Ještě před čtyřmi měsíci jsme žili normální život. Manžel byl zdravý a plný energie. Dnes bojuje o život. Nikdy by mě nenapadlo, že se jeho svět tak rychle převrátí. Manžel byl člověk, který nikdy nebyl nemocný. Nezastavil se, vždy byl aktivní, běhal, jezdil na kole, miloval život. Když si ale začal stěžovat na bolesti v břiše, myslela jsem si, že to bude jen nějaký menší problém, nějaké zažíva

Je to už dávno, ale pořád si pamatuji, jak těžké to pro ni bylo. Moje kamarádka Petra byla vždy tak srdečná. Sama ale prožívala bolest, kterou neunesla. Když se ohlédnu zpět, mám pocit, jako bych byla svědkem něčeho, co se stalo teprve včera. Pořád dokola si říkám, jak jsem měla něco udělat jinak, abych jí pomohla. Aby tu byla se mnou i dnes. Moje kamarádka mi dala možnost být její oporou v

První nečekaná rána v mém dosud pohádkovém životě přišla, když jsem zjistila, že manžel má milenku. To byla ale jen ta první z řady ran. Druhá přišla, když jsem zjistila, že se s tou ženou vídal už dlouhé měsíce a žil s námi oběma. A třetí, když se ukázalo, že ona je jen o pár let starší než naše dcera. Zůstala jsem sama v domě, který jsme spolu postavili. Zdi byly plné vzpomínek. Nemohla jsem

Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší! Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička? Prázdný pokoj Nebyla to

Měla jsem těžký život, ale se ctí jsem to vydržela. Tchyně se ke mně chovala všelijak, manžel pil. Ovšem syn se naštěstí vydařil. Soužití s tchyní nebylo nic, na co bych ráda vzpomínala. Nějakou dobu jsme v jejím malém rodinném domku s manželem i bydleli. Nedalo se to vydržet. Byla to absolutní velitelka. Jakmile jste řekli, udělali nebo si, řečeno jen s malou nadsázkou, pomysleli cokoli jiného

Jako malá holčička jsem si myslela, že jsou dospělí vyrovnaní, chápaví a rozumní. Během rozvodu rodičů jsem zjistila opak. Byla jsem malá, když se naši rozváděli. Trvalo to dlouho, skoro tři roky, na začátku mi bylo deset, a když to peklo pomalu končilo, tak málem už třináct. Nejhorší roky mého života. Naši nebyli úplně hloupí, tušili, že se trápím, proto mě co nejčastěji vozili k babičce. Nako

Stalo se to před několika lety. Vnučka Karolína se začala měnit. Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí tragicky. Moje milované děvče, které jsem vychovávala od jejího dětství, začala být jiná. Ona, která mi vždy přinášela radost. Byla to veselá a chytrá holka. Najednou se mi ale začala vzdalovat. Začala trávit více času s nějakými novými kamarády a její chování se změnilo. Pořád jsem si říkala, ž

Bylo mi skoro čtyřicet, když jsem se setkala s Jaroslavem. Byla jsem osamělá, už jsem nedoufala v lásku. Jarda byl vdovec, staral se o dvě děti, Aničku a Tomáše, ale pro mě to nebyl problém. Milovala jsem je už od první chvíle. A myslela jsem, že jsme si všichni sedli. Po smrti Jardy se ukázalo, co ty dětičky roky skrývaly. Nový domov a začátek Po svatbě jsme se přestěhovali do domu na ok

Celý život jsem pracovala v kanceláři. Prošla jsem několika firmami, ale většinu svého profesního života jsem strávila na jednom místě. Práce mě bavila, měli jsme kolektiv, který jsem si nemohla vynachválit, a každý den jsem se těšila na své kolegy. Vždycky jsem věřila, že dobré pracovní vztahy jsou základem pohody v práci. Bohužel jsem nedávno zjistila, že ne všichni kolegové mají stejné ho

Jsem ve věku, kdy člověk bilancuje. Měla bych si užívat klidné stáří, ale trápí mě jedno tajemství, které mi nedá spát. Něco, co jsem nikdy nikomu neřekla, ani své nejlepší přítelkyni. Mám za sebou čtyřicet let manželství. S manželem jsme spolu prošli dobrými i špatnými časy. Byli jsme mladí, když jsme se brali, a tehdy jsem věřila, že to bude navždy. A možná bych tomu věřila i dnes, kdyby se p