Domů     Chce vás tchyně úplně zničit? Nedejte se!
Chce vás tchyně úplně zničit? Nedejte se!

Manželova matka na naši svatbu nepřišla, ale brzy po ní nás bohužel začala navštěvovat téměř denně.

Chodili jsme spolu už docela dlouhou dobu, ale domů za maminkou mě nikdy nevzal. Věděl proč. Byl vymodlené dítě, narodil se, když bylo tchyni sedmatřicet a byla pevně přesvědčená, že mateřství jí osud odepřel.

Narychlo se vdala, na svět přišel Michálek, tak mu říká. Tchán utekl po necelém roce pekelného soužití k jiné ženě, se kterou založil spokojenou rodinu, protože s tchyní nic takového nebylo možné. Ta veškerou energii, lásku a ambice vložila do nebohého miminka.

Nejenže se už nevdala, ale Michal si nevzpomíná, že by se někdy po jejím boku objevil nějaký muž. Existoval pro ni jen syn, bohužel. Zázrak, že to po psychické stránce zvládl.

Když jsme spolu nejdřív randili jen tak nezávazně, pochopila jsem z jeho narážek, že vyrůstal pouze s maminkou a že ona na něm dost visí. Nevarovalo mě to. Byla jsem mladá, plná nesmyslných iluzí, láska mi nasadila růžové brýle. Zato doma mě varovali.

Já jen mávala rukou. Měla jsem už tehdy svou vlastní garsonku, a tak jsem si říkala: No a co? Bydlet s ní nebudeme, to ostatní přežiju. Ano, tak naivní jsem byla.

Peklo na návštěvě

Pak mě jednoho dne Michal přivedl do útulného bytu uklizeného tak, že jsem si v duchu vyčítala, že takhle uklizeno jsem neměla nikdy v životě, a představil mi elegantní dámu středního věku.

Usmívala se jako sluníčko a říkala mi Marcelinko, což mě uvádělo v úžas. Znělo to neupřímně. Květiny, které jsem jí přinesla, nedbale pohodila na stolek v předsíni, zvadly by tam, kdyby je Michal nedal do vázy. Už tohle o něčem svědčilo.

Servírovala kachnu s knedlíkem a zelím, kuchařka byla znamenitá. U oběda mluvila jen ona, především o tom, že Michal má rád snídani na vidličku, oběd o třech chodech a teplou večeři.

Když přešla k tomu, jak prát košile, aby byl chlapec jako ze škatulky, Michal ji rozpačitě přerušil a řekl, že se budeme brát.

Protože moji rodiče už to věděli a pomáhali nám, jak mohli, táta nechal tisknout oznámení a máma sháněla recept na ty nejlepší svatební koláčky, reakce této paní mě šokovala: Dostala totiž něco jako hysterický záchvat. V životě jsem nic takového neviděla.

Divoce běhala kolem stolu, křičela – nejdřív neartikulovaně, takže tomu nebylo rozumět – a rozbila svůj talíř se zbytky bábovky. Mimochodem vynikající.

Ale abych pravdu řekla, kdyby podávala laciný makovec ze supermarketu a chovala se normálně, bylo by to pro všechny lepší. Růžové brýle mi spadly z očí a roztříštily se rovněž. Tahle scéna byla nezapomenutelná.

A každá, i ta nejzamilovanější žena na světě, by si položila otázku: Co je to proboha za rodinu?

Zamilovaná

Byla jsem do Michala k zbláznění zamilovaná. Znali jsme se už rok, ale nezevšedněli jsme si, měla jsem ho ráda čím dál víc. Bylo pro mě nepřijatelné vzdát se velké lásky jen kvůli tomu, že má maminku ježibabu.

Ta se po chvíli uklidnila a pokusila se vysvětlit, že jí úlek, že ztratí Michala, na okamžik zatemnil rozum. Nebyla sama, kdo se lekl. Já jsem se třásla a Michal byl bílý jako křída.

Tchyně už dokázala souvisle mluvit, a tak se rozhovořila o tom, že svatba stojí peníze a je k ničemu. Snažila se nám ji vymluvit. Michal jí neuměl odporovat. Řekla jsem, že svatba je hotová věc.

Ona se chytala za srdce, sípala a prosila Michala, ať jí podá z lékárničky krabičku s pilulkami. Rozená citová vyděračka. Také se ho ptala, co tak hrozného mu udělala. Zač ji tolik trestá?

Starala se o něj od chvíle, co ho porodila, byl pro ni jediný na světě, obětovala se mu, nikdy nepomyslela na to, že by mu přivedla náhradního otce, aby ho neranila. A on? Tohle je jeho vděk? Začala jsem se zvedat, bylo mi jasné, že musíme odejít.

Tchyně reagovala slovy: “To je tedy pěkná návštěva. Sotva sní kachnu a bábovku, hned mizí. Není to nezdvořilé?” Vypotácela jsem se z bytu, Michala jsem táhla za sebou. Venku jsem opět zhluboka dýchala.

I když jsem byla ještě mladá, dobře jsem věděla, že se řítím do propasti. Moji rodiče mi to jen potvrdili. Přesto jsem se vdala, pochopitelně bez tchyně, ta se na svatbu nedostavila. Vzkázala, že je vážně nemocná.

