Byl to velký sportovec, dokázal se točit ve svém kolotoči celou noc. Jednou nám utekl, ale to asi jen proto, aby vystrašil zloděje.
Když můj syn Tomáš přinesl Igora domů, ztropila jsem povyk, že žádnou krysu doma nechci! „To není krysa, ale potkan, mami,“ poučil mě synek a hrdě si nesl tu obludu do pokoje.
Představa, že budu sdílet byt s hlodavcem, a k tomu tak velkým, ve mně vzbuzovala odpor.
Budeš uklízet!
„Svůj pokoj si budeš uklízet sám!“ oznámila jsem synovi rázně. Ale věděla jsem, jakého nepořádku je schopen, tak mi bylo jasné, že mu dříve nebo později uklidím sama. Že to stejně nevydržím.
S nenávistí jsem si prohlížela tu hnusnou, velkou myš, která chroupala v kleci nějaké pochutiny, co jí tam syn nastrkal.
Klec jsem obcházela obloukem, jenže syn nebyl v čištění klece svého mazlíčka důsledný, a tak se mezi námi rozpoutala válka, že musí Igorovi klícku častěji čistit.
Ve tři ráno
Nejstrašnější bylo, že potkan mu z pokoje párkrát utekl a občas na mě odněkud vykoukl. Nesnášela jsem ho a doufala, že ho nakonec Tomáš někomu daruje, nebo se potkan zaběhne.
Igor ale u nás prosperoval, příšerně žral, ale zároveň také pilně cvičil, zejména v noci běhal ve svém kolotoči jako magor. Jednou se ale stalo něco, co nečekal nikdo. Igor se ukázal jako hrdina. Ten den nebyl k nalezení.
Marně jej syn lákal na různé dobrůtky. Igor se neukázal. Ve tři ráno se ale začaly ozývat z obýváku podivné zvuky, posléze rány a nakonec křik. Manžel vyskočil z postele. „Zloději!“ zašeptal vystrašeně.
Vyděšený lupič
Rychle volal policii. Telefon s pevnou linkou jsme měli naštěstí v ložnici. Přijeli okamžitě a zloděje chytili, vlastně do policejní hlídky nedopatřením vrazil sám, když vystrašeně prchal z našeho bytu. V obývacím pokoji bylo boží dopuštění.
Velké listy mé monstery, na kterou jsem byla tak hrdá, se povalovaly po zemi. Všechny překousané od Igora. Na lupiče to ale zapůsobilo.
Když na něj ve tmě začaly padat mohutné listy mé květiny a pak ho navíc ještě něco kouslo do ruky a ze tmy na něj svítily krvavě rudé oči synova mazlíka, propadl panice a dal se na útěk.
Tak nám potkan zachránil majetek. Od té chvíle jsem vzala Igora konečně na milost a odpustila mu i to, že zničil mou nádhernou monsteru.
Jitka (71), Zlínsko
