Myslím si, že dokážu vyjít s každým. Před lety jsem ale zjistila, díky nové kolegyni, že to vždycky nejde. Musela jsem na ni použít pořádnou podpásovku. Když nastoupila Aneta k nám do kanceláře, vypadalo to, že perfektně zapadne. Už po měsíci jsem si ale všimla, že se za jejím kamarádským chováním skrývá plán, jak přehodit co nejvíc práce na ostatní. Když jí došlo, že jsem ji prokoukla, její př

Stačil jeden telefonát a já se pak nemohla několik let zbavit podivného chlapa, který mě zasypával nadávkami i lichotkami. Byla jsem studentka a seděla tenkrát na přepážce jedné cestovní kanceláře v příletové hale na letišti. Jednalo se o skvělý přivýdělek. Byla jsem ráda, že se ve volných chvilkách ještě stíhám učit. Sousředila jsem se jen na práci a na školu a byla jsem tam celkově moc spoko

Využili této tradice, aby se vloudili do bytu a kradli. Narazili ale na našeho statečného Ferda, který je z domu vyprovodil. Už od začátku roku se všichni těšíme na Tři krále, kteří zaklepou na dveře a předvedou se v celé své kráse. Pro tento účel máme vždycky připraveno občerstvení, chlebíčky a naši domácí hruškovici. Je to taková naše oblíbená zábava na vesnici. Všichni k nám chodí rádi, ti sta

Po smrti manžela jsem si našla ženatého. Čekala jsem na něho roky a věřila, že spolu jednou budeme. Když po dvaceti letech odešel od ženy, už mi to bylo jedno. Manžel byl moje velká láska, byl to skvělý, pracovitý člověk. Nebylo člověka, který by ho neměl rád . Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. Zabil se v autě. Nebýt syna, kterému tehdy bylo pět let, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním. Z

Svému štěstí jsem šla naproti. Obeslala jsem spoustu seznamek a nakonec se na sociální síti seznámila se sympaťákem. Psali jsme si denně a věděli o sobě úplně všechno. Jen jedno jsem musela zatajit. Svůj velký nos! Nesnášela jsem samotu a ještě víc svoji prohru. Manžel mě opustil kvůli starší a ošklivější ženě. Možná to zní dětinsky, nebo rovnou úplně směšně, ale mě to vadilo víc, než kdyby si na

O svatbě ve velkém stylu jsem snila celé roky. Když jsem se konečně dočkala, zmocnil se mě strach. Jediným řešením byl útěk! S přítelem jsem žila už dlouhých sedm let. Za ty roky jsem ho poznala dokonale. Jako každý měl nějaké ty mouchy a drobné chybičky, jenže, kdo je nemá! Kladné vlastnosti ale vždycky převážily. Radost jen na chvíli „Ráda bych si tě vzala, Viléme,“ nadhodila jsem občas. Můj

Nejsme si podobné, ale přesto nám to už dlouho prochází. S kamarádkou si vyměníme identitu a předstíráme, že jsme ta druhá. Vlastně se to přihodilo úplně náhodou. To když měla jít moje nejlepší kamarádka na nějaké zkoušky. Nařídili jí to v práci a půl roku studovala jen po internetu. Poslali jí text, ona se ho naučila a zodpověděla pár otázek, které jim poslala. Myslela, že je to všechno, ale ou

Když mě můj drahý manžel umřel, myslela jsem, že je to už konec. Konec všeho. Neměla jsem ani ponětí, co budu na tom světě sama dělat. Rychle ještě zavřít cestovní tašku, hodit batoh na záda. Helena už netrpělivě houká před domem. Jedeme na tři dny na Šumavu. Za krásnými divokými zvířaty. Tak moc se těším. Opatrně pokládám batoh s fotoaparátem na sedačku vedle sebe. Nikdy by mě tohle v životě nen

Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že pěstuji marihuanu. Vyrábím z ní podle babiččina starého receptu účinnou mastičku, kterou zásobuji všechny svoje kamarádky. Kdyby to prasklo, budu mít problém. Hodně jsem se vyděsila, když jsem se pátrání po tom, co by mi hrozilo, trochu víc věnovala. Původně jsem si říkala, co by si na mě kdo vzal. Šedesátnice, učitelka přírodopisu v důchodu… Ale pak jsem si roz

Nebylo by na tom nic tak divného, mít známost s šéfovým synem. Jenže, šéf mě nenáviděl a jeho syn byl skoro o třicet let starší! Hned po maturitě jsem nastoupila na Městský úřad jako recepční. No, spíš taková holka pro všechno. Prostě, někam doběhnout, nakoupit chlebíčky nebo kytku pro nějaké papaláše, vyzvednout něco na poště a tak. Spousta maličkostí, které nikomu nenáleží a nikdo na ně nemá ča