Věříte na zázraky?

Její vymyšlené zdravotní problémy nás pronásledovaly i nadále. A časté návštěvy. Na svatbu sice nepřišla, zato hned několik dní po obřadu už trůnila v našem obývacím pokoji a ostřížím zrakem sledovala vše, co se zde děje. A bohužel také komentovala.

Káva byla příliš slabá, bolestně chyběl kostkový cukr. Drobky na koberci. Skvrnka na zácloně. Rádio hrálo neúměrně hlasitě, což je podle jejího názoru nezdravé, škodí to uším. Oběd byl bez chuti a málo slaný.

Koláč nedopečený a moc sladký, což zase škodí zubům a štíhlé linii. Bylo to pro silné nervy. Jindy přišla s kastrůlkem, aby prý Michal ochutnal pořádné domácí jídlo. Kamarádky tvrdily, že by to nevydržely, že by to nevydržel nikdo.

Michal se mě před tchyní nikdy nezastal, ale když odešla, dokázal mi se sklopenou hlavou říct, že to maminka trošku přehání a že je mu to líto. Byl laskavý, tím spíš se “mamince” nedokázal postavit. Jsem tvrdohlavá. Řekla jsem si, že to zvládnu.

Když mi bylo už hodně úzko, zašla jsem ke kartářce, poprvé v životě. Prozradila mi, že v dohledné době se moje tíživá situace začne pomalu, ale jistě zlepšovat. Mávla jsem nad tím rukou. Asi chce, abych si vyslechla dobrou zprávu, když za to platím.

Byla mimochodem dopst drahá. Ale nebyly to vyhozené peníze. Měla pravdu! Dnes vím, že zázraky se dějí.

Prima babička

Dva roky po svatbě jsem byla už dost unavená. Pamatuji si, že jsme se chystali na chatu, těšila jsem se jak malé dítě, když tchyně zavolala, že ji strašně bolí u srdce. To byla stará písnička.

Chtěla nám překazit plány, připravit nás o jakoukoli radost ze života, dělala to často. Vlastně to dělala neustále. Michal jel pochopitelně za ní, mně se udělalo zle a řekla jsem si, že už zřejmě chátrám i fyzicky.

Napadlo mě, že jsem z toho psychického teroru onemocněla a že tchyně nakonec dosáhne svého: definitivně se mě zbaví. Budu žít v nemocnicích a nejrůznějších ústavech. S prázdným pohledem budu sedávat na lavičkách v parcích a krmit holuby. Baba mě zničila.

Jenomže se ukázalo, že nechátrám ani v nejmenším, ba naopak: čekám dítě. Byla jsem nevýslovně šťastná, dítě jsem si přála jako nic na světě. Ale jak to říct tchyni? Jenže ta se z toho kupodivu oproti očekávání nezhroutila, prohodila jen:

“Hlavně aby to byl kluk.” Pochopila jsem, že se skutečně blýská na lepší časy. Když se narodil malý Michal, tchyně se méně soustředila na srdeční záchvaty, kastrůlky s jídlem a drobky na koberci a více se začala věnovat miminku. Ne že by přestaly poznámky typu:

Nemá to dítě hlad? Proč pije neslazený čaj? Proč má na dupačkách skvrnu? Nepřestaly, ale tchyně si s miminkem hrála a povídala, a tak na deptání mé osoby měla méně času a energie.

Syn je dnes už dospělý, a když se ho zeptáte na babičku, odpoví, že je sice trochu potrhlá a její řeči se občas nedají vydržet, ale jinak docela prima.

Marcela (53), Litoměřice

Další článek
Související články
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
10.6.2024
Magdu jsem měla vždycky ráda, jako starší sestra při mně vždy stála. Okolnosti se ale změnily a má šikovná sestra je „za vodou“. Nedávno mi najednou vpálila, že bych chtěla, aby mě finančně zajistila, a to se mě hodně dotklo. Jako děti jsme mezi sebou necítily žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvaly. Pamatuji si na náš společ
10.6.2024
Mé nabídky k pomoci ignoruje, a dokonce se mi vysmívá. Nechápu, že se mě nezastane alespoň syn. Nesmím do ničeho mluvit a své názory si mám nechat jenom pro sebe! Mít velkou rodinu byl můj sen, ale nakonec jsem měla jen tři děti. Já sama pocházím ze šesti dětí a prožila jsem šťastné dětství. Byli jsme se sourozenci pořád venku, lezli po stromech a o domácí mazlíčky neměli nouzi. Psi, kočky, krá
7.6.2024
Co je v domě, není pro mě. Sice se to říká o vztazích na pracovišti, já jsem to ale prožila ve své vlastní rodině. Nikdy jsem to neplánovala, on také ne. Ale stalo se. S mojí sestrou Danou jsme měly klasický sesterský vztah. Ona je o pět let starší, takže když jsem se narodila, byla jsem nejmilovanější holčička, její panenka na hraní, s níž se chlubila a vydávala mě za své děťátko. V pubertě ob
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí