Za poslední tři roky jsem přibrala dvacet kilo. Můj partner je mou tloušťkou znechucený, denně od něj slyším posměšky a narážky na mou váhu. Když nezhubnu, končíme. Buď do půl roku zhubnu aspoň deset kilo, nebo si můžu balit kufry. On prý se mnou už dál nebude. S Jaroslavem jsme spolu necelých deset let. On je rozvedený a má děti. Bydlení i s jeho rodiči Já dlouho žila s přítelem, se kter

Láska vás může nečekaně přepadnout v každém věku. Je dobré se tomu nebránit, ať si okolí klidně říká, co chce. Vzácný je totiž každý den. Když jsem se před čtyřmi roky dostala do penzionu pro seniory, myslela jsem si, že je to můj definitivní konec. Dlouhou dobu jsem žila sice sama, ale ne osamělá. Pohybovala jsem se mezi lidmi různého věku a dělalo mi to dobře. Najednou jsem se ocitla mezi

Zvířata jsou někdy moudřejší než lidé. Často vás nejen rozveselí, ale i vám pomohou, nebo dokonce zachrání život. Bertík se roztomile rozvaluje ve svém novém pelíšku a spokojeně pochrupuje. Koukám se na to obdivuhodné zvířátko. Je to taková pouliční směska. Vzhledově tedy nic moc, ale charakter a odvaha mu rozhodně nechybí. Jsem šťastná, že ho mám. Už dlouho jsem si ho přála. Vytvořím mu dom

Jsme sice starší, ale máme zkušenosti, mladí nám ovšem nedopřejí sluchu. Všechno vědí přece nejlíp. Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Náš Venca je takový ten kluk, který se rád baví a užívá si života. Někdy je sice na facku jako každý sedmnáctiletý kluk, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný kluk. Jen momentálně v pubertě. Ve světě hudby

Dělala jsem to opravdu v dobré víře. Bála jsem se především o dceru a měla strach z jejího otce. To ale asi není ta správná omluva. Dcera mi přinesla ohřátý oběd a postavila ho přede mě na stůl. Nemám hlad a ani chuť. Proč jíst? Nic už nemá smysl a mně se nechce ani žít. Deprese mě přepadá po každé další chemoterapii. Ještě před dvěma roky bych takto vůbec neuvažovala. Byla jsem plná chuti d

I ten nejsympatičtěji vyhlížející člověk může být ve skutečnosti pěkný darebák. Někteří lidé prostě klamou tělem, tak jako pan Viktor. Policista chápavě pokyvuje hlavou, ale nemá pro mě moc dobré zprávy. Dokázat, že jsem byla okradená, bude velmi těžké. Jde totiž o pouhé tvrzení proti tvrzení a důkazy žádné neexistují. Ten darebák Viktor dokázal všechny stopy zahladit. A ještě ze mě udělat hyst

Ten poslední den v roce mi byl čert dlužný! Kdyby to šlo, ten proklatý mejdan bych vymazala ze svého života. Budu muset pykat až do smrti? Je to už třicet let, taková věc se ale nezapomíná! „Míšo, Honza k nám letos přijede. Rozešel se s holkou a je z toho špatný, potřebuje odreagování,“ oznámil mi manžel. Honza byl jeho syn z prvního vztahu. Znala jsem ho odmalička. Teď byl dospělý a za otcem j

Také přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Otázka je, co pak dál... Definitivně se rozejít, nebo hledat cestu k odpuštění? Musí o to ovšem stát obě strany. Telefon chvíli vyzvání, pak v něm cvakne a ticho. Sylva mi hovor opět „vytípla“. Zdravý rozum mi napovídá, že to nemá smysl zkoušet dál. Kamarádka je prostě zaťatá, i když by to mělo být naopak. Ta poškozená jsem já! Dvě důvěrnice S

Po dvacetiletém manželství mě jednoho dne manžel postavil před hotovou věc. Má milenku a nehodlá se jí vzdát. Ani ho nezajímalo, co já na to. Zkusila jsem bojovat. Bylo to marné. Nejhorší bylo, že přestože měl můj manžel poměr, nechtěla jsem ho jen tak nechat jít. „Miluji ho a nemohu dovolit, aby mi ho vzala jiná žena,“ byla jediná věc, která mě napadla. Pustila jsem se do boje, který byl pravd

Syn se oženil do ciziny, od té doby se málo vídáme. Vnuka znám hlavně z fotografií. Dost těžko to snáším. Nejsmutnější je samota. Vždycky jsem se jí bála jako moru, s léty čím dál víc. Nechápu, čím jsem si ji zasloužila. Byla jsem, myslím, docela dobrá máma. Syna skoro nevídám ne proto, že by mezi námi panovaly špatné vztahy – oženil se do ciziny. Když to dobře dopadne, setkáme se jednou, na