Byla tím vyhlášená! Nevím, jestli si tím něco dokazovala, nebo to byl jen její koníček, ale musela dostat každého muže v okolí. Toho mého jsem uhlídala.

Jmenovala se Bára a bydlela o patro výš v paneláku, kam jsme se s manželem a dcerkou přistěhovali. Až do té doby jsme bydleli u jeho rodičů, a nedělalo to dobrotu. Náš nový byt, i když byl malý, pro nás byl vysvobozením.

Už mi nebude nikdo koukat v kuchyni pod ruce a dirigovat, který hrnec mám vzít a na jaký sporák ho postavit. Tchyně byla strašná! Jenže náš nový domov mi brzy zhořkl. A mohla za to právě sousedka Bára.

Potkali jsme ji už druhý den, co jsme se zabydleli. Sešli jsme se u výtahu. Z výstřihu, který sahal pomalu až k pupíku, se jí drala obrovská prsa. Její dlouhé nohy zase odhalovala snad až příliš krátká sukně.

Hrozná pověst

Jak uviděla toho mého, už se na něj culila. Tahle ženská bude nebezpečná, blesklo mi hlavou. Sice jsem si byla jistá, že můj muž je slušný člověk, ale u chlapa ženská nikdy neví…

Když se pak ke mně doneslo od jiných sousedek, kolik mužů už Bára svedla a jakou má pověst, nabyla jsem přesvědčení, že její snahy musím utnout hned zpočátku.

Malá lest

Využila jsem první příležitost, jak navázat s Bárou přátelství. Čím blíže k ní budu, tím snadněji ji dostanu na lopatky.

S dcerou jsem se jí cpala každý den do bytu, povídala si s ní a říkala jí různá svá (většinou vymyšlená) tajemství.Tak jsem zjistila, jaká je její největší slabina. Bála se infekčních nemocí.

Jak jsem se to dozvěděla, chytla jsem se za srdce a začala jí vyprávět, jak před dvěma lety byl můj muž pracovně v Indii. Řádila tam lepra a já se od té chvíle strašně bojím, že ji můj muž má. „Jakou má inkubační dobu?“ zeptala se Bára okamžitě.

Bylo mi jasné, že se chytla. „To je strašná nemoc! Boláky na těle, maso odpadá!“ povídám, a Bára jen suše polkla. „Jakou to má inkubační dobu?“ zopakovala. „No právě!“ povídám já.

„Může to být klidně i dvacet let!“ Bára se tvářila nevěřícně. Nicméně si to vzápětí někde ověřila. Od té doby se vyhýbala nejen mému muži, ale i mně a mé dcerce.

Kristýna (60), Děčín