Seznámila jsem se s mladším mužem a trochu jsem se toho obávala. Co když mu budou vadit moje vrásky a kila navíc?
Ovdověla jsem a zůstala sama s dospívající dcerou. Byla nešťastná, otcova smrt ji zdrtila, do toho s ní lomcovala puberta. Zhoršila se ve škole, chodila pozdě domů, toulala se bůhvíkde. Byla jsem na prášky.
Radost žádná
Někdy mě napadlo, že takhle to bude napořád: budu osamělá a budu řešit jednu nepříjemnost za druhou. Kde zůstala radost ze života? Už jsem ani nevěděla, co to je. Jednou mě, naprosto výjimečně, vytáhla kamarádka Soňa po práci na skleničku.
Příjemný chlapík od sousedního stolu mi objednal další drink, a když jsme se pak chystaly odejít, zastoupil mi cestu. „Ještě jednu skleničku, nebo se mi už nechce zůstat na tomto světě,“ požádal. Soňa utekla se slovy, ať si nešlapu po štěstí. „Tak ale jenom jednu,“ souhlasila jsem.
Čtyřicítka na krku
Byl to překvapivě příjemný večer. Až na to, že se ukázalo, že mému společníkovi je jen třicet. „Mně je pětatřicet, páni, tak vy jste o dost mladší,“ konstatovala jsem po chvíli napjatého ticha.
Lhala jsem, bylo mi skoro čtyřicet, jen jsem se to neodvážila přiznat. „Budeme si rozumět bez ohledu na věk,“ ujistil mě. „Navíc vypadáte sotva na devatenáct.“ Krásně se s ním povídalo.
Byl svobodný, prý s někým roky chodil, měli před svatbou, ale ona si to rozmyslela. „Zaplať pánbůh, nehodili bychom se k sobě,“ dodal. Nemohla jsem usnout, myslela jsem na něj celou noc. Zavolal hned ráno.
Pozval mě na piknik, stavil se pro mě autem, vezl všechno, piknikový košík, lahev vína, pečené kuře, opečené brambůrky, hroznové víno. Taky zahradní rozkládací nábytek, talíře, ubrus, ubrousky a příbory. Zamilovala jsem se jako malá holka.
Dva lháři
Když nás však jednoho pochmurného dne potkala ruku v ruce moje švadlena, nazítří mi povídá: „Toho hocha znám, bydlí u nás v domě.“ Zčervenala jsem: „Já vím, že je o dost mladší, je mu teprve třicet.“
Vyprskla: „Kdepak třicet! Sedmadvacet mu je.“ Skončím to, rozhodla jsem se. Časem bych vedle něj vypadala jako jeho matka. Navíc je to lhář. Stejně jako já. Přidal si tři roky, já si čtyři ubrala. My jsme ale parta!
Přiběhla jsem do zahradní restaurace, kde jsme měli rande, a všechno to na něj vychrlila. Místo toho, aby se kál, se rozesmál. „Náhodou je to docela legrace,“ usadil mě. „Nechceme o sebe přijít, tak trošku překrucujeme fakta, no a co?“ Úplně mě odzbrojil.
Je to kliďas se smyslem pro humor, zvládl i vychovat tu moji nesnesitelnou puberťačku. Na moje nářky, že mám vrásky, reaguje slovy: „Zhasni, a nebudou vidět.“
Klára T. (67), Kutná Hora
