Sama jsem vychovávala čtyřletého syna. Někdy to byla pořádná jízda. Jako tehdy, když se v nestřeženém okamžiku ztratil v obchodním centru. Můj syn David se totiž rozhodl, že si se mnou zahraje na schovávanou. Zatímco on to bral jako dobrodružnou hru a zábavu, já byla na omdlení. A nikdy by mě nenapadlo, jak taková šílená situace může dopadnout. Energické dítě Po rozvodu jsem to neměla jed

Až před několika lety jsem našla toho pravého. Do padesáti jsem hledala marně. Jeden partner byl horší než druhý. Konečně jsem šťastná! Vdala jsem se v osmnácti. Nebylo to ale tak brzy, polovina spolužaček ze základky už jezdila s kočárkem. Nejraději bych bývala studovala, toužila jsem cestovat, stát se letuškou. Neměla jsem ale šanci. Doma už koukali, abych vypadla z domova a rodila děti. Byl

Bydleli jsme na samotě, jako malá holčička jsem musela jeden čas chodit domů sama. Ošklivou samotou. Hodně jsem se bála. Najednou se na pešině objevil doprovod. Dříve to tak bývalo...Pro malého školáka nechodil nikdo z rodiny, aby ho odvedl domů. Když jsem nastoupila do první třídy, babička mě vodila do školy měsíc, pak se jednoho dne se mnou před školou rozloučila slovy: „Jsi šikovná, domů to

Ve chvíli, kdy jsem už nečekala, že mou špatnou náladu něco změní, se začaly dít věci... Pochopila jsem, že člověk nemá ztrácet naději. Celý život jsem pracovala jako učitelka na první stupni. Vždycky jsem kolem sebe měla spoustu dětí. Díky své lásce k nim jsem si s manželem pořídila děti čtyři. Tři dcery a syna jsme vychovali dobře, nejstarší dcera měla maturitu na zdrávce, druhá byla cukrářka

Můj manžel vždy rád jedl, ale byl celý život v pohybu. Ale od té doby, co přestal sportovat, šla jeho váha nezadržitelně nahoru. Sotva se valil! Když jsme zůstali s manželem sami bez dětí, začali jsme se trochu nudit. Já moc ráda vařila a manžel zase rád jedl. Zkoušeli jsme nejnovější recepty a pekli nejrůznější moučníky. Moc nás to bavilo. A asi vám nemusím povídat, k čemu tedy náš společný ko

Pracuji jako úřednice v malé firmě. Mám roky praxe a myslela jsem si, že po tolika letech v kanceláři mě už nic nepřekvapí. Opak byl pravdou. Do firmy totiž nastoupila Lenka, která dokázala obrátit náš pracovní život vzhůru nohama. Lenku jsme přijali před rokem. Byla nová, plná energie, s širokým úsměvem a slibem, že „vše zvládne“. Na první pohled působila jako ideální kolegyně, vždy ochotná, k

Nemám ráda kolotoče a houpačky, a tak jsem namísto toho, abych navštívila pouť, doma vařila. Ale můj muž se začal chovat podivně. Když přijeli kolotočáři, byl to pro obyvatele našeho městečka impulz, aby zamkli dcery na deset západů. Můj muž Ivan znervózněl, když se na náměstíčku rozezněly z reproduktorů odrhovačky a rozblikala světýlka, viditelná z dálky. Vědělo se, že kolotočáři jsou na že

Když se přestěhujete na nové místo, naučte se lidi dobře znát. Zejména na vsi. Jinak se i dobře míněný skutek může ošklivě obrátit proti vám. Na vesnici jsme se přistěhovali po tom, co se narodil náš syn Jiřík. Podědili jsme domek po prarodičích. Muselo se do něj hodně investovat, ale my jsme se práce nebáli. Těšila jsem se, jak budu pěstovat na zahrádce zeleninu a ovoce, chovat králíky a slepi

Letos jsme se rozhodly se švagrovou vzít dovolenou do svých rukou a naplánovaly jsme pořádné dobrodružství pro nás čtyři. Nechtělo se nám trávit dovolenou jako každý rok. „Budeme zase jen na chalupě pít víno a říkat si, že příští rok někam vyrazíme,“ smála se Eva, moje švagrová a kamarádka v jednom. Vše jsme odkládali Dvacet let se známe, dvacet let se s našimi muži, mým Pavlem a jejím Ol

Žiji v malém městě, kde se všichni známe jako rodina. Nebo jsem si to myslela, dokud mě moje sousedka Věra nepodrazila. S Věrou jsme byly sousedky přes dvacet let. Ona byla o pár let mladší, vždy usměvavá, pořád něco zařizovala, ať už šlo o květiny na zahrádku, nebo organizaci sousedských oslav. Když mi před třemi lety zemřel manžel, Věra mi hodně pomohla. Nosila mi polévky, povídaly jsme si