Kdykoliv se vracím do svého rodiště, musím myslet na osudný den, kdy předčasně zemřela moje nejlepší kamarádka. A pořád to bolí. Pocit viny je stejný jako v osudný den. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku Janu. Ta měla ještě o dva roky staršího bratra Miloše. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k němu změnily. Poprvé v životě js

Bylo mi devatenáct, když jsem se zamilovala. Byl to on. Marek. Jiný než ostatní kluci, které jsem znala. Ale mamince se nelíbil. Měl v sobě něco tajemného. Něco, co mě přitahovalo. Bylo to, jako bych našla svou druhou polovinu, a to mě úplně zasáhlo. Má maminka však měla jiný názor. Vždy byla přísná, ale také ochranná, a Marek se jí zkrátka nezdál. Cítila jsem její poznámky jako tlak, ale zárov

Byla jsem tak moc nešťastná, a v té nejtěžší chvíli jsem si své zoufalství vylila na své jediné dceři. Najdu někdy sílu, abych se jí omluvila? Měla jsem dvě úžasné děti. A byla jsem na ně pyšná. Byli jsme šťastná rodina, i když o žádné velké lásce mezi mnou a mým mužem nemohla být řeč. Byl to ale člověk, kterému jsem věřila a vážila si ho. Pak ale přišel problém, se kterým nikdo nepočítal. Syno

Po bouřlivém rozvodu jsem se přestěhovala a našla si novou práci. Můj šéf se o mě od začátku očividně zajímal a mně rozhodně nebyl lhostejný. Radim byl velký fešák a točila se kolem něj spousta mých kolegyň. Byl tu však jeden problém. Radim byl ženatý a měl dvě dcery. Na mě naléhal čím dál více, a ačkoliv o něj ostatní kolegyně projevovaly větší zájem, za potvoru, co svádí ženatého muže, jsem b

Přišla jsem tragicky o maminku a její náhrada, kterou přivedl domů tatínek, má macecha, ovlivnila můj život víc, než jsem chtěla. Bohužel ve špatném smyslu. Když mi bylo pět let, má maminka zemřela. Vzpomínky na ni mám sice rozmazané, ale vím, že byla láskyplná osoba. Ona mi ukázala, jaké to je mít rád a vytvářet pohodu a teplo domova. A pak najednou nebyla. Já zůstala sama s tátou. Teta? Má

Před více než 30 lety zmizela. Má sestra. Netušila jsem proč, máma mi nic neřekla. A to mne poznamenalo. Ivana byla vždycky mým středem, mou oporou. Starší ségra. Když jsme byly malé, dělaly jsme všechno spolu. Hrály jsme si v zahradě, smály jsme se, plánovaly si budoucnost. A pak, jednoho dne, odešla. Nevěděla jsem, kam. Rozvod rodičů Naši byli rozvedení. Už jako malá jsem vnímala, že ot

Zpočátku se to zdálo jako sen, který se splnil, a mnohé ženy mi i záviděly. Tři děti, milující manžel, spokojená rodina. Jenže pak mi to osud všechno bral. Připadala jsem si jako neporazitelná. Měla jsem děti, muže a dům, který jsem milovala. Můj život byl zkrátka pohodlný a krásný. Ale až do chvíle, než přišel ten telefonát. Ten změnil vše. „Přivezli Adama,“ slyšela jsem našeho známého, který

Dcera s vnukem za námi jezdí jenom jednou za rok. Chtěli jsme mít doma něco roztomilého a hravého, a tak jsme si pořídili Maxe. Máme s mým mužem spokojené manželství, malý domeček, zahrádku a pejska. Tedy měli jsme pejska. Byl to jezevčík, jmenoval se Max. Žijeme si poklidně. Moc lidí za námi nechodí. Dcera s manželem a vnuk žijí v cizině, přijedou na Vánoce, pak je zas do dalších Vánoc nevidím

Pohádali jsme se kvůli malichernosti a rozešli se ten den ve zlém. Byla to chyba. Nikdy totiž nevíte, jestli to nejsou vaše poslední společné chvilky. Moje moudrá babička vždycky říkávala, že i když se večer s někým pohádáme, nejpozději ráno bychom se měli udobřit a pak rozloučit v dobrém. To kdyby se domů už večer jeden z nás nevrátil. Nebrala jsem tyhle její životní rady úplně vážně, až přiše

Byla to jedna z těch nocí, kdy všechno bylo v nebývalém klidu. Seděla jsem na gauči, když mi přišla zpráva od Markéty. Chtěla zmizet. Markéta se dlouhodobě trápila. Prošla si nehezkým vztahem, práce ji nebavila, stále tvrdila, že přežívá a neví, jak dál. Až tu noc mi přišla zpráva: „Tak jsem to udělala. Právě jsem si koupila letenku do Austrálie. Chci tam začít znovu a jinak. Připadám si tad