Než jsem otěhotněla, rozhodli jsme se s přítelem, že si zaletíme na romantický prodloužený víkend do Paříže. Tedy s prohlídkami památek, nákupy, romantickými snídaněmi v kavárnách. S vínem i vybraným jídlem. Byla jsem natěšená jako blecha a nemohla se dočkat, až konečně uvidím Louvre, katedrálu Notre Dame, Eiffelovu věž. Nikdy jsem totiž v hlavním městě Francie nebyla, ale toužila jsem po tom u

Nedokážu se smířit s tím, že pokrok letí kupředu, zatímco já stárnu a nikam se neposouvám. Toužím být moderní babička a udělám pro to cokoli! Byla jsem vždycky nakloněná všemu novému a nebránila se technickým vymoženostem. Proto mě trápilo, že se neumím poprat s chytrými mobily. Počítač s internetem jsem sice doma měla, ale jediné, co jsem zvládala, bylo posílat maily. To bylo málo! Asi před pě

Znaly jsme se od školky a v dospělosti jsme si spolu pořídily kavárnu. Po letech jsme se pohádaly a strašně si ublížily. Čas vše naštěstí spravil. Od chvíle, kam naše paměť sahá, jsme se kamarádily a plánovaly společnou budoucnost. Když jsme se dostaly na stejnou střední školu, na hotelovku, tak jsme si vysnily, jak si spolu jednou pořídíme cukrárnu! Budeme si samy péct cukroví, dělat zmrzlinov

Miluji milostné příběhy. Vždy mi připadaly vzrušující. Proč? Možná jsem sama žila nudný život. Do jisté doby. Je to vlastně smutné, když překročíte padesátku, máte pocit, že roky žijete vedle nesprávného muže a čekáte na rozuzlení, které se děje v telenovelách. Na dnešní poměry jsem se vdávala brzy. Podle zvyklostí za minulého režimu. Bylo mi 25 let, když jsem stála před oltářem a slíbila jsem

Alkohol se mi zprotivil, když mě kdysi na jedné oslavě ranila kamarádka a ponížila mě před ostatními. Dodnes nerada slavím a zcela se tomu i po tolika letech vyhýbám, protože už nikdy nechci zažít takové ponížení. Když mi bylo šestnáct, máma mi dovolila odjet na oslavu narozenin k rodičům mé tehdy nejlepší kamarádky ze třídy. Naši rodiče se také znali, proto se o mě výjimečně nebáli. Do té doby

S Blankou jsem se seznámila hned první den na vysoké. Dali nás na koleji do jednoho pokoje a sedly jsme si kupodivu okamžitě. Ještě ten večer jsme vyrazily na pivo a náš pokoj jsem pokřtila nocí strávenou na záchodě. Brzy jsem pochopila, že Blanka není úplně šťastný člověk. Než nastoupila na univerzitu, žila s mámou, která hodně pracovala, hodně pila a málo se jí věnovala, a z několika jejích n

Po rozvodu jsem byla v koncích. Děti už měly svůj život a já si se svou osamělostí nedokázala poradit. Řešení kolegyně ale bylo cestou do pekla. Rodičům bylo už ke čtyřiceti, když jsem se narodila. Předtím jim zemřel na leukémii můj desetiletý bratr. Já jsem přišla na svět dva dny po pátém výročí jeho smrti. Už ani nedoufali, že by se jim ještě poštěstilo mít dítě. Já pro ně byla něco jako zázr

Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem stejně nebo alespoň za stejné peníze. Jsou to vydřiduchové Nyní, když jso

Vždy jsem se o svůj vzhled starala sama. Chodit po salonech je jen pro zhýčkané dámičky. Teď jsem však poznala kouzlo nepoznané péče! Celý život jsem na sobě šetřila, nikdy jsem o sebe nenechala pečovat a myslela si, že mi je jen ke cti, že neutrácím a ještě se na mě dá dívat. Až po padesátce jsem poznala, jaké to je nechat se trochu rozmazlovat a že si to my, ženy, zasloužíme. Kadeřnice byl

Zvědavá sousedka nás nenechala na pokoji ani na maličkou chvilku. Nic jí neuniklo, o všem musela vědět. Připadali jsme si s manželem, jako bychom byli pod dohledem. Vypadala jako neviňátko. Usměvavá, hovorná a také docela pohledná. V hezké domácí zástěrce a s fialovými nakadeřenými vlasy, sepnutými do drdůlku. Budila dojem takové té babičkovské nevinnosti. Nikdo by do ní neřekl, jaká je to čaro