Mireček napsal dopis Ježíškovi. Položili jsme ho za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde listonoši v nažehlených uniformách shromažďují listy od dětí. Bylo mu šest a půl a pořád věřil na Ježíška. Asi proto, že ještě nechodil do školy a světaznalejší a cyničtější chlapečkové mu nestihli prozradit, že je Ježíšek lež jako věž. Netušila jsem, co Mireček odpoví, položím-li mu obligát

Pukni, směšný panáku, říkala jsem si kdykoli jsem ho míjela. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane mým mužem i mým největším trápením. Byli jsme spolužáci z vysoké školy, ale během studií jsme si nikterak blízcí nebyli. Jeden druhému jsme se tajně posmívali. On byl typický synek z bohaté rodiny, samí doktoři a právníci, měl všechno, na co si pomyslel, a připadal mi nadutý. Domnívala jsem se, že

Celý život mě pronásleduje špatné svědomí a výčitky, jestli jsem udělala opravdu vše pro to, abych zabránila tragickému osudu naší rodiny. A všemu, co následovalo. Trochu s tím kočárkem manévruji. Nejsem na ty nové, moderní vymoženosti prostě zvyklá. Když jsem vozila mého Péťu, šlo mi to raz dva. Teď bych si potřebovala obnovit řidičák na dětské kočárky. Ale malý Daniel si i při tom kodrcání

S Petrou jsme se znaly od dětství. Vlastně už v kočárku. A teď tu najednou není. Moje jediná, opravdová, úžasná kamarádka. Nemohu se z toho vzpamatovat. Každý den musím jít kolem. Nejde to jinak. Už jsem to zkoušela oklikou přes pole, ale musela jsem se vrátit. Každý den vidím ten barák s krásnými květinami za okny, úžasně upravenou zahradou. Do plotu sestřihané ovocné stromy, zeleninové záh

S chlapy jsem měla špatnou zkušenost. Bývalý manžel mě podváděl a další přítel jakbysmet. Když jsem poznala Jirku, rozhodla jsem se, že si ho napřed prověřím! Když jsem poznala Jirku, věřila jsem, že by nám vztah mohl vydržet. Zdálo se mi, že můj vztah s ním je docela o něčem jiném než mé předchozí dva. „Co když se mi to ale jen zdá?“ vrtalo mi hlavou. U svého bývalého manžela jsem byla přes

Po odchodu dětí z domova se naše manželství rychle zhroutilo! S manželem jsme zapomněli na budoucnost a ta nás bohužel tvrdě dostihla. Dlouhá léta jsem žila v mylném domnění, že moje manželství je něčím, co je dáno jednou provždy. Neměli jsme s Richardem žádné problémy, nehádali jsme se, dokázali jsme vždycky najít kompromis. Nepotřebovali jsme být jeden druhému nevěrný a hledat jinde něco,

Nebyla jsem špatná máma, moje jediné dítě pro mě bylo vždy na prvním místě. Nevděk jsem si nezasloužila. Nezavolá mi ani na Štědrý den. Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve stáří sama. Mám sice jen jediného syna, ale měli jsme spolu krásný vztah. Vdávala jsem se na svou dobu pozdě, ve třiceti. Nikdy jsem ani nezapochybovala, že Rudolf je ten pravý. Byli jsme šťastní. Nic nám nechybělo, ani ten

Procházky pod noční oblohou, sladká slůvka o štěstí, které nás potkalo. Přesně takhle jsem si plánovala svou báječnou a ničím neposkvrněnou budoucnost. Seznámili jsme se s Davidem díky mé kamarádce a zároveň jeho sestřenici, za kterou jsem se jednou o prázdninách vydala na návštěvu. Právě jsem dokončila střední školu a chystala se na vysokou. Byla jsem zvyklá, že mi věci vycházely. Rodiče mne p

Milovala jsem lesní stezky, útěky před deštěm do polorozpadlých chatek vonících dřevem, večery u praskajícího dřeva táboráku i usínání ve spacáku pod borovicemi. Tramping je toulání. Je svobodný jako voda v řece Svratce. Takoví jsme byli. Dnes to nechápu, odnesla bych to zápalem plic a bolestí páteře, ale spávala jsem v lese ba i na podzim, kdy teploty klesaly málem k nule a vlhké jehličí, spad

Co mně paměť sahá, rodiče spolu mluvili vždy jen laskavě a zdvořile. Nepamatuji jedinou hádku. Nikdo z nich jakživ nezvýšil hlas. Povídá se, že se nad manželstvím smráká, moderní doba této instituci nepřeje. Ženy a muži už neumějí žít spolu, i proto, že vlastně nemusejí. Ženy se dokážou uživit a muži se o sebe postarat se vším všudy, díky dokonalým pračkám, ledničkám a mikrovlnkám. Je mi z toho