jsme dospěli k přesvědčení, že by nám spolu bylo dobře po zbytek života.

Přišlo odcizení

Moje první svatba byla vlastně jen recese, druhá pak vedená falešnou jistotou, že jsem našla toho pravého. Do třetí jsem se moc nehrnula. S Martinem jsme se k sobě sice sestěhovali, ale k veselce mě musel skutečně přemlouvat.

V pětatřiceti letech jsem pak neplánovaně přišla do jiného stavu. K synovi z druhého manželství tak přibyla malá sestřička. Bohužel ani s Martinem mi vztah nevyšel, ačkoliv jsme spolu byli dost dlouho.

V době, kdy se dcera osamostatnila a odešla na vysokou školu, jsme si uvědomili, že už si nemáme co říct. Bylo mi z té mé životní bilance trochu smutno: třikrát vdaná a třikrát rozvedená. To jsem neměla tušení, že do svatební síně vkročím ještě jednou.

Čtyřikrát a dost

V osmapadesáti jsem po letech znovu potkala Aleše, mého bývalého spolužáka ze základky. Dali jsme se dohromady. Po roce mě požádal o ruku a já nevěděla, co mám odpovědět. Připadalo mi to neuvěřitelné, že bych se provdala počtvrté, ale stalo se to.

Moje čtvrtá svatba připomínala tu první, také pouze ženich s nevěstou a dva svědci. Pevně věřím, že pátý pokus už nebude zapotřebí.

Petra M. (65), Náchod