Ta akce pro mě znamenala hodně a tak jsem o ní úmyslně Adamovi řekla dostatečně brzy, aby si to nějak zařídil. Přála jsem si, aby se přišel podívat na mé první veřejné koncertní vystoupení. Věděla jsem, že ho vážná hudba příliš neláká, ale přes rozdílnost kulturních zájmů jsme tvořili už půl roku docela sehranou a pohodovou dvojici. Připadalo mi jako samozřejmost, že si „odtrpí“ tu hodinu a něco

Když máte za kamaráda kluka, všichni se hned domýšlejí, bůhvíco mezi vámi není. Kamarádství mezi mužem a ženou zkrátka nemůže být bez postranních úmyslů. Nebo snad ano? S Matějem jsme si rozuměli od prvního dne, co jsme se poznali. Nebylo to na střední, ani jsme spolu nevyrůstali na jednom sídlišti. Prostě jsme na sebe jednoho dne narazili na skupinové lekci angličtiny na soukromé jazykové škole.

Vzpomínka na krásný romantický vztah je dodnes zakopaná v krabičce pod zemí. Vyrůstala jsem za minulého režimu poměrně v přepychu. Stály za tím dvě okolnosti: jednak jsem byla jedináček, jednak můj otec měl celkem vysoké politické funkce a z toho vyplývající výhody. Žila jsem tedy v jakési zlaté kleci. Neměla jsem důvod se proti rodičům bouřit, jako moji vrstevníci v době dospívání. A pak se přec

Být jedináček má své výhody a nevýhody. Rodiče mě odmalička rozmazlovali a současně hlídali. Snášeli mi takřka modré z nebe, jenže zároveň jsem byla neustále v jejich zorném poli. Musela jsem taťku s mamkou informovat o každém svém kroku. I když jsem šla třeba jen o dva domy vedle ke kamarádce, stejně si to ověřovali – ne snad proto, že by mi nevěřili, ale jak sami říkali, protože se o mě báli.

Moje manželství bylo krásné a skoro bez mráčku. Trvalo přesně osmnáct let, sedm měsíců a tři dny. Skončilo v den, kdy se Martin nevrátil z práce domů. Sháněla jsem ho, protože byl vždy přesný jako hodinky a o všem mi předem říkal. Vypátrala jsem ho až v nemocnici, kam ho dovezla sanitka, když se mu po cestě ze zaměstnání udělalo na ulici nevolno. Jednalo se o srdeční slabost. Martin byl v bezvědo

Máma mi do puntíku naplánovala budoucnost. Stanu se herečkou nebo aspoň televizní hlasatelkou a provdám se výhodně někam do ciziny za devizového cizince. Nějak to ale nevyšlo. Byla jsem nejhezčí ze třídy, ale protivná. Máma do mě hustila, že jsem něco víc než ostatní, že se provdám do ciziny za boháče, že jsem královna, které ostatní holky nesahají ani po kotníky. A že ze mě bude herečka nebo tel

Rodinná výchova a dlouholeté partnerství mi naprosto zničily sebevědomí. Vyrůstala jsem v prostředí, výrazně poznamenaném dominantní povahou otce. Měla jsem dva další sourozence a někdy jsme se otce i báli. Nebyl naštěstí násilnický, hodně přísný ale ano. Ještě v osmnácti jsem si ani netroufla požádat ho, abych směla třeba na diskotéku. Na druhou stranu ale dokázal rodinu zabezpečit a dopřát nám

Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě. Svatby nemám v lásce. Když mě tehdy na jednu pozvali, nebyla jsem nadšená. Dokonce jsem přemýšlela, jak se z ní vykroutit. A právě takové akce bývají zvlášť vyvedené! Hned na začátku mě zaujalo, že je nevěsta nenaladěná, a ženich taky nevypadal šťastně. Museli se brát

Byla jsem svobodná mladá žena a chodila se ženatým mužem. Ten mi bohužel na rovinu řekl, že se nikdy nerozvede... Rozcházeli jsme se na podzim, kdy padalo listí z kaštanů a z javorů, nebe brečelo a mně se chtělo taky. Troufám si říci, že náš vztah byl netradiční přinejmenším v tom, že Roman byl ženatý, ale jakživ netvrdil, že se rozvede. Raději jsme o tom nikdy nemluvili, jen jednou nebo dvakrát,

Táta byl horká hlava. Od rána do večera řval, ale vím, že to tak nemyslel a v jádru byl celkem hodný. Září bylo výjimečně teplé. Místní koupaliště mělo ještě otevřeno, ale lidí moc nechodilo. Měli už jiné starosti. V září začíná školní rok, dělají se také všelijaké opravné zkoušky, pořádají se třídní schůzky, zkrátka je konec bezstarostného období a začíná, řečeno slovníkem dnešní mládeže, pěknej