Jako dítě jsem ráda jezdila na letní tábory, proto mě napadlo, že bych po škole mohla dělat praktikantku. Jaké překvapení to pro mě bylo, když jsem tam potkala Pavla. Když jsem dodělala pajdu a přišly prázdniny, sháněla jsem nějakou brigádu. „A co kdybys zkusila dělat dozor na dětském letním táboře?“ řekla jen tak mimoděk mamka. Ten nápad se mi líbil. Zjistila jsem si číslo na svého bývalého vedo

Cestování a poznávání nových zemí a kultur je mojí vášní od studentských let. Až do nedávna jsem ale pro své dobrodružné výpravy neměla parťáka. S krosnou na zádech jsem začala cestovat po naší malé republice ještě, když jsem chodila na střední. Byla jsem v partě lidí, kteří byli pro cestování a poznávání nových a zajímavých míst stejně zapálení jako já. Naše cesty byly většinou neplánované, říd

Nejvíc bolí zrada od toho, od koho byste ji nečekali. Zvlášť když přijde nečekaně, ve chvíli, kdy si myslíte, že vlastně žádné velké problémy nemáte.
 Lásku jsem vždycky brala vážně. Tak vážně, že jsem si na první vztah počkala až do dvaadvaceti. Bohužel dopadl katastrofálně. Aniž bych to tušila, zapletla jsem se s mužem, který už partnerku měl. Vzpamatovávala jsem se z toho dlouho a těžce. Pak

Dostala jsem přezdívku Pytlákova schovanka. Nikdy bych nevěřila, že se do mě zakouká nejhezčí kluk ze školy, ten, kterého chtěly všechny holky. Vždycky jsem věřila na duchy. Když jsem byla malá, slýchala jsem je na půdě, celé noci tam šramotili. Babička sice tvrdila, že jsou tu kuny, ale já věděla své. Na Dušičky, anebo když se tenhle tajemný svátek blížil, jsem existenci onoho světa vnímala vždy

Po bolestivém rozchodu s Milanem mi zůstal jen pes Barnabáš. Právě díky němu mi do života vstoupil nový muž. S Milanem jsme spolu byli tři roky, když mě konečně přemluvil, abychom si společně pořídili psa. Ne že bych zvířata neměla ráda, měla, ale protože jsme oba dva byli pracovně velmi vytížení, nepovažovala jsem koupi psa za nejrozumnější nápad. Nakonec jsem ale přece jen změkla a pejska jsme

Martina znám od základní školy. Byl to můj dobrý kamarád a taky moje tajná láska. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna my dva skončíme spolu. Martin se mi vždycky líbil. A hodně. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi od šesté třídy. Jenže jsem byla hodně stydlivá, takže jsem mu tehdy o svých citech nic neřekla. Jen jsem po něm po očku pokukovala a doufala, že si mě třeba všimne a začne mě

O svých citech mi Vilém poprvé pověděl před čtyřiceti lety. To nám bylo dvanáct let a byli jsme na letním táboře. Bláhovost? Nikoli! Naše láska trvá dodnes. „Romčo, podívej!“ Kamarádka Zuzka ukazovala na skupinku pěti kluků. „Neukazuj na ně!“ okřikla jsem ji a nenápadně je očíhla. Bylo nám dvanáct a před čtrnácti dny nám začaly letní prázdniny. Po týdnu stráveném u Zuzčiny babičky na chalupě, kde

Po patnácti letech manželství na nás s Petrem dolehla krize. Lezli jsme si na nervy, popichovali jsme se, hádali se kvůli hloupostem… Byla jsem z toho frustrovaná. A pak se to stalo. Už nevím, kdo s tím nápadem na oddělenou dovolenou přišel jako první, ale sdělili jsme si ho skoro zároveň. A oběma nám spadl kámen ze srdce, že ten druhý proti tomu nic nemá. Mě kamarádka ukecala na týdenní wellnes

Život dokáže člověka občas pěkně a nečekaně překvapit. Jako třeba mě. K tomu, abych našla svou životní lásku, stačilo, že jsem na schůzku s Viktorem vyrazila místo své sestry. Stalo se to už tak dávno, před více než čtyřiceti lety, ale dodnes si seznámení s Viktorem moc ráda připomínám. Nedávno se mě malá vnučka Amálka ptala, jak jsme se s jejím dědečkem potkali, a tak mé krásné vzpomínky opět

Před čtyřmi lety jsem si prošla opravdu špatným obdobím. Po dlouhé nemoci mi zemřel milovaný manžel, se kterým jsem prožila přes dvacet let. Byla jsem zničená. Pak ale do mého života vstoupil Roman a já opět pocítila štěstí a lásku… Dlouho jsem se svými city bojovala. Snažila jsem se je potlačit. Nakonec mě ale láska k Romanovi celou ovládla. V jeho náruči jsem cítila klid, bezpečí a něhu. Měla