Je to zvláštní, když dvě vlastní sestry nemají kromě své mámy a táty snad vůbec nic společného. Každá přemýšlí jinak, má jiný životí styl a bavit se spolu o něčem je takřka nemožné. I to má ale řešení! Právě toto je případ mě a mé o sedm let mladší sestry. Jako bychom byly každá z jiné planety. Jako malou jsem sestru zbožňovala. Bylo to veselé roztomilé dítko. Starala jsem se o ni jako máma a mož

Nikdy jsem nebyla v naší zemi šťastná. Omezovala mě v rozletu. Co mě přivedlo k tomu se vrátit a být tu konečně ráda? Už jako malá holčička jsem věděla, že sem nepatřím. Chtěla jsem objevovat svět. Byla jsem černá ovce rodiny. Starší sestra Jarmila byla o dost jiná než já, přála si romantickou svatbu a početnou rodinu. Já se ale svého snu nikdy nevzdala. Jakmile jsem dovršila plnoletosti, sbalila

Moje sestra musela mít už od narození vždy navrch. Jsme odlišné povahy a já jí nikdy nerozuměla. Teprve nedávno došlo k velkému obratu. Monika sedí na lavičce a v dlani pevně svírá Oldřiščinu ruku. Obě se na sebe láskyplně dívají, každý, kdo je vidí, musí mít o jejich skutečných citech naprosto jasno. Ještě před časem bych pohled na tuto kýčovitou scénku vůbec nesnesla. Teď mám v sobě klid a mír

Nechtěla jsem svému muži ublížit a tak jsem dlouhá léta mlčela. Pravda ale nakonec přece jen vyšla najevo. Vilém s Vítkem sedí venku v zahradním altánu. Já se snachou a vnoučaty připravuji salát na dnešní společnou odpolední rodinnou sešlost. Jsou to vzácné chvilky, které bohužel nebývají tak časté, jak bychom si všichni přáli. Je málo času, mnoho práce atd. atd. Moji dva kluci – manžel a syn- js

Naše vzorná a poslušná vnučka nám jednoho dne sdělila sladké tajemství. Čeká dítě se stejně starým spolužákem. Rodiče šíleli, ale my si s manželem řekli, že pomůžeme. S vnoučaty jsme trávili spoustu času. Jednak abychom trochu pomohli našim mladým, ale také, abychom si těch dětí užili, dokud jsou malé. Náš domek je téměř na horách a o sníh jsme doposud neměli nikdy nouzi. To až v posledních asi t

Kvůli malicherné rozepři jsem se přestala stýkat se sestrou. Našla jsem ji až po dvaceti letech. Byla nemocná a bydlela pod mostem! Se sestrou jsme byly skoro jako dvojčata. Narodila se totiž necelý rok po mně, ale i tak ji rodiče vždycky nadržovali. Byla prostě ta mladší, bezbrannější, roztomilejší. Já ji musela hlídat a později i vodit do školky. Z dnešního pohledu je to úplný nesmysl, vždyť js

Když si brala dcera svého muže, věděla, že má z prvního manželství dceru. Nemysleli jsme si ale, že nás může to dítě nějak ohrožovat. Ta holka je ale opravdu nebezpečná! I když své dítě vychováte dobře, nikdy nevíte, koho si jednou přivede domů. A tak tomu bylo i s naší dcerou Soňou. Vždycky to byla milá a docela chytrá holka, kluci se kolem ní točili, tak jsme si říkali, koho z nich si asi jedno

Malé děti se v podobných situacích chovají podobným způsobem. Loni o prázdninách jsme si prožili malé rodinné drama, které se naštěstí podařilo včas vyřešit. Zásluhu jsem na tom měla i já, díky jedné vzpomínce. Nemohla ji najít Když mi zazvonil mobil a já viděla, že volá dcera Alice, myslela jsem si, že půjde o běžné povídání. Z jejího uplakaného hlasu mi ale bylo hned jasné, že se něco stalo.

Využívá toho, že ho Natálka miluje. Všichni vidí, jaký to je patlal bez talentu. Umí jen brát, a ne dávat. Dcera ho však obdivuje a podporuje na úkor sebe. Dcera byla vždy hodně akční, ráda sportovala, doma nevysedávala. Po škole si našla v zaměstnání skvělou kamarádku, se kterou hodně jezdily po výletech a podnikaly různé akce. V práci se jí zalíbil kolega. Znali se jen zběžně, prakticky o něm

Obrovký pocit křivdy, lítost a bezradnost. I to může jednoho dne pocítit rodič ze svého potomka, kterého s láskou vychovával. Kdo se však směje naposled, směje se nejlíp! Když se mi narodila dcera Rozárka, byla jsem ta nejšťastnější matka na světě. Milovala jsem, jak voní, radovala se, když řekla první slovíčko a dmula se pýchou, když udělala první krůček. Byla kouzelná a velmi šikovná holčička.